6.3.3 Glandula bulbourethralis


Glandula bulbourethralis (Cowperi) je párová žláza, velikosti asi 1 cm, která je uložena poblíž bulbus corporis spongiosi urethrae mezi příčně pruhovanými svalovými vlákny v trigonum urogenitale. Má charakter složené mucinózní tuboalveolární žlázy, skládající se z několika lalůčků, zavzatých do tenkého a společného vazivového pouzdra. Sekreční oddíly mají podobu větvených trubiček, které se na koncích pravidelně rozšiřují v alveoly. Výška epitelu v trubičkách a alveolech závisí na funkčním stavu příslušného tubulu a kolísá od jednovrstevného plochého až po jednovrstevný cylindrický epitel. Apexy buněk obsahují hojná mukoproteinová granula.

Výstelku intra- a interlobulárních vývodů tvoří jednovrstevný cylindrický epitel. Hlavní vývod (ductus excretorius glandulae bulbourethralis) ústí do počátečního úseku pars spongiosa urethrae. Vývod měří cca 3 cm a bývá velmi často cysticky dilatován. Je vystlán víceřadým cylindrickým epitelem.

Bulbourethrální žlázy vyměšují čirý, viskózní a hlenovitý sekret, představující doplněk ejakulátu, který plní v močové trubici roli mazadla. Sekret obsahuje sialoproteiny a aminocukry.


Složení spermatu (ejakulátu)

Lidské sperma je želatinózní tekutina bělavého zabarvení, lehce zásadité reakce a charakteristické vůně, kterou podmiňuje organická zásada spermin. Objem jednoho ejakulátu zdravého muže činí 3-5 ml. Chemicky ejakulát obsahuje cca 90 % vody, 6 % spalitelných složek a 4 % popele.

Morfologicky se skládá ze seminální plazmy a formovaných elementů.

Seminální plazma je souhrnné označení pro testikulární tekutinu, výměšek epitelií vystýlajících ductuli efferentes, ductus epididymidis, ductus deferens, ampulla ductus deferentis a sekrety semenných váčků, prostaty, bulbourethrálních žlázek a Littréových žlázek (paraurethrální žlázky) v močové trubici.

Formovanou složku v ejakulátu zastupují:

a) zralé spermie, jejichž denzita u zdravých mužů by měla dosahovat hodnot 40-100 milionů buněk v 1 ml ejakulátu (normospermie),

b) kulaté degenerované buňky ze zárodečného epitelu, event. z výstelky přímých kanálků a rete testis,

c) cylindrické epitelie odloupané z vývodních semenných cest a urethry,

d) bloudivé buňky – nejčastěji bílé krvinky,

e) fragmenty cytoplazmy spermatid (zbytková tělíska),

f) prostatické konkrementy,

g) lipidové kapky, bílkovinná granula a pigmentová zrna.

V zaschlém ejakulátu (např. na podložním skle) se obvykle ještě popisují tzv. Böttcherovy krystaly, mající podobu prizmat, rozet nebo drúz. Jde o krystalky solí kyseliny fosforečné a sperminu, které vznikají v důsledku odpaření vody.

Počet buněk b) až d) by měl být v ejakulátu zdravého muže menší než 2 %.