Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity končí projekt PALIMED, zaměřený na komunikaci s pacienty v závěru života. Jeho přínos však nekončí – stal se součástí širšího rozvoje výuky paliativní medicíny, který v uplynulém akademickém roce zahrnoval také vznik samostatného ústavu a první ročník povinného předmětu Paliativní medicína. Fakulta tak společně s dalšími vzdělávacími iniciativami reaguje na rostoucí potřebu kvalitní a citlivé péče napříč zdravotnickými profesemi.
Projekt PALIMED, spolufinancovaný Jihomoravským krajem, se na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity chýlí ke konci. Zaměřoval se na klíčové téma současné medicíny – komunikaci s pacienty v závěru života a jejich blízkými. Nešlo přitom pouze o podporu jednotlivých vzdělávacích aktivit, ale o důležitý signál, že rozvoj paliativní péče je prioritou, která přesahuje hranice univerzity a má význam pro celý region.
Paliativní péče je ze své podstaty mezioborová. Výuka proto nebyla určena pouze studentům medicíny, ale také studujícím nelékařských zdravotnických oborů, včetně budoucích sester a zdravotnických záchranářů. Projekt tak podpořil sdílení zkušeností a rozvoj kompetencí napříč profesemi, které se v praxi setkávají s pacienty v nejtěžších životních situacích.
Přínos projektu PALIMED se navíc promítl do dlouhodobých změn ve vzdělávání. V roce 2025 vznikl na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity samostatný Ústav podpůrné a paliativní péče, který poskytuje institucionální zázemí pro další rozvoj tohoto oboru. Přednostou pracoviště se stal doc. MUDr. Jan Maláska, Ph.D., EDIC. Ve stejném roce byl také poprvé otevřen povinný předmět Paliativní medicína, nově zařazený do kurikula studijního programu Všeobecné lékařství. „Budoucí lékaři, sestry a zdravotničtí záchranáři by měli už během studia dostat zprávu, že ne každý pacient se uzdraví a že někteří pacienti budou v jejich budoucí praxi umírat. Zní to možná banálně, ale pokud je budeme učit jen to, že medicína vždy vítězí, budou smrtí pacienta zaskočení a mohou ji vnímat jako selhání. Zároveň je důležité, aby viděli, že i život s těžkou nevyléčitelnou nemocí může být dobrý. A že smrt je součástí života. Proto považuji za důležité, aby už během studia zažili, jak může vypadat doprovázení v závěru života a péče o pacienta, který umírá,“ míní Maláska, podle kterého je komunikace závažných zpráv disciplína, s níž se často perou i zkušenější kolegové.
Rozšiřující se výuka v oblasti paliativní medicíny pomáhá budoucím lékařům i dalším zdravotnickým pracovníkům lépe porozumět potřebám pacientů, jejich hodnotám a preferencím. Zároveň rozvíjí schopnost citlivé a profesionální komunikace v situacích, které patří k nejnáročnějším v medicíně. „První rok vnímám jako začátek, ale velmi důležitý. Podařilo se nám spustit povinný předmět Paliativní medicína a zároveň dát tomuto oboru na fakultě jasnější místo vznikem samostatného ústavu. Ukázalo se, že studenti potřebují bezpečný prostor, kde mohou mluvit o závažném onemocnění, umírání, komunikaci i rozhodování o cílech péče. Teď máme na čem stavět a zároveň vidíme, co chceme v dalších letech dělat lépe,“ doplňuje docent Maláska.
Témata spojená se závěrem života se přitom nevyhýbají žádné zdravotnické profesi ani medicínskému oboru. Cílem fakulty je proto připravit absolventy tak, aby dokázali poskytovat nejen odborně kvalitní péči, ale také lidskou podporu pacientům a jejich blízkým v náročných chvílích.
Studium na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v letošním roce úspěšně ukončilo bezmála 800 studentek a studentů. Diplom převzali absolventi všeobecného a zubního lékařství, odborníci v laboratorních metodách asistované reprodukce, absolventi bakalářských i navazujících magisterských zdravotnických programů a také studenti anglických studijních programů.
Tradice, anatomie a mezinárodní spolupráce. Dánští studenti medicíny i letos přijeli do Brna absolvovat dvoutýdenní kurz topografické anatomické pitvy, který jim nabízí jedinečnou praktickou zkušenost s preparací, poznání moravského prostředí a připomíná význam dárcovství těl pro lékařské vzdělávání.
