hlavička

Povodně

verze (c) VIII.2002 Jan Šimůnek

 

Povodně

Tato stránka by vám měla poskytnout základní informaci o zdravotních (a případně dalších) rizicích, spojených s plísněmi při obnovování normálního stavu ve vašem zatopeném objektu.
Je součástí stránek o plísních a mykotoxinech, na něž z ní bude odkazováno. Nicméně zmíněné stránky byly koncipovány především jako text pro vysokoškolské studenty lékařství a výživy člověka a odborníky z příbuzných oborů, laik může mít při jejich využití problémy s odbornými termíny apod.
Z tohoto důvody byly některé zásadní informace z těchto stránek vybrány a upraveny tak, aby je mohla využít i širší veřejnost.

Je pochopitelné, že povodňová voda přinese řadu mikroorganismů, od virů až po mikroskopické živočichy a rostliny. Naprostá většina z nich přestává být několik dnů po opadnutí vody životaschopná (prostě i částečné vyschnutí nepřežijí) a jen málo z toho zbytku je nebezpečné pro člověka.

Viry (včetně původců obávaných lidských chorob, jako je třeba virový zánět jater) se nemohou množit na mrtvém materiálu a jejich množství bude postupně klesat. Pochopitelně, zejména ve městech a dalších místech, kde byla vyplavena kanalizace a její obsah se dodostal se do bytů, je riziko infekčních žloutenek dosti vysoké, především při hrubém čištění prostor od usazeného bahna. Sdělovací prostředky zdůrazňují používání rukavic, při některých pracech by však měly být chráněny i oči a ústa proti stříknutí kapek bahna (rouška, ochranné brýle). V některých případech by nebylo od věci použití i pláštěnek (které poté vyhodíme).

Bakterie schopné napadnout člověka se rovněž většinou přestávají množit a jejich koncentrace klesá. Jednou z mála výjimek jsou legionely, vyvolávající legionářskou nemoc, atypicky probíhající zápal plic, který především u starších a nemocných pacientů může vést k úmrtí. Tyto bakterie se běžně vyskytují ve vodních nádržích, některých rybnících apod., takže jejich výskyt v povodňové vodě je víc než pravděpodobný. Ještě raději mají rozvody teplé vody, bojlery apod. Nakažení je možné především cestou vdechnutí vodního aerosolu, takže při demontáži bojlerů, ohřívačů a pod. proplachování vodovodních trubek a podobných pracech by neměli být účastni starší a nemocní lidé. Rovněž bychom jim neměli svěřovat čištění stěn, terénu apod. ostřikováním proudem vody, přestože je to fyzicky nenáročná práce.
Další bakterie mohou škodit tím způsobem, že se pomnoží ve znečištěných potravinách a nápojích. Je vhodné jich vyhodit raději víc, než onemocnět některou z chorob, které mohou vyvolat (tyfus, paratyfus, úplavice apod.) Kde byly vyplaveny rybníky, bahniska a kanalizace, hrozí infekce různými typy leptospiróz. Nejnebezpečnější z nich, weilova nemoc, může skončit smrtí nebo invaliditou, podobně jako virové záněty jater. Bezpečné jsou prakticky jen potraviny ve vodotěsném uzavřeném balení, jako například konzervy. Jen je nesmíme zapomenout před otevřením desinfikovat na povrchu, protože jinak bachom mohli snadno během otevírání zanést infekční zárodky dovnitř. Nebezpečná jsou rovněž těla uhynulých zvířat, která mohou být zdrojem řady závažných nemocí přenosných na člověka. Měla by být shromažďována a jejich odvoz a likvidace svěřeny vybaveným odborným pracovníkům.
Vysoká vlhkost na druhé straně velice přispívá k přežívání některých choroboplodných zárodků ve vzduchu, takže v prostředí vytopených domů se může snadněji šířit např. tuberkulóza, navíc lidé promáčení, prochlazení a fyzicky i psychicky vyčerpaní snadněji touto (i jinými) chorobou onemocní. Tato choroby se může za uvedených okolností výrazně zhoršit u lidí, kteří ji už mají, ale bez výrazných příznaků, takže si své nemoci nejsou vědomi.
Z uvedených důvodů nepodceňujte záchvaty kašle, dráždění ke kašli bez vykašlávání, dušnosti, bolesti na hrudníku, vykašlávání žlutavě až zelenavě zabarvených hlenů, případně s příměsí krve. Včasné zachycení nemoci lékařem chrání nejen vás, ale i vaše okolí.

