6.5 EMBRYOLOGIE I


  • Sada obrázků, schémat a grafů:
  • 1. Porovnání mitózy a meiozy (obr. I-1 – 6.5 – 1)

    2. Meióza (obr. I-2 - 6.5 – 2)

    3. Ovariální a menstruační cyklus – vzájemné vztahy (obr. I-3a – 6.5 – 3)

    Hormony, reprodukční cykly a bazální teplota (obr. I-3b – 6.5 – 4)

    4. Hormony a reprodukční cykly ženy (obr. I-4 – 6.5 – 5)

    5. Oplození a implantace (obr. I-5 – 6.5 – 6)

    6. Rýhování a implantace (obr. I-6 – 6.5 – 7)

    7. Implantace – začátek 7. dne (obr. I-7 – 6.5 – 8)

    8. Implantace – 10. den (obr. I-8 – 6.5 – 9)

    9. Implantace – 13. den (obr. I-9 – 6.5 – 10)

    10. Dorzální strana zárodečného terčíku – 14. den vývoje (obr. I-10 – 6.5 – 11)

    11. Zárodečný terčík – 16. den vývoje (obr. I-11 – 6.5 – 12)

    12. Zárodečný terčík – 18. den vývoje (obr. I-12 – 6.5 – 13)



    FLEXE ZÁRODKU (odškrcení zárodku od okolí)

    FLEXE = proces přeměny zárodečného terčíku ve válcovité tělo zárodku.

    V průběhu flexe se zárodek oddělí od extraembryonálních struktur, uzavírá se intraembryonální coelom, vytvoří se základ primitivního střeva a pupečního provazce.


  • probíhá ve 4. týdnu vývoje
  • terčovité tělo embrya nabude podobu válce ohnutého konvexitou do amniové dutiny (válec zaujímá zhruba 3/4 kruhu)
  • komunikace embrya s extraembryonálními strukturami se postupně redukuje na oblast pupečníku

  • Příčinou flexe je rychlý růst amniové dutiny a její propagace (přesun) ventrálním směrem pod okraje zárodečného terčíku.


    Proces charakterizující založení ohraničujících rýh (záhybů):

  • přední
  • 2 postranních (pravá a levá)
  • zadní

  • S přesunem amniové dutiny

  • ventrálně se přemístí břišní stvol s allantois a umbilikálními cévami
  • zúží se komunikace žloutkového váčku s vyvíjejícím se primitivním střevem na ductus omphalomesentericus s doprovodnými cévami.

  • Amniový ektoderm a somatický extraembryonální mezoderm spojí tyto struktury v základ pupečníku.



    PŘEHLED VÝVOJE PLODOVÝCH OBALŮ: AMNION A CHORION

    AMNION = obal složený z ektodermu a somatického extraembryonálního mezodermu


  • zakládá se v průběhu 7. dne
  • ze štěrbinek mezi ektodermem a cytotrofoblastem blastocysty => jednotná dutina = amniový váček
  • (předpokládá se spoluúčast buněk cytotrofoblastu – tzv. amniogenní buňky, které vycestují z cytotrofoblastu a dají původ stropní části budoucího amnia)

    CHORION = obal složený z cytotrofoblastu a somatického extraembryonálního mezodermu


    Stadia vývoje:

  • cytotrofoblastické pupeny – 10. den vývoje
  • primární choriové klky – 12. – 13. den (do pupenů vrůstají z primitivní choriové dutiny buňky somatického /parietálního/ extraembryonálního mezodermu

  • // mění se poměr mezi cytotrofoblastem a plasmoditrofoblastem: plasmoditrofoblast je vytlačován primárními klky k periferii a rozprostře se v souvislé vrstvě po jejich povrchu = rezorpční plasmodium, trofoblastické lakuny => příští intervilózní prostory //
  • sekundární choriové klky – v 17. až 18. dnu – založení extraembryonálních krevních cév (vaskularizace)


