KOUŘENÍ


Kouření a zdraví

Světová zdravotnická organizace pokládá v současné době kouření za nejvýznamnější jednotlivý preventabilní faktor závažné chronické nemocnosti a předčasné úmrtnosti. Kouření usmrcuje každého druhého kuřáka, ročně zemře na následky kouření téměř 5 milionů lidí, z toho v České republice 23 tisíc (16 tisíc ve věku do 69 let). Bude-li trend epidemického šíření kuřáctví i nadále pokračovat, bude kolem roku 2025 – 2030 umírat ročně 10 milionů obyvatel Země (každé 3 sekundy jeden) na nemoci související s kouřením.

Kouření přispívá k mnoha nemocem, z nichž některé jsou častými příčinami smrti :

NEMOC PŘÍSPĚVEK KOUŘENÍ

rakovina plic a průdušek 85 – 95%

rakovina v dutině ústní, jícnu 50 – 70%

rakovina močového měchýře, ledvin 30 – 40%

rakovina slinivky břišní 30%

rakovina děložního čípku 30%

rakovina střev a konečníku 16%

chronický zánět průdušek 70%

plicní rozedma 70%

srdeční infarkt, mozková mrtvice 25%

Kouření nepříznivě ovlivňuje hojení ran, různá kožní onemocnění, urychluje tvorbu vrásek. Je rizikovým faktorem vředové choroby žaludku a dvanácterníku. Urychluje proces aterosklerosy, zejména v tepnách končetin, v aortě, ve věnčitých tepnách, v mozkových tepnách, také v cévách pánevních. Kuřáci v mladším věku častěji trpí šedým zákalem čočky, mívají horší sluch. V dutině ústní je u kuřáků častější parodontóza.

Kouření významně narušuje reprodukční schopnosti člověka: u kouřících mužů jsou častější poruchy erekce (s impotencí), poruchy tvorby a zrání spermií (s neplodností), genetické změny ve spermiích vyvolané chemickými škodlivinami v cigaretovém kouři mohou vést k  vrozeným vývojovým vadám, které u dětí kuřáků pozorujeme častěji.

U kouřících žen je rovněž častější neplodnost, vznik mimoděložních těhotenství, různé poruchy průběhu těhotenství (krvácení, potraty, vcestné lůžko, předčasné porody). Kouření negativně ovlivňuje délku doby kojení.

Děti narozené kouřícím matkám, ale i nekuřačkám exponovaným cigaretovému kouři, se v těle matek hůře vyvíjejí, mívají sníženou porodní hmotnost i délku, obvod hrudníku i hlavičky (fetální tabákový syndrom), častější některé vrozené vývojové vady (rozštěpy patra, deformity končetin). Jsou zvýšeně ohroženy syndromem náhlé smrti a rakovinovými onemocněními v dětství (hlavně leukemie). Mívají narušenou imunitu a jsou proto vnímavější k infekcím.

Následky kouření se klinicky manifestují tím dříve, čím mladší člověk začíná pravidelně kouřit: zhoubné nádory a nemoci srdce a cév se začínají projevovat už po cca 20 letech kouření.

Kouření má podobné tragické následky jako středověké morové epidemie: příčinou však nejsou choroboplodné mikroorganismy, ale zisky tabákového průmyslu.


Chemické látky v cigaretovém kouři.

Z hořících tabákových výrobků (dýmka, doutník) bylo izolováno přes 1.500 chemických látek. V cigaretovém kouři je obsaženo více než 4.000 chemických látek, z nichž:

Množství (koncentrace) těchto látek bývá mnohonásobně vyšší v bílém dýmu doutnající cigarety (side stream), kterému je exponováno okolí kuřáka (pasivní kuřáci), než ve směsi, kterou aktivně kuřák vdechuje (main strem). Aktivní kuřák ovšem současně vdechuje obě směsi chemických škodlivin.

Kouření (dobrovolné inhalování tisíců zdraví poškozujících látek) je absurdním a nepřirozeným chováním, s nímž se mimo lidskou společnost v živočišné říši nesetkáme.


