Alela dominantní
  • Nadřazená forma genu jejíž účinek stačí, aby se projevil znak (choroba) jí nesený.
  • Amplifikace
  • zvýšení počtu kopií příslušného úseku pro její další vyšetření
  • Autoimunitní onemocnění
  • Onemocnění vyvolané poškozenou regulací imunitního systému. Imunitní reakce proti vlastnímu tělu.
  • Autokrinní
  • Způsob vylučování látek buňkou, při němž vyloučená látka zpětně ovlivňuje pouze „mateřskou“ buňku.
  • Baze
  • Heterocyklická sloučenina (purin nebo pyrimidin) tvořící součást nukleotidů. 5 typů: Adenin (A), Cytosin (C), Guanin (G), Thymin (T), Uracil (U).
  • Buněčná imunita
  • Složka imunitního systému, kterou představují T lymfocyty. Imunitní reakci v tomto případě představuje pozření a likvidace cizorodé částice (antigenu) bílou krvinou.
  • cAMP
  • Zkratka pro cyklický adenosinmonofosfát. Označovaný také jako druhý posel přenášející signál z receptoru (po navázání hormonu nebo jiných informačních struktur) do nitra buňky, kde vede ke změnám v genové expresi.
  • Cytokin
  • Látka převážně bílkovinné povahy produkované buňkami a sloužící k jejich vzájemnému ovlivňování a předávání informací. Uplatňují se např. v imunitním systému, v regulaci buněčného růstu, množení, aktivaci buněk atd.
  • Cytokinová síť
  • Všechny cytokiny v lidském organismu jsou propojeny ve složitou síť vzájemně se ovlivňujících látek. Cytokiny mohou svou funkcí podporovat nebo potlačovat funkci jiných cytokinů. Výsledek působení jednoho cytokinu tedy závisí také na přítomnosti ostatních cytokinů.
  • Elektroforéza
  • Zkr. ELFO. Metoda umožňující rozdělit látky v elektrickém poli podle jejich velikosti a náboje. Využívá pohybu částic v elektrickém poli k anodě nebo katodě.
  • Endokrinní
  • Způsob vylučování látek buňkou, při níž buňka své produkty (hormony, cytokiny) uvolňuje do krevního řečiště, což má za následek systémové ovlivnění všech buněk v těle.
  • Fluorescence
  • Světelné vyzařování, které vzniká druhotně v průběhu ozařování určité sloučeniny (světlem, UV zářením, laserem). Podstatou jsou energetické přechody elektronů vyvolané ozářením.
  • Genová exprese
  • Vyjádření genetické informace v podobě specifické bílkoviny. Struktura každé bílkoviny daného organismu je zapsána v jejím genetickém kódu a protože vlastnosti buněk jsou charakterizovány právě produkcí jejich bílkovin, vede genová exprese k ovlivnění vlastností dané buňky.
  • Genom
  • Soubor všech struktur nesoucích genetickou informaci (DNA, RNA).
  • G-protein
  • Regulační bílkovina, která má velmi významnou roli ve vedení signálu. Po zachycení signálové molekuly změní G-protein svou konformaci, což ve svém důsledku vede ke změnám genové exprese.
  • Heteroduplex
  • Útvar vzniklý spojením dvou jednořetězcových vláken DNA, která pocházejí původně ze dvou odlišných molekul.
  • Heterozygot
  • Jedinec, který ve svém genovém páru má dvě různé formy genu.
  • Hmotnostní spektrofotometrie
  • Fyzikálně-chemická metoda pro určování hmotnosti molekul a jejich částí. Je velmi citlivá a umožňuje analyzovat látky v množství kolem 10-9 g. Princip spočívá v tvorbě iontů a jejich následné detekci.
  • Homeostáza
  • Vyjádření stálosti a rovnováhy v organismu. Homeostáza je nezbytná k životu všech organismů. Všechny látky a procesy probíhají v buňce (platí i pro celý organismus) musí být udržovány v určitém rozmezí a zpětně kontrolovány. Patří sem mechanismy udržující stálost vnitřního prostředí, teploty, krevního oběhu apod.
