České hlavičky 2026: Lékařská fakulta MU podporuje mladé talenty

Kateřina Jakubcová by si ještě před rokem ocenění v soutěži České hlavičky nedokázala představit. Dnes je vítězkou kategorie SANITAS, cenou podporovanou Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity a to díky projektu, který učí děti první pomoc prostřednictvím deskové hry. Jak vznikl nápad spojit zdravotnické vzdělávání s hraním a co jí účast v soutěži přinesla?

 

listopad 2026

Bez popisku

O ocenění a projektu

Letos jste získala cenu SANITAS v rámci soutěže České hlavičky. Co pro Vás toto ocenění znamená?
Mám z ocenění obrovskou radost a velice si ho vážím. Ještě před rokem by mě nenapadlo, že budu svou práci prezentovat v Českých hlavičkách. Je to pro mě splněný sen a zážitek na celý život.

Vaše oceněná práce se věnuje výuce první pomoci prostřednictvím deskové hry. Kde se zrodil nápad propojit právě první pomoc a deskovou hru?
Všechno to vycházelo z mé vlastní zkušenosti. Často pozoruji, že výuka první pomoci na školách bývá spíše nárazová — věnuje se jí jen pár hodin ročně, a to jsem chtěla změnit. Jde totiž o důležité znalosti a dovednosti. Když jsem pak přemýšlela, jak téma přiblížit dětem na základních školách, desková hra byla jasná volba. Je to formát, který děti baví, představí jim první pomoc hravou formou a rády se k němu vracejí, aniž by měly pocit, že se musí něco učit nasílu.

Co bylo při tvorbě projektu nejtěžší?
Největší výzvou bylo určitě vyladění herních mechanik. Jedna věc je totiž vymyslet koncept na papíře, ale druhá věc je ověřit, jak funguje v praxi. Musela jsem vychytat všechny mezery v pravidlech, odstranit nesrovnalosti a navrhnout celou hru tak, aby byla pro děti maximálně srozumitelná a bavila je od první minuty.

Když se dnes ohlédnete za celým projektem, na co jste nejvíce pyšná?
Nejvíce pyšná jsem asi na to, že se mi původní nápad podařilo dotáhnout až do konce a přenést ho z papíru do reality. Často se mi totiž stává, že se pro něco nadchnu, ale neudělám ten první krok a myšlenka zůstane jen v mé hlavě. Jsem moc ráda, že jsem tentokrát byla proaktivní a šla do toho naplno. Chvílemi to byl sice velký výstup z komfortní zóny, ale rozhodně to stálo za to.

Jaký pocit jste měla ve chvíli, kdy jste se dozvěděla, že jste cenu SANITAS získala?
Pro mě byl splněný sen už jen to, že jsem se dostala do užšího výběru a mohla svou práci prezentovat před komisí. Prezentaci jsem si moc užila, ale stejně skvělé bylo také potkat ostatní účastníky a dozvědět se o jejich projektech a motivaci. Když jsem pak zjistila, že jsem ve své kategorii zvítězila, měla jsem velkou radost a cítila obrovskou vděčnost.

Bez popisku
Bez popisku

O studiu a škole

Bavily Vás přírodní vědy a zdravotnická témata odjakživa, nebo přišel nějaký konkrétní moment, který Vás tímto směrem nasměroval?
Přírodní vědy mě bavily odjakživa, i když vlastně nedokážu přesně říct proč. Skutečný zlom ale přišel v deváté třídě. V rámci DofE jsem se dostala k Základům první pomoci a absolvovala svůj první kurz od Českého červeného kříže. Tam mě téma úplně pohltilo a rozhodla jsem se, že mu chci porozumět více do hloubky.

Jak se Vám daří skloubit školní povinnosti s prací na vlastních projektech?
Myslím si, že se to navzájem skvěle doplňuje a jde to ruku v ruce. Člověk by měl mít zájmy, které ho naplňují i mimo studium, protože se mu pak učí daleko lépe. Za své projekty a koníčky jsem moc ráda — rozvíjejí mě úplně jiným způsobem než samotná výuka. A když jsem nabitá energií z věcí, které mě baví, mám pak o to větší chuť a motivaci i do školních povinností.

Byl na Vaší cestě někdo, kdo Vás výrazně podpořil nebo inspiroval?
Za tímhle projektem stojí spousta lidí. Obrovské díky patří mé rodině, která mi pomáhala hru i pravidelně testovat, a také přátelům a učitelům ze školy. Člověk najednou zjistí, kolik lidí kolem sebe má a že tu pro něj opravdu jsou. A co se týče inspirace, za poslední rok jsem — ať už v rámci SOČ nebo Českých hlaviček — poznala spoustu mladých lidí s úžasnými projekty a s některými jsem v kontaktu dodnes.

