3.1.6.1 Zubovina (dentin, substantia eburnea)


Dentin je modifikace kostní tkáně, která neobsahuje ani kostní lamely, ani cévy. Její buňky – odontoblasty – jsou se základní hmotou v kontaktu prostřednictvím tenkých a dlouhých cytoplazmatických výběžků, zvaných Tomesova vlákna. Zubovina je slabě nažloutlé barvy a tvrdší než kost. Obsahuje asi 70 % vápenatých solí (hydroxylapatit), 20 % organické složky (kolagen a glykosaminoglykany) a 10 % vody.

Mikroskopicky se dentin skládá z výběžků odontoblastů a zvápenatělé základní hmoty neboli dentinové matrix.

Výběžky odontoblastů (Tomesova vlákna) radiálně a v hojném počtu prostupují celou dentinovou matrix a jsou uloženy v úzkých chodbičkách, zvaných dentinové kanálky (tubuly). Na 1 mm2 plochy jich připadá 12 000 až 75 000 a způsobují na preparátech zubů charakteristické radiální žíhání dentinu. Kanálky jsou esovitě prohnuty: konvexita prvního ohybu směřuje ke hrotu zubního kořene a nachází se blíže dřeňové dutiny, konvexita druhého ohybu je obrácena ke korunce a leží blíže vnějšího povrchu dentinu. Světlost dentinových kanálků na dřeňové straně dentinu dosahuje 2-4 µm a povlovně se zúžuje za jejich současného větvení směrem k dentinosklovinnému (resp. dentinocementovému) rozhraní. Mezi sousedními tubuly jsou časté anastomózy. Vnitřek dentinových kanálků vystýlá velmi tenká vrstva mukopolysacharidového materiálu, označovaného jako Neumannova pochva.

Dentinová matrix se skládá z kolagenních fibril (kolagen typu I) seskupených do svazečků, které probíhají rovnoběžně s povrchem zubu od hrotu kořene k vrcholu korunky (kolmo na průběh dentinových tubulů). Interfibrilární složku zastupují glykosaminoglykany, impregnované krystalky hydroxylapatitu. Bylo zjištěno, že hydroxylapatitových krystalků je více v okolí dentinových kanálků – tzv. peritubulární dentin.

Na podélných výbrusech zubem lze zjistit v dentinu tenké linie, probíhající rovnoběžně s dřeňovou dutinou, které jsou od sebe vzdálené 20-30 µm. Označují se jako Owenovy čáry a vznikly následkem periodického ukládání a kalcifikace dentinové matrix během vývoje zubu. Neonatální čára (linea neonatorum) je zvlášt nápadná Owenova linie, která se vytváří v prvních dnech života; odděluje fetálně uložený dentin od dentinu vyvíjejícího se postnatálně. Vrstvička dentinu, uloženého v blízkosti odontoblastů, u dočasných i trvalých zubů za normálních okolností nikdy nekalcifikuje a zůstává stále měkká. Na preparátech barvených H.E. má růžové zbarvení a označuje se predentin (dentinoid). Další oblasti pouze částečně zvápenatělého dentinu se nacházejí v blízkosti dentinosklovinné hranice (tzv. Czermakovy lakuny) a na dentinocementovém rozhraní (Tomesova zrnitá vrstva).

Odontoblasty si podržují schopnost produkovat dentinovou matrix i po ukončení dentinogeneze. Když jsou odontoblasty delší dobu drážděny, ukládají na dřeňové straně tzv. reparativní dentin. Zvláštností dentinu je, že po léta přetrvává i po zničení odontoblastů, tzn. že zuby s destruovanou zubní dření i odontoblasty perzistují v zubním oblouku a mohou být využity v záchovné stomatologii.

Zubovina je bezcévná, avšak citlivá: senzitivní nervová vlákna zasahují nejen mezi odontoblasty, ale i do predentinu.