Plísně a kvasinky jsou (některé druhy) velmi odolné organismy, schopné růst a množit se za podmínek, kdy většina bakterií toho není schopna. Proto v prosychajících místnostech po vyplavení budou jejich počty stoupat, zatímco počty bakterií a virů budou spíše klesat. Řada z těchto houbovitých organismů je schopna využít živiny z velmi chudého prostředí, například na zdech, kdy jim stačí stopy klihu z malířské hlinky nebo lepidlo na tapety apod.
Mohou vás ohrozit několikerým způsobem:

Lze předpokládat, že hlavní problémy s plísněmi nastanou po prvním úklidu a odbahnění prostor, kdy zbudou promáčené stěny, udržující v místnostech prakticky ideální vlhkost pro jejich růst. Je jasné, že ohroženy jsou i prostory, které neprodělaly přímé zaplavení (např. patra nad úrovní povodně), protože jsou jednak vystaveny silně vlhkému vzduchu, jednak vlhkost ve zdech domů (především cihlových) stoupá výrazně nad čáru zaplavení.
Plísně také potřebují ke svému růstu delší čas než většina bakterií, rostou v průměru asi pětkrát pomaleji. To je dobrá zpráva. Špatnou zprávou je to, že jsou podstatně odolnější než většina bakterií a jsou schopny velmi dlouho (i léta) vydržet v napadených materiálech.

Z toho plyne nejdůležitější zásada pro boj s plísněmi:
Přednost by zásadně měla mít technická opatření před přímou a cílenou likvidací plísní. Bohužel, nemáme žádný zázračný prostředek, který by dokázal vyhubit plísně na stěnách a dalších materiálech a přitom zaručit to, že tam znovu nevyrostou. Používané prostředky vydrží ve stavebních materiálech (omítky apod.) jen omezenou dobu a zejména vlhkost urychluje jejich rozklad. Existují prostředky, které by plísně usmrtily a i za těchto podmínek dlouhodobě vydržely, ale jejich použití není dost dobře možné, protože jsou tak jedovaté, že by se v ošetřených prostorách nedalo žít. Důležité také je, že s bahnem se dostaly do zatopených místností látky, které plísně mohou využít ke svému růstu.
Za optimální postup považuji ještě za mokra (to se méně práší) oškrábat promáčenou a hlavně bahnem a hlínou znečištěnou malbu ze stěn. Kde je zjevně špatná omítka, která by se musela stejně otlouct, doporučuji otlouci ji hned (po konzultaci se statikem - aby nedošlo k ohrožení stability budovy, POZOR v památkově chráněných objektech je nutno odstranění malby a tím spíše otlučení omítky konzultovat s památkáři !!!), obnažené cihly budou vysychat rychleji a až k nim se zárodky plísní i dalších nepříjemných organismů nedostaly. Rozhodně se vzdejte vymalování klasickými materiály (hlinka, Primalex apod), které by (díky obsahu klihu nebo jiných pojidel) přinesly na stěny výživu pro plísně i kvasinky. Vhodné je spíše vylíčení vápnem, které na dobu několika týdnů vytvoří podmínky pro většinu plísní nevhodné. Nedělejme si iluze, že je to stoprocentní ochrana, viděl jsem plesnivou kyselinu sírovou, viděl jsem plesnivou galvanizační lázeň, což jsou oboje daleko extrémnější prostředí než stěna vylíčená vápnem, přesto v nich nějaká plíseň dokázala vyrůst.
Další důležitou informací je, že vysušení pod určitou koncentraci vody v omítce samo o sobě zastaví růst plísní (byť zárodky plísní v omítce budou čekat dál, třeba desítky let, na další podobnou příležitost). Proto po odstranění znečištěných a zaplísněných partií omítky vysušujte podle svých možností stěny, je to zároveň i důležité opatření proti plísním.

