Do Brna přijel ze Španělska jako stážista, odjíždí jako oceněný vědec a absolvent doktorského studia. Marcos González López, MSc., Ph.D., získal během svého působení na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity uznání za výzkum kmenových buněk, růstu a regenerace zubů. V rozhovoru hovoří o své vědecké cestě, životě v Brně, významu popularizace vědy i o tom, proč je pro něj pochopení ztráty schopnosti regenerace zubů u člověka jednou z nejfascinujících otázek současné biologie.
Co pro vás toto ocenění znamená v této fázi vaší kariéry?
Toto ocenění je uznáním úsilí, času a odhodlání, které jsem během let do vědy investoval. Zároveň odráží podporu laboratoře, ve které jsem měl možnost růst jak po odborné, tak po osobní stránce. Velmi si vážím toho, že je tato práce oceňována a uznávána.
Váš výzkum se zaměřuje na růst a regeneraci zubů – co vás na tomto tématu osobně nejvíce fascinuje?
Když jsem nastoupil do laboratoře Jana Křivánka, zajímaly mě především kmenové buňky, a to jak u lidí, tak u zvířat, a jejich pozoruhodná schopnost vytvářet různé typy buněk podle potřeb organismu. Během doktorského studia jsem využíval myší zuby jako model ke studiu toho, jak se kmenové buňky chovají v situaci, kdy je potřeba neustále vytvářet nový zub. Nejvíce mě fascinuje skutečnost, že u některých živočichů, například u řezáků myší, se schopnost regenerace zachovala během evoluce, zatímco u lidí byla z velké části ztracena. Pochopení důvodů tohoto jevu je nejen vědecky velmi zajímavé, ale může mít význam i pro budoucí regenerativní terapie.
Co považujete za hlavní přínos své práce pro vědu nebo budoucí lékařskou praxi?
Během doktorského studia jsem měl možnost podílet se na několika projektech. Za svůj hlavní přínos považuji zavedení nové metodologie do oblasti výzkumu tvrdých tkání, tedy kostí a zubů. Tento přístup nám umožňuje sledovat dynamiku mineralizace ve čtyřech rozměrech – v prostoru i čase. Ukázali jsme, že jej lze využít nejen u savců, ale také u celé řady méně tradičních modelových organismů, včetně ryb, kuřat, chameleonů a žab.
Nastal během vašeho výzkumu nějaký konkrétní okamžik nebo průlom, na který jste obzvlášť hrdý?
Největší hrdost ve mně nevyvolává jeden konkrétní experiment nebo průlom, ale lidé, které jsem na své cestě potkal. Měl jsem možnost učit a vést studenty, spolupracovat se skvělými kolegy z Ústavu histologie a embryologie a pracovat s výzkumníky z různých oborů. To, že s mnoha z nich zůstávám v kontaktu a jsou stále součástí mého života, je pro mě nesmírně cenné. Právě to považuji za jeden z nejvýznamnějších výsledků svého doktorského studia.
Původně jste do České republiky přijel jako stážista. Co vás přimělo zůstat a pokračovat ve své akademické dráze na Masarykově univerzitě?
Ano, do České republiky jsem poprvé přijel jako stážista během magisterského studia na Univerzitě Francisca de Vitoria v Madridu. Devět měsíců jsem pracoval v laboratoři Jana Křivánka a velmi se mi líbilo jak výzkumné prostředí, tak lidé kolem mě. Lékařská fakulta nabízela vynikající infrastrukturu, moderní vybavení a přístup k nejmodernějším technologiím, což vytvářelo ideální podmínky pro kvalitní výzkum. Zůstat se zdálo být správným rozhodnutím, protože jsem zde viděl skvělou příležitost k odbornému růstu, rozvoji nových dovedností a smysluplné vědecké práci.
Odkud pocházíte a co vás přivedlo do Brna?
Pocházím z Villaviciosa de Odón, města vzdáleného asi dvacet kilometrů od Madridu ve Španělsku. Během bakalářského studia biochemie na Univerzitě Complutense v Madridu jsem začal navštěvovat kurzy češtiny pořádané Českým lektorátem. Velmi mě bavilo učit se zcela nový jazyk a poznávat odlišnou kulturu.
Po dvou letech jsem získal stipendium Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, které mi umožnilo strávit až devět měsíců na vzdělávací instituci v České republice. Díky této příležitosti jsem začal hledat laboratoř odpovídající mým vědeckým zájmům a narazil jsem na výzkumnou skupinu Jana Křivánka. Už po několika online setkáních jsem vnímal jeho nadšení, energii a vášeň pro vědu a měl jsem pocit, že je to pro mě správné místo. Po dokončení stáže mi nabídl možnost pokračovat ve stejné laboratoři jako doktorand.
Když se ohlédnete zpět, byl nějaký okamžik, kdy jste si uvědomil, že Brno nebo Masarykova univerzita jsou pro vás tím správným místem?