Následky expozice pasivnímu kouření (environmentálnímu tabákovému kouři):

Závažné zdravotní účinky cigaretového a tabákového kouře jsou důvodem zákazů kouření ve veřejných prostorách.

Rozhodne-li se (nezodpovědně) člověk kouřit, musí respektovat přirozené právo ostatních na čistý vzduch.



Kouření je nemoc

Cigarety a ostatní formy tabáku vyvolávají závislost. Psychoaktivní látkou je alkaloid nikotin. Jeho potence vyvolat závislost a mechanismus, jak k ní dochází, jsou podobné jako u heroinu a kokainu. U pravidelných konzumentů některé z těchto drog vznikne závislost u 80 až 85% uživatelů. U nikotinu se závislost projevuje už i u nepravidelných kuřáků (u 32% těch, kteří vykouřili cca 100 cigaret). Čím mladší jedinec začíná kouřit, tím se závislost vyvíjí rychleji.

Závislost kuřáků (Dg. F 17) má složku farmakologickou (na nikotinu) a psychickou (sociální, forma chování). Podstatou farmakologické závislosti je vazba nikotinu na speciální receptory přítomné v nervových buňkách, které nikotin aktivuje a následně pak spouští řetěz dalších reakcí (vyplavování neurotransmiterů, některých hormonů, aktivace sympatického nervového systému a kory nadledvin). Tyto fyziologické reakce na přítomnost nikotinu v mozku se projevují jako subjektivní změny nálady, pocit zvýšené výkonnosti, uklidnění, zmírnění napětí. Protože reakce na přítomnost nikotinu v mozku následuje bezprostředně po vdechnutí tabákového kouře, uvědomuje si i začínající kuřák tyto změny velmi brzy, po několika kuřáckých pokusech. Jsou-li pro něho tyto změny příjemné nebo důležité, opakuje podněty, které je vyvolaly.

Žádná jiná droga není podávána tak často, jako nikotin (u jedné cigarety cca 10 dávek, u 20 cigaret 200 dávek denně).

Z obecných kritérií pro hodnocení závislosti jsou nejdůležitější

Závislost kuřáka je biologický poháněč, který nutí člověka kouřit i přes znalosti zdravotních následků a úsilí přestat. Je to chronické, progresivní a recidivující onemocnění.


Primární prevence kouření

je zaměřena na děti a mládež. Základem je výchova v rodině: kouřící rodiče a ostatní příbuzní jsou pro děti významnými vzory, které chtějí napodobit. Později jsou dětmi akceptovány a napodobovány další osobnostní vzory: učitelé, lékaři, sportovci, umělci, kamarádi a vrstevníci. K podpoře kuřáckého chování významně přispívá reklama (prokazatelně se cíleně zaměřuje na děti a adolescenty), dostupnost kuřiva (nízké ceny, rozšířený prodej) i tolerantní postoj celé společnosti.

Protikuřácká výchova nezahrnuje jen sdělování informací o zdravotních následcích kouření, ale musí ovlivňovat i postoje dětí ke kouření, jejich dovednosti odmítat nabídku cigaret a řešit kritické situace, usměrňovat jejich svobodné a zodpovědné rozhodování. V České republice bylo vytvořeno několik programů primární výchovy k nekouření (pro mateřské školy, pro základní školy, pro střední školy, pro školy vychovávající zdravotníky). Jsou založeny na respektování psychologických zvláštností jednotlivých věkových kategorií, podporují aktivní práci dětí. Využívají zkušenosti zahraničních programů. Zdůrazňují akutní následky kouření a kuřáky prezentují jako „nedospělé, nesvobodné, nenormální“.

Důležitou součástí je výchova dětí ke vzájemné úctě, k dobrým mezilidským vztahům, k podpoře jejich přirozených dovedností. Společnost musí nabídnout dětem a mladým lidem alternativy, které jsou zdrojem stejně příjemných zážitků, jaké poskytuje nikotin.

Školní programy výchovy k nekouření budou méně efektivní, nebudou-li provázeny celospolečenskou ochotou netolerovat kouření.


