hlavička

MYKOTOXINY

verze (c) Jan Šimůnek

 

Houbovité organismy a zdraví člověka

Houbovité organismy mohou poškozovat lidské zdraví mnoha různými mechanismy. Jejich výčet téměř vyčerpává možnosti negativního působení mikroorganismů. Přehledně je toto negativní působení shrnuto v tabulce 1:

Tab. I: Přehled negativního působení houbovitých organismů na člověka

Přímé napadení člověka (mykóza)
Obligátní patogeny
Fakultativní patogeny
Alergie
Otravy jedovatými houbami
Mykotoxikózy
Pulmonální mykotoxikóza
Nespecifická postižení zdraví
Podíl na "záhadných" a "zázračných" jevech

Napadení lidského organismu houbovitými organismy vede k chorobám, které se souhrnně označují jako mykózy. Existují obligátní patogeny, napadající i člověka ve stavbu, odpovídajícím fyziologické normě. Mezi ně patří především původci kožních mykóz, dermatofyta. Tyto organismy jsou dokonale přizpůsobeny k invadování do lidské pokožky a dlouhodobému přežívání v kůži a jejích derivátech (vlasy, chlupy, nehty). Invaze jiných organismů je do určité míry "normální" u stavů na hranici fyziologické normy, jako je velmi nízký věk (novorozenci) a vysoké stáří. I v uvedených případech je okruh původců chorob velice omezený a poměrně stálý.
K invazi houbovitých organismů do lidského těla výrazně disponuje vybočení z fyziologické normy, dané chorobou. V těchto případech se uplatní i tzv. fakultativní (podmíněné) patogeny, pro jejichž invazi vytvářejí některé choroby podmínku (odtud podmíněné). Jako podmínky se uplatňují především choroby oslabující imunitu (leukémie a další vleklé poruchy bílých krvinek, AIDS) nebo zvyšující atraktivitu prostředí v lidského těla pro houbovité organismy (např. cukrovka jednak zvyšuje nabídku glukózy, což urychluje růst zejména kvasinek, jednak je v pokročilejším stádiu choroby oslabena imunita). Úrazy otevírají bránu vstupu infekce do těla (časté mykózy v ráně po úrazu), při celkovém postižení a zejména poruchách CNS (dlouhodobě resuscitovaní pacienti) je rovněž oslabena imunita.
Rovněž negativní vedlejší účinky léčby mohou oslabovat imunitní systém. Je to častý nežádoucí účinek léků proti leukémii a některých novějších léků proti nádorům. V případě pacientů po transplantaci je oslabení imunity cílem léčby. Superinfekce je stav, kdy léčba antibiotiky a chemoterapeutiky naruší symbiotickou mikrobiální flóru (kůže, dýchací ústrojí, dutina ústní, jícen, střevo, pochva) a na uvolněné místo se dostává flóra nežádoucí, vč. kvasinek a plísní.
Velice nepříznivým jevem je fakt, že se stále častěji setkáváme s mykózami lidí bez zjistitelné poruchy imunitního systému, kdy původce onemocnění nespadá do okruhů výše uvedených obligátních patogenů. Je možné, že takto zachycujeme vznik nových lidských patogenů.
Houbovité organismy jsou význačnými alergeny, schopnými vyvolat celou škálu známých alergických reakcí. Alergeny však nemusí být jen částečky mycelia a spóry (popřípadě jejich zlomky), ale i některé chemické látky, které houby vytvářejí (nejznámější jsou penicilíny, ale i příbuzný patulin a další). Na porost mikroskopických hub (plesnivé byty) je vázán výskyt nežádoucích organismů, z nichž alespoň některé bakterie a zejména roztoči rovněž představují mohutný zdroj alergenního prachu (44).
Na pomezí alergií a mykóz patří stavy, kdy v organismu masivně vyklíčí spóry a vyvolají svým drážděním zánět. Tento stav je známý u pýchavek a prášivek, kdy po masivním vdechnutí výtrusného prachu mohou klíčící spóry vyvolat těžký až smrtný zánět plic.
Otravy patří rovněž mezi velice časté poruchy zdraví, vyvolané houbovitými organismy. Pomineme-li fakt, že naprostá většina konzumovaného alkoholu je produktem kvasinek, soustřeďuje se zájem o houbové toxiny na vláknité houby. Ty se tradičně dělí na makromycety a mikromycety, podle toho, zda tvoří nebo netvoří velké (konzumovatelné) plodnice. Přes určitou chemickou příbuznost jsou toxiny makromycetů a jejich působení na člověka studovány odděleně, a to spíše klinicky a toxikologicky (vč. soudní toxikologie) orientovanými pracovišti. V dalším textu se zabýváme prakticky výlučně toxiny mikroskopických hub, mykotoxiny, které jsou studovány spíše pracovištěmi orientovanými hygienicky a potravinářsky.
Mykotoxiny jako takové jsou produkovány mikroskopickými houbami.
Pulmonální mykotoxikóza je onemocnění, ve kterém se jako chorobotvorný činitel zapojují i houbové toxiny bílkovinné povahy, které se ničí během tepelné úpravy pokrmů i trávicími enzymy. Na vzniku onemocnění se patrně podílejí i toxiny doprovodné bakteriální flóry. Určitou obdobou u otrav makromycety může být hemolýza po požití syrových plodnic čirůvky fialové nebo čirůvky dvoubarvé.
Vedle vzniku onemocnění se specifickými příznaky se mykotoxiny patrně podílejí i na onemocněních, spojených s celkovým oslabením organismu. Jejich projevy závisejí na doprovodných negativních vlivech a dispozicích organismu. Velice dobře jsou tyto chorobné stavy dokumentovány u zvířat; u lidí jsou s jejich zachycením značné metodické problémy. Nicméně již dnes je jasný podíl mykotoxinů a dalších negativních faktorů spojených s mikroskopickými houbami na tzv. syndromu nemocného domu a některých dalších.
Ve spektru "záhadných" a "nadpřirozených" jevů se vyskytují takové, které velice nápadně připomínají otravy některými mykotoxiny. Mnohé příznaky očarování, tradované ve folklóru různých národů, se nápadně podobají postižení při otravě námelovými toxiny. Jiné, dokumentované např. v dochovaných návodech na dotazování čarodějnic, zase korespondují s příznaky hyperestrogenismu, vyvolávanými zearalenonem. Mnohé příznaky vampyrismu, jak je známe z autentických protokolů o vykopání a zničení "upírů", zase výrazně připomínají soubor příznaků alimentární toxické aleukie a dalších chorob, vyvolávaných mykotoxiny ze skupiny trichothecenů.

 

Návrat na úvodní stranu