Přístupů:
4340
Vytvořeno:
15. 7. 2008 14:19:40
Aktualizace:
12. 8. 2008 10:37:06
Oddělení neuroanatomie
 Teze výzkumu Projekty řešené v minulosti Projekty řešené v současnosti

Oddělení neuroanatomie Anatomického ústavu patří po dvě desetiletí k předním pracovištím v Evropě (GliaNetwork), která se zabývají interakcemi mezi neurony a gliovými buňkami za vývoje a během reparačních procesů. V minulých letech dosáhli akademičtí a kliničtí pracovníci oddělení několika prioritních výsledků, které byly publikovány v renomovaných časopisech a kladně přijaty odbornou veřejností na celém světě. Laboratoře oddělení jsou umístěny v nově vybudovaných prostorách, které jsou součásti nového kampusu Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích. Vybavení laboratoří je na současné technické úrovni a jejich provoz zabezpečují řešené projekty GAČR a IGA MZdČR. Pro zájemce nabízíme účast na vědeckých projektech s významnými klinickými výstupy.
Poškození periferní nervové soustavy včetně spojení míšních neuronů s cílovou tkání je všeobecně častý následek traumatu, chirurgického odstranění nádorů nebo přímo důsledek specifických nemoci. Oddělení neuroanatomie se systematicky zabývá studiem interakcí mezi neuronem a gliovými buňkami v průběhu ontogenetického vývoje, při degeneračních a regeneračních procesech v nervové soustavě od roku 1982.
Je známo, že určité reparační procesy probíhají v periferní nervové soustavě díky vhodnému mikroprostředí, které vytváří hlavně Schwannovy buňky. Neurony CNS mají také určitou schopnost regenerace, zvláště svých výběžků, pokud se nacházejí v podmínkách, které tuto regeneraci stimulují. Schwannovy buňky jsou schopny vytvářet takové prostředí, které stimuluje regeneraci axonů nejen u periferních, ale i u centrálních neuronů. Navíc jsou tyto buňky schopny vytvářet myelinové obaly kolem regenerovaných axonů obou typů.
Za normálních okolností se však v CNS takové podmínky nevytváří. Znalost celulárního a extracelulárního mikroprostředí, které stimuluje v nervové soustavě obnovu spojů mezi neurony a mezi neurony a efektory, má značný význam pro podporu těchto procesů v klinické praxi (neurologie, neurochirurgie).
Poškození periferního nervu vyvolává buněčné a molekulární změny, které nejen stimulují reparaci periferního nervu, ale vyvolávají rovněž indukci neuropatické bolesti. Ukazuje se, že zejména molekuly extracelulární matrix a pro- a protizánětlivých cytokinů se významně uplatňují v obou procesech a jen podrobnější informace o jejich rovnováze může přispět ke zlepšení klinických výsledků rekonstrukce poškozených nervů a minimalizovat utrpení pacientů.

Metody používané ke studiu problematiky: