To, co jste právě přečetli a co Vás možná rozčílilo, jsou moje osobní názory, které se samozřejmě opírají o to, co je s despektem označováno jako školská, oficiální či akademická věda. Není v mých silách, abych znovu dokazoval platnost těch či oněch tvrzení vědy a předpokládám, že si každý může vzít k ruce příslušné vysokoškolské učebnice, monografie či vědecké články a má tvrzení ověřit. V některých případech mohu posloužit přesnými citacemi - odkazy na kvalitní odbornou literaturu.

Mějte dále na paměti, že o problémech biologických se jen velmi obtížně diskutuje s člověkem bez biologického vzdělání, o problémech medicínských s člověkem, který o medicíně ví jen to, co se objeví v populárních televizních pořadech a novinových článcích, o fyzice s člověkem, který nemá ani základní kurs vysokoškolské fyziky nebo jeho ekvivalent. Jsem již téměř dvacet let biofyzikem působícím na lékařské fakultě, a proto si troufám vyjadřovat se k problémům biologickým, fyzikálním (pokud mají vztah k lidskému tělu) a v omezeném rozsahu i k problémům lékařským. S lékaři jsem ostatně v každodenním kontaktu a v prostředí lékařské rodiny jsem vyrůstal. Leccos si mohu ověřit krátkým telefonátem. Nemohu ovšem hodnotit, zda ten či onen konkrétní zákrok, který Vás u “vědeckého” lékaře zklamal nebo Vám nepomohl, byl či nebyl adekvátní. V krajním případě se mohu za Vás někoho zeptat, avšak je otázkou, zda to bez konkrétní a přesné diagnózy, anamnézy a vlastního průběhu terapie má vůbec smysl.

Otevřeně se přiznávám, že jsem odpůrcem homeopatie a metod příbuzných, kinesiologického testování, naturopatie a různých pseudoléčivých diet, včetně makrobiotiky aj. Na akupunturu dosud nemám vyhraněné stanovisko a předpokládám, že (menší) část jejích poznatků se postupně stane regulérní součásti medicíny “vědecké”. Nedomnívám se, že všichni léčitelé jsou nepoctiví vydřiduši, kteří sami moc dobře vědí, jaké jsou jejich skutečné léčitelské schopnosti. Mnoho lidí je léčiteli z dobré víry. Bohužel se ukazuje, že léčebné výsledky těch poctivých i nepoctivých jsou shodné.

Několikrát jsem umístil slovo “vědecké” v souvislosti s medicínou do uvozovek. Tím naznačuji, že praktický lékař se svými omezenými možnosti je od vědecké medicíny mnohdy vzdálen, jeho chování je poznamenáno i ekonomickými zájmy, možnostmi, které skýtá zdravotní pojištění i kapsa pacienta. Je limitován i časem, dopouští se omylů, které se snaží zcela lidsky zakrývat, něco ze svých studií zapomněl, něco si nestihl doplnit. Klinický lékař je s vědeckou medicínou spjat mnohem více, ale i on je limitován, především ekonomicky, i on je jen chybující člověk. Jeho problémem však může být úzká specializace a z ní plynoucí nutnost spolupráce s jinými lékaři při řešení složitějších problémů. Výsledkem pak může být velmi zdlouhavá pouť pacienta za správnou diagnózou i terapií se silným efektem noceba (opaku placeba). Toto jsou vážné problémy, avšak o nich tyto stránky nejsou. Tyto problémy si lékaři musí vyřešit sami.

Vědecká medicína není všemocná, nedovede pomoci vždy a každému. Její neúspěchy vhánějí nemocné do náručí alternativních léčitelů, kteří pomohou nebo nepomohou. Na konci našeho života však nad námi nestojí ani homeopat, ani akupunkturista. Kdyby tomu tak bylo, ztratily by AM metody velmi mnoho ze své přitažlivosti. Články, někdy pozitivní, které se ve vědeckém tisku objevují o homeopatii, akupunktuře a jiných metodách AM se netýkají akutních stavů ohrožujících život a smrtelných chorob - hovoří se v nich např. o alergických reakcích, psychosomatických potížích, bolesti po vytržení zubu, škytavce či banálních dětských průjmech a ušních zánětech.

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že věda má před sebou možná nekonečnou cestu poznávání zákonů přírody. Stejně tak jsem přesvědčen o tom, že ty zákony, které známe dnes, zůstanou v platnosti i budoucnosti - za jistých podmínek. Tak jako Einsteinova mechanika nezrušila mechaniku Newtonovu - a vymezila pouze meze její dostatečně přesné platnosti. Smířit se s tím je možná nepříjemné a kruté, ale nikoliv nestatečné. Smiřme se světem přírodních zákonů takových, jaké jsou, i když nás zdánlivě omezují v našem rozletu.

Zpět na hlavní stranu