  • Humorální imunita
  • Složka imunitního systému, kterou představují B lymfocyty. Imunitní reakci v tomto případě zprostředkovávají protilátky (imunoglobuliny).
  • Hybridizace
  • Křížení, párování.
  • IFNγ
  • Jedná se o velmi důležitý cytokin, který se uplatňuje při parazitární infekci.
  • In vitro
  • Probíhající ve zkumavce, mimo organismus.
  • In vivo
  • Probíhající přímo v organismu.
  • Infekce
  • Nákaza. Proniknutí choroboplodných zárodků (bakterií, virů, plísní) do organismu, čímž se spouští obranná reakce imunitního systému.
  • Konformace
  • Prostorové uspořádání atomů v organické sloučenině umožněné rotací kolem jednoduché vazby.
  • Luminiscence
  • Světélkování, záření luminiscenčních látek, luminoforů. Elektrony vybuzené (elektrickým proudem, chemicky, enzymaticky) na vyšší energetickou hladinu přecházejí do stavu nižší energie a způsobují vyzařování světla.
  • Makrofág
  • Buňka imunitního systému, která má schopnost rozpoznat cizorodou částici a zlikvidovat ji.
  • Marker
  • Znak, který je typický pro určité buňky nebo místa na genomu a jehož prokázáním lze tyto buňky v těle odhalit či spočítat.
  • Membránové receptory
  • Každá buňka má na svém povrchu specifické bílkoviny, tzv.receptory, které charakterizují její chování v určitých situacích. V krevním řečišti jsou neustále přítomny informační molekuly, které po navázání na adekvátní receptor iniciují požadovanou odpověď.
  • Mutace
  • Změna genetické informace na úrovni DNA týkající se buď genů, nebo celých chromozomů.
  • ng
  • Nanogram. ng = 0,000 000 001 g
  • Nukleotid
  • Základní stavební jednotka nukleových kyselin a jiných energeticky bohatých sloučenin. Sestává se z purinové ci pyrimidinové baze, cukerné složky a fosfátu.
  • Oligonukleotid
  • Dva až 20 nukleotidů spojených specifickou chemickou vazbou.
  • Parakrinní
  • Způsob vylučování látek buňkou, při němž vyloučená látka (hormon, cytokin), ovlivňuje buňky ve svém bezprostředním okolí.
  • Patologický stav
  • Takový stav organismu, při kterém je narušena homeostáza. Dá se říci, že je to jakékoli poškození organismu, orgánů, tkání a buněk.
  • PCR
  • Polymeraze chain reaction (polymerázová řetězová reakce). Metoda, která umožňuje mnohonásobné zmnožení určitého úseku DNA i z velmi nepatrného množství (v podstatě z jediné molekuly). DNA pak může být využita k dalšímu zkoumání.
  • Primer
  • Malá molekula potřebná k zahájení syntézy makromolekuly, např. oligonukleotid specifické sekvence k syntéze DNA.
  • Přepis genu (transkripce)
  • Proces, kterým se “přepisuje” informace uložená ve struktuře DNA do struktury mRNA (mediátorové).
  • Překlad genu (translace)
  • Proces, kterým se “překládá” informace uložená ve struktuře mRNA do struktury bílkoviny.
  • Sekvenace
  • Stanovení přesného pořadí jednotlivých bazí či aminokyselin v určitém úseku DNA.
  • Septický šok
  • Šok vznikající v důsledku otravy krve způsobené bakteriemi. Jako u všech typů šoku je těžké narušení cirkulace, kriticky snížené prokrvení tkání, vyústěním je mnohočetné orgánové selhání.
  • Signalizační kaskáda
  • Soubor úrovní na kterých dochází k přenosu signálu. V buňce začíná navázáním signální molekuly na patřičný receptor a většinou končí změnou exprese dané buňky.
  • Terminator
  • Úsek DNA, který funguje jako regulační oblast pro ukončení přepisu úseku DNA.
  • Zánět
  • Reakce těla na poškození (infekce, fyzikální a chemické podněty). Klasické příznaky představují bolest, otok, zarudnutí, zvýšení teploty a poruchy funkce dané tkáně.