hlavička

MYKOTOXINY

verze (c) Jan Šimůnek

 

Tajemné a zázračné jevy

Zajímavou kapitolou je možná účast mykotoxinů na některých tzv. "tajemných" jevech. Shoentalová se zabývala možnou účastí mykotoxinů na některých zázracích popisovaných Biblí (89). Rozebírala podle logického sledu "egyptské rány", předcházející exodus Židů z Egypta. Podle její teorie byla známá "smrt prvorozených" možnou mykotoxikózou. Potraviny v Egyptě totiž musely být po předchozích ranách kontaminovány, mj. i mykotoxiny a musel jich být relativní nedostatek. Z tohoto důvodu společensky preferovaní prvorození synové, kteří dostávali i za této nepříznivé situace větší porce potravin, se mohli snáze otrávit. Rovněž nutričně preferovaní otcové rodin se neotrávili z toho důvodu, že poměr pasážované potravy a tělesné hmotnosti je u dětského organizmu výrazně nepříznivější než u organizmu dospělého.
Jobova choroba podle rozboru Shoentalové připomíná otravu trichotheceny. Také její ukončení dodávkou potravin, bohatých na plnohodnotné bílkoviny, a nezanechání trvalých následků je podle autorky typické pro uvedené mykotoxikózy.

 

Čarodějnictví

Rozboru známého salemského čarodějnického procesu přinesla Matossianová (52). Opírá se jak o starší publikace, tak o soudobé soudní záznamy. Podle jejího rozboru je sice jasný vliv společenských faktorů, ale na počátku celého případu stála menší epidemie onemocnění a úmrtí lidí i úhynů dobytka.
Z dobových záznamů lze usuzovat, že uvedené problémy nastaly po atypicky vlhkém a studeném létě, kdy u tehdy a v uvedené oblasti dominantní plodina - žito - musela být oslabena a byly vytvořeny podmínky pro její napadení námelem Claviceps purpurea. Námelové alkaloidy mají vedle vasotoxických účinků i účinky halucinogenní, kdy vyvolávají halucinace štípání a píchání, popř. halucinace sluchové (pamatujme na jejich chemickou příbuznost se známým halucinogenem LSD). Tyto toxiny však dovedou vyvolat také poruchy zdraví až smrt, především vyvoláním dlouhodobých cévních spazmů, vedoucích k odumření tkání.
Uvedené příznaky jsou v anglosaském folklóru velice často spojovány s očarováním. Epidemie podobných případů, doprovázená úhyny dobytka a úmrtími lidí pak vytvořila společenskou situaci, vedoucí ke spuštění mechanismu čarodějnických procesů.
V literatuře, zabývající se touto tématikou, se vyskytují i další příznaky očarování, které by mohly souviset s působením některých mykotoxinů (107). Jedná se o poruchy v oblasti sexu a plodnosti, které by mohly být vyvolány zearalenonem a jeho deriváty. Dále jde o úhyny dobytka (různé mykotoxikózy), krvácení do mléka (mj. patrně trichotheceny) apod.
Konzultoval jsem uvedenou problematiku s pracovníky společenskovědních oborů (včetně autora (107), avšak nepodařilo se mi získat jejich zájem. Nabyl jsem dojmu, že jsou natolik zaujati svými teoriemi o chodu společenských procesů (ať už je jejich prvotní hýbatel materiální či nemateriální povahy), že prostě odmítají působení jakýchkoli činitelů, stojících mimo společnost.
Na základě dochovaných historických dat se zdá být jasné, že existovaly určité frekventně se vyskytující a všeobecně známé případy humánních a veterinárních chorob, které byly teprve druhotně spojeny s představou očarování. Mykotoxiny jako jedno z možných etiologických agens pro některé tyto choroby plně vyhovují.

 