Léčba kouření

Okamžitě zanechat kouření může jen kuřák, který není závislý, a nebo takový, který je v bezprostředním ohrožení života. Jinak je třeba připravit se na proces, který trvá několik týdnů, měsíců, u někoho i několik let. Odvykající kuřák se vyrovnává jak se závislostí farmakologickou, tak se závislostí psychosociální.

Zmírnit průběh abstinenčních příznaků mohou účinně přípravky náhradní nikotinové terapie (žvýkačky, náplasti, inhalátory): kuřák přijímá čistý nikotin a tím se zřetelně oslabuje jeho chuť na cigaretu. Redukce nutkavé touhy po nikotinu usnadní lépe zvládnout návyky provázející rituál kouření a umožní kuřákovi naučit se žít bez cigarety. U opakovaných nezdarů je vhodné vyhledat odbornou pomoc v poradně pro odvykání kouření.

Zanechání kouření má velmi příznivé účinky:

Zanechání kouření má výhody ekonomické, sociální (neomezuje se výběr povolání, pobyt kdekoliv, výběr dopravních prostředků, atd) a psychologické (zvýšení sebevědomí)


ALKOHOLISMUS

Pití nápojů obsahujících etylalkohol je v lidské společnosti od pradávna, dnes je jeho konzumace v podstatě všeobecná. Alkoholické nápoje jsou konzumovány s cílem zlepšení nálady, snížení společenských zábran a v tomto smyslu by měly být společensky přijatelné při zvláštních (slavnostních) příležitostech, protože občasné pití malých množství alkoholu je pro většinu lidí v podstatě neškodné. Alkohol nebývá vnímán jako droga a obecně je podceňována závažnost jeho akutních i chronických účinků.

Řada studií ukázala, že konzumace malých dávek alkoholu (1 drink za den, 4 až 5 dní v týdnu) dospělými může snížit riziko nemocí srdce a cév. Naopak ve vztahu ke zhoubným nádorům nebyla obdobná protektivní úloha alkoholu prokázána. (tzv. 1 drink = cca 12 g etylalkoholu, je obsaženo v 1/3 litru piva nebo 1-2 dcl vína nebo 0,5 dcl destilátu).


Alkohol a zdraví

Alkohol se rychle vstřebává z trávicího ústrojí do krve a jeho účinky se nejdříve projeví ovlivněním centrálního nervového systému: po přechodné euforii nastupují účinky narkotické.

Akutní otrava alkoholem má několik úrovní:

Alkoholismus je provázen různými projevy asociálního až kriminálního chování, těžké následky může mít požití alkoholu v dopravě, při výkonu profese. Alkohol reaguje s mnoha léky, vzájemné účinky se sčítají až násobí, což je nebezpečné zejména v dopravě. Potencuje karcinogenní účinky kouření, zejména v dutině ústní.

Alkohol se v těle rozkládá účinkem enzymu alkoholdehydrogenázy: ten se vyskytuje u žen a u dětí a mladistvých v menších množství, u nich dochází k opilosti po menších dávkách než u mužů (i při stejné hmotnosti).

Při chronickém užívání alkoholu se poškození různých orgánů projevují typickými příznaky:

Pití alkoholu v těhotenství může poškodit vývoj plodu (fetální alkoholový syndrom): zpomalení růstu, poruchy vývoje mozku s mentální retardací, charakteristický vzhled obličeje


Závislost na alkoholu

Postupný vznik závislosti je procesem, u něhož rozlišujeme 4 stádia:

  1. počáteční – zvyšuje se frekvence pití, rostou konzumované dávky

  2. varovné – častěji se opakuje opilost, mění se psychicky (shromažďuje alkohol do zásoby, mívá pocit viny, pije tajně, má „okna“)

  3. rozhodné (kritické) – výrazný nárůst tolerance, postižený ztrácí kontrolu, změny osobnosti, konflikty, sexuální problémy

  4. konečné (terminální) – nápadné snížení tolerance, opilost trvá i několik dní, změna sociálního prostředí, konzumace náhražek s obsahem alkoholu


Epidemiologie a prevence

Spotřeba alkoholu je v České republice jedna z nejvyšších na světě a stále stoupá: v přepočtu se na každou osobu konzumuje v ČR ročně 6,6 litrů (1945), 9,3 litrů (1983) až 11 litrů (1996) čistého alkoholu. Velmi varovné je, že ve velké míře konzumují alkohol děti a dospívající, u nichž jsou následky této konzumace závažnější: alkohol se pomaleji odbourává a v těle působí delší dobu.

