Již čtvrtý ročník Dne duševní pohody tentokrát nabídl téma pozitivní komunikace na pracovišti. Školení připravila a vedla doc. Alena Slezáčková z Ústavu lékařské psychologie a etiky. Účastníci se věnovali tomu, co do komunikace sami přinášejí, jak pracovat s emocemi, předcházet komunikačním pastem a zvládat náročné situace i nesouhlas způsobem, který podporuje další spolupráci.
Přinášíme několik myšlenek a praktických tipů ze školení, které mohou být užitečné v každodenní komunikaci.
Pozitivní komunikace neznamená být stále pozitivní
Pozitivní komunikace neznamená být neustále dobře naladění, všechno vidět optimisticky nebo se vyhýbat nepříjemným tématům. Jde především o vědomý způsob komunikace, který podporuje respekt, porozumění a hledání společné cesty.
Každý z nás si do komunikace přináší vlastní zkušenosti, očekávání a naučené vzorce. Někdy proto nereagujeme pouze na samotnou situaci, ale také na to, co od druhého očekáváme a jak si jeho chování vykládáme. Naše myšlenky ovlivňují emoce, emoce naše chování, a to následně reakce druhých.
Před náročným rozhovorem proto může pomoci jednoduchá otázka: S jakou myšlenkou a s jakými očekáváními do této situace vstupuji?
Záleží na tom, jak rozhovor začneme
Na komunikaci má vliv nejen to, co říkáme, ale také kdy, kde a jak to říkáme. Před náročnějším rozhovorem se proto vyplatí na chvíli zastavit a zamyslet se:
Nečekejme, že ostatní umí číst naše myšlenky. Jednou z častých komunikačních pastí jsou nejasná sdělení a mylné předpoklady.
„Vždyť jsem to přece naznačila.“
„Tohle už musí být jasné.“
„Kdyby měl zájem, zeptal by se.“
Čím déle čekáme, že druhý pochopí naše potřeby bez jejich jasného pojmenování, tím více může narůstat frustrace. Pomáhá proto mluvit otevřeně, srozumitelně a konkrétně – popsat situaci, říct, jak ji vnímáme, a pojmenovat svou potřebu. Stejně důležité je ověřit si, že jsme si skutečně porozuměli.
Když emoce stoupají
Náročná komunikace může snadno vyvolat obranné nebo agresivní reakce. Právě tehdy je důležité dokázat se zastavit, nadechnout se a uvědomit si, co se v nás děje. Získáme tak odstup od prvotní emoce a můžeme se lépe soustředit na samotný problém.
Při deeskalaci pomáhá zachovat zdvořilost, vyhnout se zobecňování typu „ty nikdy“ nebo „vy vždycky“ a místo hledání viníka hledat východisko.
Zaměřme se na problém, ne na osobu.
Pokud je situace příliš vyhrocená, můžeme si dát pauzu a domluvit se na pokračování rozhovoru později.
A nezapomínejme, že nepříjemná reakce druhého člověka nemusí být namířena proti nám. Může souviset s jeho stresem, únavou nebo jinou situací, o které nevíme. To neznamená nevhodné chování přehlížet, ale můžeme se pokusit nebrat si ho osobně a nereagovat stejným způsobem.
Nesouhlas i naslouchání mohou být konstruktivní
Nesouhlas je běžnou součástí spolupráce. I při něm můžeme dát druhému najevo, že jeho pohled slyšíme a respektujeme, a teprve potom přidat vlastní názor nebo kritickou připomínku. Cílem není vyvolat potřebu se obhajovat, ale vytvořit prostor pro společné hledání řešení.
Stejně důležité je umět opravdu naslouchat. Když nám někdo sděluje problém, nemusíme ho hned řešit, vysvětlovat ani převádět na vlastní zkušenost. Někdy je nejdůležitější dát druhému prostor.
Pomoci může jednoduchá otázka: „Chceš, abych tě jen vyslechla, nebo chceš společně hledat řešení?“
Dva pilíře pozitivní komunikace
V průběhu školení zazněly také dva důležité principy: vděčnost a odpuštění. Když se daří, všimněme si toho. Poděkujme, oceňme a dejme druhým najevo, že jejich úsilí vidíme.
Když se naopak něco nepodaří, zkusme nereagovat přehnaně a zvážit všechny okolnosti. Empatie a schopnost odpustit neznamenají přehlížet chyby. Mohou nám ale pomoci nezůstávat zbytečně v pocitu křivdy a místo toho hledat cestu dál.
Pozitivní komunikace tak není o tom, že budeme vždy milí, optimističtí a bez konfliktů. Je především o vědomé komunikaci, která posiluje spolupráci, respekt a dobré vztahy.
A možná právě v tom spočívá její největší síla: nemusíme změnit všechny kolem sebe. Někdy stačí začít tím, s jakým nastavením do komunikace přicházíme my sami.
doc. PhDr. Alena Slezáčková, Ph.D.
je docentkou psychologie na Ústavu lékařské psychologie a etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ve své výzkumné činnosti se dlouhodobě zaměřuje na témata duševního zdraví a psychické pohody. Je zakladatelkou a vedoucí Centra pozitivní psychologie v ČR a certifikovanou lektorkou podpory psychické odolnosti. Spolupracuje na tuzemských i mezinárodních výzkumných projektech a je autorkou řady odborných i popularizačních publikací. Věnuje se také přednáškové a lektorské činnosti, v níž propojuje akademické poznatky s praktickými tipy využitelnými v každodenním životě.
Studentky a vyučující studijního programu Porodní asistence LF MU představily na letošním ObilňákFestu možnosti studia, praktické dovednosti porodních asistentek i význam osvěty v oblasti reprodukčního zdraví.
První tři roky medicíny mají za sebou. Teď se Anna Brodecká a Michal Baranec, nové tváře uchazečské kampaně MED MUNI, dostávají stále blíž ke klinické medicíně a skutečným příběhům pacientů. Jaký byl návrat po prázdninách, čím je překvapil začátek čtvrtého ročníku a co od něj očekávají?