Čím sušit:
Máte-li k dispozici alespoň nějaký profesionální vysoušeč, jste "za vodou". Profesionální vysoušeče používají proud ohřátého vzduchu a jsou vysoce účinné (mají ovšem dosti vysokou spotřebu elektřiny).
Pokud budete muset improvizovat, upozorňuji na různá elektrická topítka, která současně foukají vzduch a ohřívají ho. Dá se použít i fén, většina z těchto přístrojů by měla vydržet desítky minut při nastaveném ohřívání na nejnižší teplotu (je zapotřebí hlavně zpočátku kontrolovat, zda se některá část z plastu příliš nezahřívá). V naší laboratoři jsme používali běžný fén k vysoušení vzorků, kdy byl souvisle v chodu několik hodin a vydržel nám řadu let (nakonec mu popraskala plastová přívodní šňůra).
Budete-li postaveni před volbu mezi něčím, co fouká a netopí (třeba normální elektrický větrák) a něčím, co topí a nefouká, dejte jednoznačně přednost tomu prvnímu. Pohyb vzduchu je v podmínkách, panujících ve většině podmáčených budov, významnějším faktorem než teplota, zejména nyní v létě.

Jak zajistit pohyb vzduchu:
Přirozený pohyb je dán třemi faktory:

  1. Teplotním rozdílem mezi vzduchem v místnosti a venku. To v letním období, kdy je tento rozdíl zanedbatelný, témeř nefunguje. Nicméně, je to určitý argument proto, aby byla topná zezóna ve vyplavených oblastech zahájena dříve, jakmile začnou denní venkovní teploty stabilně klesat pod 20 stupňů.
  2. Příčné větrání, neboli průvan. Vane-li vítr, "profukuje" také budovou, která mu stojí v cestě. Musí být ovšem otevřená okna na obou stranách budovy (návětrné a protilehlé) a rovněž dveře mezi místnostmi s těmito okny. Téměř se to stydím psát, ale okna a dveře je nutno zajistit proti samovolnému pohybu.
  3. Komínový efekt. Uplatňuje se ve vyšších budovách, zejména v panelových domech. Je nutno otevřít poklop na střechu, u starších domů dveře na půdu a vikýře. Vzduch se průchodem budovou ohřívá (teď v létě méně, ale trochu přece) a tlačí se nahoru. Větrá se okny (přívod vzduchu) a dveřmi do hlavní chodby domu (odchod vzduchu).

Máte-li v bytě zabudovány umělé větráky (třeba v kuchyni, na WC) a přežily pohromu, využívejte je.
V místnostech samých:
Je nutno především odstavit veškerý nábytek a další vybavení od stěn. Je vhodné, je-li to proveditelné, podložit nábytek (třeba cihlami), aby proudil vzduch i pod ním. Je nutné odstranit ze zdí vše, co na nich viselo a visí, i když to neutrpělo újmu (třeba keramika). Nejde jen o to, že za zavěšenými předměty zeď hůř "dýchá", ale současně tyto předměty odklánějí přirozené proudění vzduchu od stěny ).
Vaše hlavní úsilí by se mělo především zaměřit na výklenky a kouty, které přirozeně větrají nejméně a i v nevyplavených budovách bývají často napadeny plísněmi.

Některé improvizace:
Improvizace pochopitelně užíváme tam, kde nemáme řádné a k vysoušení speciálně určené přístroje. Nicméně, obávám se, že těch bude spíše nedostatek. Takže v době čekání na profesionální vysoušeč alespoň něco ...

 

Koho kontaktovat při napadení místností plísněmi:

  1. Můžete pochopitelně zaslat e-mail na tyto stránky, podle svých možností budu odpovídat a dotazy i s odpověďmi postupně zařazovat na zvláštní stránku.
  2. V každém kraji by mělo existovat pracoviště hygienické služby, schopné alespoň základního zhodnocení situace. Rovněž by zde měla sídlit i oddělení DDD (desinfekce, desinsekce a deratizace), s nimiž je možno konzultovat, které desinfekční preparáty jsou nyní k dispozici a jejich případné přednosti a nedostatky. Významným pracovištěm je Státní zdravotní ústav se sídly v Praze a v Brně.
  3. Na vysokých školách jsou odborníci "na plísně" nejen na botanických pracovištích, ale i na některých lékařských fakultách, zemědělských fakultách, i fakultách technických - např. potravinářských (protože plísně se uplatňují v řadě oborů).
  4. Dřevokazné houby (napadení trámů, prken a pod.) konzultujte na lesnických fakultách (tam sídlí např. odborníci, schopní rozpoznat, jedná-li se o napadení dřevomorkou nebo některou z méně nebezpečných hub a doporučit následný postup).
  5. Existují i soukromé laboratoře, které mají v náplni mimo jiné i mykologii (lékařskou mykologii, technickou mykologii apod.) - je třeba hledat ve Zlatých stránkách nebo podobných přehledech.

 

Na úvodní stranu stránek o mykotoxinech