hlavička

MYKOTOXINY

verze (c) Jan Šimůnek

 

Detoxikace mykotoxinů

Mykotoxiny se zpravidla vyznačují značnou odolností vůči vlivům prostředí. Ve velkém se vlastně provádí pouze detoxikace u aflatoxinů. Nejčastěji se užívá promývání substrátů kapalným čpavkem, jsou známy i pokusy o detoxikaci pomocí kyseliny octové. Laboratorní sklo se dekontaminuje lázní s louhem a chlornanem sodným. Touto lázní lze ošetřit i potřísněné povrchy. Hladké bezprašné povrchy lze též ozařovat UV lampou (má spíše podpůrný a doplňující účinek). Rukavice, jednorázový materiál, sanitární materiál, zbytky vzorků apod. likvidujeme spálením.
V některých případech mykotoxiny nepřecházejí do finálního výrobku (u obilí např. do škrobu a do lihu) a kontaminované šarže potraviny je nutno přednostně určit právě pro takové výroby. V minulých letech se velice často používalo ředění kontaminované potraviny nezávadnou, aby koncentrace mykotoxinů klesla pod stanovený limit. Takovéto opatření by mělo být tolerováno jen v krajním případě, protože jednak limity nemají charakter NPK, jednak u karcinogenů (tedy i karcinogenních mykotoxinů) je výskyt nádorů v populaci závislý na celkovém množství karcinogenu požitého populací, nikoli na jeho koncentraci (podobně jako u nádorů vyvolaných ionizujícím zářením).
Domácká dekontaminace potravin je prakticky neproveditelná, cena jejich analytického zkoušení zpravidla mnohonásobně přesahuje cenu zplesnivělé potraviny, po důkladném testování (zpravidla 50 - 100g vzorku na 1 test) také mnoho nezbude. Proto je nejlepší napadenou potravinu bez lítosti vyhodit. Někdy prováděné okrájení má význam jedině u málo a čerstvě napadených pevných potravin (jedna dvě kolonie, ne starší tří dnů), protože mykotoxiny substrátem rychle difundují a v některých substrátech (např. chléb) může být i v hloubce makroskopicky neviditelné mycelium, které však může produkovat mykotoxiny. U kapalných a rosolovitých substrátů (kompoty, džemy, marmelády apod.) je situace ještě jednoznačnější, zde v úvahu padající mykotoxiny (zejména patulin a kyselina penicillová) velice rychle difundují, takže jejich koncentrace je v celém objemu napadeného balení prakticky stejná. Napadené potraviny by měly být rovněž znehodnoceny tak, aby nedošlo k jejich následné konzumaci lidmi, vybírajícími odpad z kontejnerů či ke zkrmení hospodářským zvířatům.

 

Návrat na úvodní stranu