Nemyslím si, že existoval jeden konkrétní okamžik, kdy jsem si uvědomil, že Brno je pro mě tím správným místem. Byl to spíše postupný proces. Jak jsem si budoval každodenní rutinu, navazoval přátelství a lépe poznával město, najednou jsem zjistil, že se zde cítím jako doma. Brno je místem, kde jsem výrazně dospěl. Naučil jsem se zde dělat důležitá rozhodnutí, získal nové zkušenosti a prošel si dobrými i náročnými obdobími. Když se dnes ohlédnu zpět, bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života a Brno navždy zůstane v mém srdci.
Změnil se časem váš pohled na Českou republiku?
Rozhodně ano. Do Brna jsem přijel v září 2020 během pandemie covidu-19, takže moje první zkušenost s městem byla ovlivněna lockdowny a omezeními jak v práci, tak v běžném životě. Jak se situace postupně zlepšovala a lidé se vraceli k normálnímu životu, objevil jsem úplně jinou tvář Brna. Poznal jsem živou kavárenskou a gastronomickou scénu, kulturní akce a velmi přátelskou atmosféru. Město je obzvlášť příjemné v létě díky parkům, přehradě, venkovním festivalům a bohatému společenskému životu. Postupem času se pro mě Brno stalo mnohem víc než jen místem, kde jsem studoval doktorát.
Jak byste popsal výzkumné prostředí na Masarykově univerzitě?
Během posledních pěti let jsem měl možnost spolupracovat s několika výzkumnými týmy napříč Lékařskou fakultou, Přírodovědeckou fakultou i CEITEC. Výzkumníci byli vždy ochotní pomoci, sdílet své zkušenosti a navazovat mezioborové spolupráce. Tato otevřená a přátelská atmosféra mi umožnila podílet se na mnoha zajímavých projektech, které vedly k publikacím v prestižních vědeckých časopisech. Ještě důležitější však je, že vytváří prostředí, kde se díky týmové práci a otevřené komunikaci může kvalitní věda rozvíjet rychleji a efektivněji.
Jak důležitá byla podpora vašich školitelů a kolegů?
Podpora lidí kolem mě byla zásadní součástí celé mé doktorandské cesty. Nešlo jen o praktickou pomoc v laboratoři, ale také o ochotu věnovat čas diskusím o vědě, profesním rozvoji i životě uvnitř a mimo akademické prostředí. Mít kolem sebe tak podporující kolegy mělo obrovský význam a pomohlo mi růst jak profesně, tak osobně.
Jak hodnotíte vybavení a akademickou podporu na fakultě?
Nikdy jsem neměl pocit, že by můj výzkum byl omezen nedostatkem vybavení nebo přístupu k potřebným zařízením. Univerzita nabízí špičkové core facilities s odborníky, kteří nejen umožňují využívání pokročilých technologií, ale zároveň poskytují cenné zkušenosti a poradenství. Lékařská fakulta, celá univerzita i CEITEC mi poskytly skvělé zázemí, díky němuž jsem se mohl soustředit na vědecké otázky namísto technických omezení. Mohl jsem tak rozvíjet svou zvídavost a věnovat se tématům, která mě skutečně zajímala.
Zúčastnil jste se Noci vědců – co pro vás znamená popularizace vědy?
Ano, měl jsem příležitost zúčastnit se Noci vědců dvakrát. Poprvé to pro mě bylo poměrně náročné, protože jsem měl obavy z komunikace o vědě v češtině a nebyl jsem si jistý, zda budou lidé ochotni přejít do angličtiny, pokud to bude potřeba. Nakonec jsem si uvědomil, že tato bariéra existovala především v mé vlastní hlavě. Návštěvníci byli nadšení, zvídaví a s chutí se zapojovali do aktivit, které jsme pro ně připravili. Jakmile jsem viděl jejich zájem, jazyk přestal být důležitý. Myslím si, že jako vědci máme odpovědnost sdílet poznatky, které vytváříme, se společností. Výzkum je často financován z veřejných prostředků a lidé mají právo vědět, čemu se věnujeme a proč je to důležité. Zpřístupňování vědy a její atraktivní prezentace pomáhají budovat důvěru a ocenění vědecké práce. Pokud vědu nepřiblížíme společnosti, je obtížné, aby naše práce měla plný dopad.
Proč je podle vás důležité, aby se výzkumníci zapojovali do komunikace s veřejností?
Věda a technologie jsou možné díky podpoře společnosti, a proto mají výzkumníci odpovědnost sdílet svou práci s veřejností. Je důležité, aby lidé rozuměli tomu, jak vědecké poznání vzniká a jak může nakonec zlepšit jejich životy. V mém oboru je to často spojeno s medicínou a zdravím, ale stejný princip platí napříč všemi vědeckými disciplínami. Zapojení veřejnosti pomáhá vytvářet silnější propojení mezi vědci a společností a zároveň inspiruje budoucí generace k zájmu o vědu.
Jak vás život v Brně ovlivnil po profesní i osobní stránce?