  • PLACENTACE A TYPY PLACENT

    PLACENTACE = vytvoření těsného spojení vaskularizovaného choria s děložní sliznicí


    Vaskularizace choria se děje:

    a) prostřednictvím cév ve stěně žloutkového váčku – omfaloidní placentace (nižší savci) b) prostřednictvím umbilikálních cév podél allantois (výchlipka zadního střeva) v zárodečném resp. břišním stvolu – alantoidní (chorioalantoidní) placentace (člověk a primáti)

    Rozdělení placent:

    1) podle rozložení (uspořádání) choriových klků na choriu a) difúzní placenta (placenta diffusa) – klky jsou rozptýleny rovnoměrně po celém choriové obalu, b) kotyledonová placenta (placenta cotyledonata seu multiplex) – klky vytvářejí na choriu různý počet větších okrsků (kotyledony), z nichž každý leží v jamkovité prohlubni endometria, zvané caruncula, c) pásová placenta (placenta zonaria) – klky jsou seskupeny okolo choriového obalu do útvaru podoby pásu, d) diskoidální placenta (placenta discoidalis) – klky tvoří na povrchu choria terč o různém rozměru
    2) podle intimity spojení (srůstu) choria a děložní sliznice a) placenta epiteliochorialis – choriové klky jsou volně přiloženy k neporušenému povrchu děložní sliznice, takže po odloučení placenty zůstane její povrch intaktní (prase, lichokopytníci – placenta diffusa), b) placenta syndesmochorialis – děložní epitel je rozrušen a choriové klky jsou vrostlé do děložního vaziva; odloučení placenty je spojeno s mírným krvácením (většina přežvýkavců – placenta cotyledonata), c) placenta endoteliochorialis – rozrušeny jsou děložní epitel a vazivo, takže choriové klky dosahují až k endotelu krevních vlásečnic (šelmy – většinou placenta zonaria), d) placenta hemochorialis – choriové klky jsou omývány mateřskou krví, která pomalu protéká intervilózním prostorem (člověk, primáti – placenta discoidalis).

    LIDSKÁ PLACENTA


    CHARAKTERISTIKA LIDSKÉ PLACENTY: 6.5 – 14

    - HEMOCHORIALIS

    - DISCOIDALIS

    - OLLIFORMIS


    SOUČÁSTI PLACENTY:

  • PARS FETALIS PLACENTAE – choriová ploténka + choriové klky, intervilózní prostor
  • PARS MATERNA PLACENTAE = zona functionalis deciduae basalis

  • Placentární bariéra /první polovina těhotenství/:

    - endotel a bazální membrána vlásečnic choriového klku

    - tenký lem rosolovitého vaziva (pokud vlásečnice neleží při povrchu klku)

    - bazální membrána a Langhansovy cytotrofoblastické buňky

    - plasmoditrofoblast


    Placentární bariéra /druhá polovina těhotenství/:

    - endotel a bazální membrána vlásečnic choriového klku

    - tenký lem rosolovitého vaziva (pokud vlásečnice neleží při povrchu klku)

    - plasmoditrofoblast


    Villi choriales se zakládají po celém povrchu implantujícího se vejce, resp. jeho choriového obalu


    Rozdílný růst: v oblasti decidua basalis (částečně také decidua marginalis) a v oblasti decidua capsularis a rozlišení ve 2 základní oddíly:


  • CHORION FRONDOSUM (proti decidua basalis – menší a klkaté)
  • CHORION LAEVE (proti decidua parietalis – větší a hladké)

  • Chorion frondosum sroste s decidua basalis => lůžko neboli placenta


    ZMĚNY NA AMNIU


  • roste rychleji než choriová dutina
  • mezoderm amnia srůstá s mezodermem choria => amniochorion
  • amniový vak obsahuje amniovou tekutinu (plodovou vodu)

  • Funkce plodové vody:

  • mechanická – chrání plod před nárazy a umožňuje mu pohyb
  • homeostatická a transportní
  • dilatace porodního kanálu