V mnoha vyspělých státech se radikálně změnil postoj společnosti k opilým lidem: jsou předmětem odporu a jistého opovržení. Proto alkohol začíná zaujímat alespoň ve vzdělaných vrstvách populace místo, které mu náleží: zvýraznění slavnostního společenského okamžiku.

V tomto ohledu je třeba zaměřit výchovu obyvatelstva a zcela jednoznačně vyjádřit, že pro děti, dospívající, mladistvé a těhotné (kojící) je jedinou alternativou absolutní abstinence.

Výchovné programy pro různé cílové skupiny populace je třeba doplnit celospolečenským a legislativním rámcem, zakazujícím reklamu, omezujícím dostupnost, zakazujícím podávání a prodej alkoholu mladistvým, řidičům, podnapilým, zákaz prodeje alkoholu na pracovištích, ve zdravotnických a školských zařízeních, při sportovních a kulturních akcích, kterých se účastní děti a mládež, v zařízeních uzavřeného společného stravování, dopravních prostředcích, atd.

Podobně jako u kouření, také v přístupu k alkoholu je situace v České republice špatná: zákon z r. 1987 je zastaralý, nemůže plnit úlohu moderní legislativy. Chybně je vnímán ekonomický příspěvek, který stát získává z daní z alkoholu, jako pozitivní společenský přínos. Alkohol je téměř bez omezení propagován, závažná je i jeho nepřímá reklama, která spojuje značky alkoholických nápojů se sportem. Podobně jako u následků kouření, ani u následků požívání alkoholu nejsou vypracovány studie, které by hodnotily ekonomiku těchto škod.

V celospolečenském pojetí je třeba doplnit protialkoholní výchovu nabídkou atraktivních aktivit pro děti a mládež, které by byly alternativou pro možnost výběru typu chování a jednání.


Léčba akutní otravy a chronického etylismu

Ošetření akutně intoxikované osoby se odborně provádí na speciálních záchytných stanicích, případně jednotkách intenzívní péče. Chroničtí alkoholici jsou v první řadě postiženi psychiatrickým onemocněním a léčeni v protialkoholních léčebnách. Po absolvování léčby je důležité zabránit relapsu a proto pacienti a jejich rodiny se sdružují do klubů (AA ), v nichž si pomáhají s řešením životních situací, které ohrožují jejich úsilí setrvat v absinenci.



DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

Existuje mnoho látek, které mají psychotropní účinky a jsou v tomto smyslu zneužívány. Je tendence rozdělovat je na „lehké“ a „silné“, což často vede k tomu, že následky užívání drog zařazených mezi „lehké“ jsou podceňovány. Typickým příkladem je marihuana, o jejíž legalizaci usilují opakovaně určité skupiny populace v mnoha zemích.

Z historie je známo, že užívání různých drog má velmi dlouhou tradici v náboženských obřadech i léčebných použitích. Nikdy však nebyly drogy zneužívány v každodenní konzumaci širokých vrstev populace, jak se to stalo u tabáku a alkoholu. Dnes víme (po několika neúspěšných pokusech s prohibicí), že tyto tzv. „legální“ drogy nemůžeme ze spotřeby odstranit násilnou restrikcí. O jejich ilegalizaci je třeba usilovat soustavným působením na společnost, která by je přestávala tolerovat a akceptovat. Není vhodné, aby naopak mezi „legální“ drogy byly zařazovány i další psychotropní látky. Společnost musí obrátit pozornost k tomu, aby nabídla podmínky, které učiní drogy zbytečnými.