Brno mě formovalo v mnoha ohledech a skutečně mám pocit, že právě zde jsem dospěl. Přestěhovat se do zahraničí sám, bez rodiny a přátel v blízkosti, mě naučilo samostatnosti a pomohlo mi získat větší sebevědomí při řešení každodenních situací. Věci, které se zdají jednoduché, jako vyřizování úředních záležitostí, založení bankovního účtu nebo návštěva lékaře, se v nové zemi a cizím jazyce stávají mnohem náročnějšími.
Po profesní stránce mi Brno nabídlo možnost pracovat na smysluplných vědeckých projektech a stát se součástí inspirativní výzkumné komunity. Zároveň mi umožnilo získat uznání v oblasti výzkumu dentálního a kraniofaciálního vývoje, včetně několika ocenění na mezinárodních konferencích.
Čeština byla součástí vaší cesty – co vás motivovalo k jejímu studiu a jak ji využíváte dnes?
Rozhodně. Český jazyk je jedním z hlavních důvodů, proč jsem se dostal tam, kde jsem dnes, a to jak profesně, tak osobně. Začal jsem se ho učit v roce 2018 čistě jako koníček, aniž bych tušil, kam mě tato cesta zavede. O osm let později je to jazyk, kterým rád mluvím a ve kterém se stále zdokonaluji.
Důvodů, proč pokračovat ve studiu, bylo mnoho. V běžném životě i v práci jsem měl vždy pocit, že lidé oceňují snahu komunikovat česky, což mě motivovalo pokračovat. Postupem času se důležitou součástí této cesty stali také moji přátelé a partnerský vztah. Díky jazyku jsem mohl budovat hlubší vztahy, lépe se integrovat do místní komunity a skutečně si vytvořit pocit, že Česká republika je mým druhým domovem.
Co rád děláte ve volném čase mimo laboratoř?
Ve volném čase rád zůstávám aktivní. V Brně jsem často chodil do posilovny s přáteli a kolegy, ať už na klasické cvičení nebo na skupinové lekce, jako jsou body attack, jumping či kruhový trénink. Také jsem rád trávil čas ve městě – procházkami, posezením u ramenu nebo pizzy či návštěvou zmrzlinárny v centru Brna. Obecně miluji cestování a pobyt v přírodě. Kdykoli je to možné, vyrážím s přáteli na výlety, ať už do hor na turistiku, nebo k moři za odpočinkem a poznáváním nových míst.
Jaké jsou vaše další profesní plány? Vidíte svou budoucnost především v akademickém prostředí?
Doktorské studium jsem dokončil v září 2025. Po obhajobě jsem ještě několik měsíců zůstal v laboratoři Jana Křivánka na Ústavu histologie a embryologie Masarykovy univerzity, kde jsem pokračoval v práci na probíhajících výzkumných projektech a pomáhal dokončit část práce související s mým doktorátem. V dubnu 2026 jsem se přestěhoval do Göteborgu ve Švédsku, kde jsem nastoupil na postdoktorandskou pozici ve skupině Andreie S. Chagina na Sahlgrenska Academy při Univerzitě v Göteborgu. Tato nová etapa mé kariéry mi umožňuje rozšířit výzkumné zájmy a objevovat nové směry v oblasti vývojové biologie.
Zatímco během doktorského studia jsem se věnoval kraniofaciálnímu a dentálnímu vývoji, můj současný výzkum se zaměřuje na skeletální kmenové buňky v růstové ploténce dlouhých kostí s využitím myších modelů. Je to vzrušující příležitost využít znalosti a dovednosti získané během doktorátu v novém biologickém systému. Zároveň si rozšířím odborné kompetence, navážu nové spolupráce a budu se dále rozvíjet jako výzkumník.
Mým dlouhodobým cílem je stát se samostatným vědcem a vést vlastní výzkumnou skupinu. V současnosti se v akademickém prostředí cítím velmi dobře – nabízí mi prostor klást otázky, rozvíjet nové nápady a přispívat k vědeckému poznání. Baví mě samotný výzkum i spolupracující charakter akademické práce. Nechci si však zcela uzavírat dveře ani k příležitostem mimo akademickou sféru. Pokud by se objevila možnost v průmyslu nebo jiném sektoru, která by odpovídala mým zájmům a hodnotám, byl bych otevřen jejímu zvážení. V tuto chvíli však zůstává pokračování vědecké kariéry v akademickém prostředí mojí hlavní prioritou.
V hlubokém zármutku oznamujeme, že nás 4. srpna 2026 opustil ve věku 90 let významný český dětský oftalmolog prof. MUDr. Jaroslav Řehůřek, CSc. Poslední rozloučení se uskuteční v pondělí 10. srpna 2026 ve 12:00 v kostele sv. Augustina v Brně.
S velkou lítostí oznamujeme, že nás v pátek 31. července 2026 opustil v nedožitých 87 let emeritní zástupce přednosty Ortopedické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno pan docent MUDr. Ivan Müller, CSc. Poslední rozloučení se uskuteční v úterý 11. srpna 2026 ve 13 hodin v kostele svatého Tomáše na Moravském náměstí.
