Rozhovor: „Medicína je mnohem širší, než jsem si na začátku myslela“

Rozhovor s Annou Poledňákovou, studentkou 6. ročníku Všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, která byla v rámci Dies Academicus 2026 oceněna Cenou rektora za mimořádné studijní a vědecké výsledky. Zařadila se mezi 24 osobností, které se mimořádně zasloužily o rozvoj vědy, vzdělávání, pedagogiky, umění nebo společenského života. Současně byly uděleny čtyři Zlaté medaile MU, čtyři Stříbrné medaile MU a jedna Bronzová medaile MU, čímž univerzita připomněla význam vzdělanosti, spolupráce a odpovědnosti vůči společnosti.

2. 6. 2026 Absolventi Studenti Zaměstnanci

Co pro Vás toto ocenění znamená na konci studia?
Získání Ceny rektora MU je pro mě nesmírná pocta. Už ve chvíli, kdy jsem obdržela nominaci, jsem měla ohromnou radost a brala ji samotnou jako velký úspěch. Upřímně můžu říct, že jsem vůbec nepředpokládala, že v tak velké konkurenci výjimečných osobností z celé univerzity, to budu právě já, kdo cenu převezme. Vnímám však, že ocenění nepatří jen mně, ale mělo by se správně rozdělit mezi okruh skvělých lidí, které mám kolem sebe. Mluvím především o své rodině a partnerovi, kteří mě v práci a studiu vždy podporovali, o své školitelce, která mě nadchla do vědy a výzkumu, a v neposlední řadě o svých spolužácích z kruhu 1, díky kterým můžu říct, že jsem si studium opravdu užila.

V čem vidíte klíč k Vašim studijním úspěchům?
Řekla bych, že se jedná asi o kombinaci mé pečlivosti a perfekcionismu, toho, že mě medicína opravdu upřímně baví, a toho, že jsem měla štěstí, že jsem na své cestě potkala skvělé lidi, kteří mě formovali a inspirovali, a příležitosti, které se tak nějak objevily a já je mohla v té dané chvíli využít.

Co Vás přivedlo ke studiu všeobecného lékařství?
O studiu medicíny jsem poprvé začala uvažovat díky své babičce, která pracovala celý život jako dětská lékařka. Díky tomu jsem vlastně nikdy neměla jako dítě z lékařů strach a nemocniční prostředí mi přišlo přirozené a přívětivé. Když jsem se později na gymnáziu profilovala víc přírodovědným směrem než humanitním, dostalo moje rozhodnutí se po maturitě hlásit na lékařskou fakultu i racionální rozměr. Své volby jsem pak nikdy nelitovala.

Která oblast medicíny Vás během studia nejvíce zaujala a proč?
Nemyslím si, že je pravidlem, že se v lékařských rodinách obory „dědí“, ale mě to opravdu vždycky táhlo nejvíc k pediatrii. S vizí, že bych se ráda stala jednou pediatrem, jsem v 1. ročníku nastupovala a i když se mi v průběhu studia zalíbily i další obory, tak jako budoucí pediatr i svoje studium končím. Ve volbě oboru mě utvrdilo i studium v pediatricky zaměřené skupině od 4. ročníku studia. Mé působení na Fyziologickém ústavu LF MU ve mně zase vzbudilo zájem o neurovědy. Neurologie mi imponovala především díky velkému prostoru pro výzkum a bádání, kterého bych se při vykonávání klinické praxe nerada vzdala. V budoucnu bych ráda své dva zájmy propojila v jeden a stala se dětskou neuroložkou.

Jak se Vaše představy o medicíně během studia proměnily?
Do 1. ročníku jsem nastupovala s takovou tou všeobecnou vizí, že medicína je hlavně o tom, že lékaři prostě léčí lidi v nemocnicích nebo ve svých vlastních ambulancích. V zásadě to nebyla špatná představa, ale v průběhu studia na LF MU jsem zjistila, že se dá medicína vnímat a zažít i v mnohem širším kontextu. Díky doc. Markétě Bébarové se mi totiž ve 3. ročníku studia otevřely dveře do preklinického medicínského výzkumu, o 2 roky později potom i do vzdělávání mladších spolužáků v rámci předmětu Fyziologie – cvičení. Obě tyto role se mi nesmírně zalíbily a já si slíbila, že udělám vše proto, abych v budoucnu mohla být klinickým lékařem a alespoň z části i vědcem a učitelem.

Podle čeho jste vybírala svou specializaci a zaměstnavatele?
V otázce hledání zaměstnání pro mě bylo zásadní, abych mohla nastoupit do specializačního vzdělávání v oboru pediatrie, respektive později dětské neurologie a zároveň, abych měla prostor se v budoucnu realizovat ve výzkumu a zapojit se do výuky na Lékařské fakultě MU. Po krásných 6 letech v Brně se nakonec vracím do svého rodného regionu a už od srpna nastupuji na Dětskou kliniku FN Olomouc.

Co Vám dalo studium na Lékařské fakultě MU?
Lékařská fakulta mi dala kromě kvalitního vzdělání a vědecko-pedagogické realizace, také životního partnera, spoustu krásných přátelství, kontaktů a umožnila semínku mého zájmu o medicínu narůst do podoby mohutného stromu, který snad brzy začne sklízet své plody.