O medicíně a budoucnosti

Přemýšlíte už o tom, co byste chtěla po maturitě studovat?
Já už mám maturitu za sebou a momentálně studuji první ročník medicíny na Karlově univerzitě. Je to obor, který mě baví, a vlastně skvěle navazuje na všechno, čím jsem si prošla při tvorbě svého projektu.

Láká Vás některý zdravotnický nebo přírodovědný obor více než ostatní?
Už dlouho jsem si přála studovat všeobecné lékařství, a proto jsem moc vděčná, že se mi tenhle sen splnil.

Kdybyste si mohla na jeden den vyzkoušet jakoukoli profesi ve zdravotnictví, jaká by to byla a proč?
Myslím, že bych chtěla nahlédnout do světa paliativní medicíny. Je to neuvěřitelně důležitý obor, kde hraje zásadní roli komunikace, empatie a schopnost ptát se na správné otázky v nelehkém životním období. Není to jen o medicíně jako takové, ale o celkové podpoře jak samotného pacienta, tak jeho rodiny a blízkých. Právě proto mě zaujal.

Bez popisku
Bez popisku

O mladých talentech

Myslíte si, že mají středoškoláci v České republice dost příležitostí rozvíjet svůj talent nad rámec běžné výuky?
Myslím si, že máme v Česku pro rozvoj mladých lidí a podporu jejich nápadů skvělé zázemí. Ať už jde o SOČ nebo právě například České hlavičky. S těmito projekty mám osobní a velmi dobrou zkušenost. Moc se mi líbí, kolik mladých lidí se na nich sejde, aby představili svou práci, i to, kolik lidí je přijde podpořit a poslechnout si je. Jsem moc ráda, že u nás takové příležitosti fungují.

Co podle Vás nejvíce pomáhá mladým lidem získat odvahu pustit se do vlastního projektu?
Kdybych to měla shrnout, je to podle mě kombinace pár věcí: dobrý nápad, podpora okolí, kvalitní zázemí pro realizaci a v neposlední řadě disciplína.

Jakou radu byste dala studentům, kteří mají zajímavý nápad, ale zatím se bojí udělat první krok?
Mít strach je úplně normální. Ať už je to strach z toho, že váš nápad nenaplní očekávání, že vás ostatní budou soudit, že na to nemáte, nebo obava z prezentování před lidmi — všechny tyto pocity má každý z nás. Je ale nesmírně důležité udělat ten první krok i přes veškerou nervozitu. Všechno se dá totiž naučit a natrénovat a právě zkušenosti, které po cestě nasbíráte, vás posunou nejvíce dopředu. Nemáte co ztratit, můžete jen získat.

O MED MUNI

Znáte Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity nebo Juniorskou akademii MED MUNI?
Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity znám a mám ve svém okolí i několik lidí, kteří ji úspěšně vystudovali a byli moc spokojení. O Juniorské akademii MED MUNI jsem slyšela a přišla mi jako skvělý nápad. Pro středoškoláky nadšené do přírodních věd je to úžasná příležitost vyzkoušet si, co medicína obnáší, a zjistit, jestli je to pro ně ta správná cesta.

Pokud ano, zaujalo Vás na naší fakultě něco konkrétního?
Určitě! Hodně jsem slyšela o simulačním centru, které mi přijde naprosto úžasné. Není totiž nic lepšího než si všechno vyzkoušet prakticky a bez strachu, že člověk někomu ublíží. Je to podle mě revoluční krok ve výuce a doufám, že takových center bude v Česku vznikat čím dál více.

Co je pro Vás při výběru vysoké školy nejdůležitější?
Když jsem si vybírala vysokou školu, byl pro mě nejdůležitější samotný obor a jeho uplatnění v praxi, ale velkou roli pro mě hrálo i prostředí, atmosféra a celkový styl výuky. Občas je sice těžké najít fakultu, kde se tohle všechno dokonale propojí, ale věřím, že kdo hledá, ten najde.

Na závěr trochu odlehčeně.

Kdybyste si mohla na jeden den osvojit jakoukoli dovednost, aniž byste se ji musela učit, co by to bylo a proč právě ta?
Myslím, že bych si chtěla na jeden den vyzkoušet práci novinářky v zahraničí. Byla by to zajímavá příležitost podívat se na svět úplně jinýma očima, ptát se lidí na otázky, poznávat jejich příběhy a předávat je dál.

Bez popisku
Bez popisku

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info