Vampyrismus

Pokud se týká vampyrismu, zde je situace jiná. Zatím jsem se nesetkal v literatuře s žádným údajem, který by dával do souvislostí alimentární otravy a vampyrismus. Tento problém jsem konzultoval i s odborníky, kteří se problémem vampyrismu dlouhodobě zabývali a prostudovali řadu původních pramenů.
V souvislosti s hledáním možných chorob, jež by byly podkladem pro uvedený jev, byly vyslovována nejrůznější domněnky. Některé vyslovované argumenty jsou kuriózní až absurdní. Pro podporu teorie, že šlo o nemocné s určitým druhem porfyrie (dědičné poruchy metabolismu žlučových barviv, vedoucím k alteracím s fotosenzibilací kůže a poruchám krvetvorby) bylo uváděno, že atypické metabolity, které se nacházejí v organismu nemocných, světélkují. Nikoho z autorů uvedené hypotézy nenapadlo vysvětlit, jak byla fluorescence těchto látek vyvolána, když se tak děje pod dopadajícím ultrafialovým světlem. Jeho jediný zdroj ve středověku (i dříve) bylo slunce, resp. měsíc. Tyto zdroje ovšem obsahují největší podíl světla ve viditelné oblasti, které připadnou fluorescenci zcela překryje. Zdroj čistého UV světla v podmínkách středověku je snad ještě bizarnější představou než originální Stockerův hrabě Drákula (50b).
Vcelku instruktivní dobový záznam případu vampyrismu uvádí Vondráček (118). Jeho záznam lze shrnout do následujících fakt: Ve vsi Medvědje došlo na podzim a v zimě roku 1732 k záhadné epidemii úmrtí. Lidé, zemřelí na tuto epidemii, v hrobě nehnili přestože lidé zemřelí z jiné příčiny a současně či později pohřbení na tomtéž hřbitově vykazovali jasné známky rozkladu. Mrtví měli zachovány vnitřní orgány (ty se zpravidla při dekompozici mrtvého těla kazí nejdříve) a tekutou červenou krev v cévách i tělních dutinách.
Vondráček zpochybňuje citované svědectví vojenských ranhojičů mj. proto, že nalezli krev v tepnách. (Ta bývá většinou během agónie vypuzena křečovitým stahem jejich stěn vypuzena do žilního systému. Z tohoto důvodu nacházeli staří anatomové tepny prázdné a získali představu, že je jimi rozváděn po těle vzduch z plic. Z této představy je odvozen i anatomický název pro tepny - artérie - od "aér", starořecky "vzduch". Teprve pokusy s vivisekcí prokázaly, že tepnami proudí krev a umožnily vytvoření správné přestavy o krevním oběhu.)
Právě přítomnost krve v tepnách hovoří pro nějaký činitel, který ponechal krev tekutou, popř. jeho vlivem vznikla sanquinolentní tekutina, která druhotně prosákla do nitra tepen (k jejímu rozlišení od krve neměli tehdejší ranhojiči potřebné vybavení).
Vondráček považuje celou historii za "epidemii purpury". Purpura je ovšem příznak, resp. soubor příznaků, vznikajících při nedostatečném strážení krve a popř dalších změnách v organismu postiženého. Krev se v drobných či větších skvrnkách vylévá do tkání (včetně povrchových). Může být vyvolána řadou činitelů, mezi jiným i některými původci infekčních chorob. U některých těžce probíhajících infekcí se rozvine DIK (disseminovaná intravaskulární koagulace), kdy se aktivuje produkty metabolismu bakterií srážení krve přímo v cévním řečišti. Faktory srážení krve vyvločkují přímo v cévách (samotné vločky jsou velikostí blízké krvinkám, takže v zásadě hemodynamicky nevadí) a krev se stane totálně nesrážlivou. Nemocnému není možno podat faktory srážení krve (ty se ihned spotřebují), ale je nutné nejprve zablokovat tento proces antikoagulancii a teprve po jeho zastavení a vyčištění krevního oběhu od sraženin (postarají se o ně fagocyty) je možno obnovovat srážlivost krve. Nemocný je v době, kdy má díky chorobě i léčbě totálně nesrážlivou krev, značně ohrožen krvácením, a proto je léčba tohoto onemocnění krajně nejistá.
Uvedený stav však bývá spuštěn bakteriální infekcí, která při nemožnosti aplikace antibiotik vede k rychlé smrti a rychlému posmrtnému rozkladu (některé dobové popisy uvádějí mrtvolný rozklad končetin ještě žijících pacientů). Proto je krajně nepravděpodobné, že by těla lidí, zemřelých z této příčiny, byla nalézána v hrobě nedotčená. V takovémto případě lze naopak předpokládat prudký bakteriální rozklad.
Trichotheceny, popř. v kombinaci s ochratoxinem a některými dalšími mykotoxiny, však uvedenému obrazu naprosto vyhovují. Došlo by k úmrtí za příznaků purpury (viz klinický obraz ATA), krev by zůstala nedotčena a mrtvolný rozklad by tyto mykotoxiny přinejmenším zbrzdily.
Uvedené argumenty svědčí pro to, že za středověkými (a snad ještě staršími) představami o vampyrismu se skrývá konkrétní zkušenost s podobnými alimentárními otravami.

 

Návrat na úvodní stranu

Návrat na přehled nemocí vyvolaných houbami