  • Amnioskopie



    FUNKCE PLACENTY:


  • respirační
  • nutritivní – transport látek z krve matky do krve plodu (voda, elektrolyty, vitamíny, volné mastné kyseliny, nekonjugované steroidy aj.)
  • exkreční – eliminace močoviny, kyseliny močové a bilirubinu
  • transport protilátek
  • protektivní – brání průniku biologických agens, chemických látek a léčiv z krve matky do plodu, skrz placentu však penetrují některé virusy (rubeoly, neštovic, poliovirus, coxackie aj.), protozoa (Toxoplasmosa gondii), drogy (heroin,kokain, alkohol, nikotin) a některá léčiva (morfin, barbituráty, chlorpromazin, reserpin, meprobamat)
  • endokrinní – produkce hormonů
  • - lidský choriový gonadotropin (hCG – human chorionic gonadotropin)

    - lidský choriový somatomammotropin (hCS – human chorionic somatomammotropin) /placentární laktogen/

    - estrogen

    - progesteron


    VÝVOJ PUPEČNÍKU


    Pupečník spojuje plod s placentou

    Vývoj pupečníku úzce souvisí:

    s růstem amniové dutiny a ohraničováním embrya od okolí /flexe zárodku/ => vývoj ventrální stěny zárodku


    Během 4. týdne: přemístění přechodu mezi amniovým epitelem a povrchovým ektodermovým epitelem embrya na ventrální stranu => primitivní pupek


    V primitivním pupku:

  • břišní (původně zárodečný) stvol spojující embryo se stěnou choriové dutiny (obsahuje allantois a základy pupečních cév)
  • ductus omphalomesentericus spolu se žloutkovými cévami (aa. + vv. omphalomesentericae)
  • viscerální list extraembryonálního mezodermu
  • proximálně při tělní stěně extraembryonální coelom (sem se dočasně přemístí střevní kličky => fyziologická pupeční hernie, po repozici je integrován do břišní dutiny fetu)

  • Růst pupečního provazce do délky


    Donošený pupečník: 50 – 60 cm dlouhý; 1,5 – 2 cm tlustý

  • na povrchu amniový epitel
  • rosolovité vazivo – probíhají v něm spirálovitě v. umbilicalis a 2 aa. umbilicales

  • Inzerce pupečníku na placentě:

  • insertio centralis
  • insertio marginalis
  • insertio velamentosa (úpon mimo placentu – na chorion laeve)

  • ANOMÁLIE PLACENTY


    Anomálie choriových klků: (1 :100 těhotenství)

  • mola hydatidosa
  • chorionepitheliom

  • Anomálie v uložení:

  • placenta praevia (vcestné lůžko) – krvácení z rodidel v 28. – 29. týdnu
  • placenta accreta
  • placenta increta

  • Abnormality ve tvaru a velikosti:

  • placenta membranacea – extrémně tenká, zaujímá přes 60% povrchu děložní dutiny
  • placenta bipartita (tripartia) – 2 – 3 neúplně separované laloky
  • placenta duplex (multiplex) – oddělené laloky se samostatnými cévami
  • placenta praevia (vcestné lůžko) – krvácení z rodidel v 28. – 29. týdnu
  • placenta succenturiata – hlavní lalok + 1-2 akcesorní laloky (menší)
  • placenta fenestrata

  • ANOMÁLIE PUPEČNÍKU


  • krátký pupečník – 20 – 30 cm
  • dlouhý pupečník – 80 – 90 cm - nebezpečí strangulace nebo pravých uzlů
  • absence jedné umbilikální arterie – hypotrofický plod
  • insertio velamentosa

  • ANOMÁLIE OBJEMU AMNIOVÉ TEKUTINY

  • polyhydramnion – více než 2 l , vrozené vady CNS, atrezie trávicí trubice
  • oligohydramnion – méně než 1 l , poruchy funkce fetálních ledvin