Jak byste zhodnotila zázemí fakulty (vybavení, prostředí, přístup pedagogů, ale klidně i studentské akce a aktivity)?
Naše fakulta má krásný kampus s moderním vybavením a Simulační centrum, které patří mezi nejmodernější centra svého typu v Evropě. I pro mě bylo SIMU jednou z motivací, proč jít medicínu studovat právě do Brna. Mezi další benefity dle mého názoru patří možnost studovat ve specificky zaměřených skupinách – jednak mám na mysli Program pro motivované studenty Všeobecného lékařství s vědeckou přípravou (P-Pool) a pediatrický směr, který jsem okusila na vlastní kůži. Jsem ráda, že můžu říct, že jsem se na MUNI setkala vždy s férovým přístupem ze strany vyučujících a snahou podpořit veškeré studentské úsilí vyvinuté nad rámec předmětu a kurikula. Mé působení na Fyziologickém ústavu je toho dobrým příkladem. V rámci mimoškolních, avšak stále medicínských, aktivit bych ráda vyzdvihla činnost jednak IFMSA Brno a Spolku mediků LF MU, které umožňují zapojit se do preventivní a osvětové činnosti již během studia, seznámit se s dalšími mladšími či staršími studenty a zprostředkovat vědecké a klinické stáže do zahraničí. Já jsem konkrétně byla 3 roky členkou IFMSA sekce Zachraň život, která se zabývá školením laické první pomoci na školách, pracovištích nebo na veřejných akcích. Působení v IFMSA mi umožnilo rozšířit své obzory a vyjet na 4-týdenní klinickou stáž na neurochirurgickém pracovišti na Sumatře.

Kdo nebo co Vás během studia nejvíce ovlivnilo nebo inspirovalo?
Od počátku studia jsem přirozeně vzhlížela k akademickým autoritám, profesorům, profesorkám, klinickým lékařům, kteří vedli naši výuku, i starším spolužákům, kteří už měli za sebou těžkou zkoušku, na kterou já se teprve připravovala. Nejvíc jsem obdivovala ty, jejichž nadšení pro jejich obor bylo tak zřejmé a tak nakažlivé, že svým nadšením strhli a zaujali klidně i celou seminární místnost. Setkání s takovým klinikem nebo akademikem mi vždy dlouho utkvělo v paměti a já doufala, že v budoucnu taky budu mít takové štěstí a budu moct pracovat v oboru, který mě naplňuje, pomáhat pacientům a předávat své nadšení další generaci studentů. Podobný přístup, jako jsem popisovala výše, jsem našla ve výzkumné skupině Excitabilita a její poruchy pod vedením docentky Markéty Bébarové. Navždy budu vděčná, že jsem se ocitla na zkoušce z Fyziologie právě u ní v kanceláři a že kromě úspěšného výsledku zkoušky jsem si na konci druhého ročníku odnášela i nabídku zapojit se do výzkumu na Fyziologickém ústavu LF MU. Na začátku 3. ročníku jsem začala ústav pravidelně navštěvovat a zařadila jsem se do neurosekce zmíněné výzkumné skupiny, která se zabývá mimo jiné výzkumem vlivu inhibice exprese miRNA na elektrickou aktivitu hipokampálních neuronů v souvislosti s možným klinickým využitím při léčbě farmakorezistentních epilepsií. Naučila jsem se měřit na speciálních elektrofyziologických přístrojích v laboratoři, interpretovat odborné články, analyzovat data, formulovat je do abstraktů a posterů a prezentovat je na konferencích. To byla pro mě úplně nová a krásná zkušenost a já bych chtěla poděkovat paní docentce i celému jejímu týmu, že mi to vše umožnila a že mi věnovala tolik svého času, trpělivosti, zkušeností a znalostí.

Co byste doporučila mladším studentům, kteří chtějí dosahovat podobných výsledků?
Na to asi není jednoduchý univerzální recept. Základním předpokladem je, aby v medicíně či v konkrétním oboru spatřovali to, co je baví a co jim dává smysl. S takovou motivací se totiž pracuje a učí mnohem lépe. Dále je potřeba velká dávka vytrvalosti a ochoty svému studiu či vědeckému působení věnovat čas, což vyžaduje mimo jiné chápavé okolí a lidi, se kterými lze tyto „radosti a starosti života medika“ sdílet.

Čemu se věnujete mimo medicínu? Co Vám pomáhá udržet rovnováhu?
Už od základní školy se věnuji hře na klavír, dále ve volném čase ráda peču a vařím, na což ale minimálně v 6. ročníku bohužel nezbývalo moc času. Rovněž s přítelem rádi cestujeme a poznáváme nová místa, ať už doma nebo v zahraničí. Od střední školy brigádničím jako průvodkyně a dispečerka v Zbrašovských aragonitových jeskyních. S kolektivem zaměstnanců jsme v během studijních cest měli možnost prolézt jiné zpřístupněné i nezpřístupněné jeskyně ČR.