Rozhovor: Mají prestižní povolání, ale necítí se tak. Na paradox sesterské profese cílí průzkum
Rozhovor s profesorkou Andreou Pokornou a Danou Dolanovou o tom, jak sesterskou profesi vnímá nejen široká, ale také odborná veřejnost.
Začala výstavba památníku dárcům těl, v létě bude hotový
Iniciativa na výstavbu památníku dárcům těl jde do finále. Na Ústředním hřbitově Brno začaly stavební a restaurátorské práce. Skončit by měly v srpnu.
Po několika letech zejména administrativního úsilí a snah o získání potřebných financí konečně začala výstavba památníku dárcům těl. V prvních dubnových dnech proběhla demontáž stávajícího náhrobku a jeho převoz do kamenické dílny k zrestaurování, po velikonočních svátích začne stavební proměna hrobového místa ve vsypovou hrobku. Do ní budou vkládány zpopelněné ostatky těch, kteří se rozhodli darovat své tělo Anatomickému ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity ve prospěch vědy a výuky budoucích – ale i stávajících – lékařů.
„Těla, která se k nám dostanou, jsou po využití ke studijním a výzkumným účelům zpopelněna v krematoriu a pokud si dárce nepřeje, aby byl popel předán pozůstalým, je rozprášen na rozptylové loučce,“ přibližuje zavedenou praxi přednosta Anatomického ústavu LF MU, docent Marek Joukal, v rozhovoru pro magazín 100+1 Zázraky medicíny. S památníkem tak dárci získají místo, které bude věčným symbolem jejich ušlechtilého rozhodnutí, ale zároveň také důstojným prostorem, kde budou moct pozůstalí svým blízkým věnovat tichou vzpomínku. Ostatně, každoročně tak při Pietě za dárce těl v období dušiček činí na akci iniciované Spolkem mediků nejen budoucí lékaři, ale i vedení fakulty.
Památník vznikne z hrobového místa rodiny Bašných, nacházejícího se v centrální části Ústředního hřbitova Brno, které fakulta získala symbolickým převodem od Správy hřbitovů města Brna. Náhrobek byl v roce 1958 prohlášení kulturní památkou a dodnes patří k nejvýznamnějším náhrobkům celého hřbitova. I proto jsou do jeho proměny zapojeni také památkáři. „Náhrobek je postaven z leštěné porfyrické žuly a leštěného černého gabra. Jeho hlavním motivem je umělecky kvalitní bronzová socha Jana Laušmana, zachycující truchlící ženskou postavu ve splývavých šatech, objímající urnu, o kterou zároveň opírá hlavu. Poměrně běžná kompozice sochy vychází z estetiky neoklasicismu s prvky secese a představuje významný doklad uměleckých zakázek ze začátku dvacátého století,“ vystihuje jeho uměleckou hodnotu Mgr. Barbora Číhalíková z Národního památkového ústavu.
Zatímco v případě běžných náhrobků bez památkové ochrany je podobná „recyklace“ u opuštěných hrobů bezproblémová, v případě kulturní památky je pro její nové využití zásadní zachování celkové kompozice díla i jeho výtvarných a řemeslných detailů, bez zásahu do originální kamenosochařské práce a materiálu. Jediným zásahem do náhrobku tak bude otočení kamenných bloků nápisovou stranou dozadu, aby původní nápisy zůstaly zachovány, zatímco z přední pohledové strany bude náhrobek opatřen novými nápisy, upozorňujícími na význam místa.
„Z hlediska práce restaurátora bude náročné především provedení esteticky kvalitní řízené patiny na kovové plastice; způsob závěrečné patinace ovlivní barevné pojednání povrchu, a tím celkový výraz výtvarného sochařského díla. Dalším problémem, se kterým se bude muset restaurátor vypořádat, je statika celého objektu, která bude ovlivněna stavebními úpravami hrobky v podzemní části,“ upozorňuje na možná úskalí Barbora Číhalíková. O restaurování náhrobku se postará MgA. Radka Levínská, v nové podobě by měl být na místo vrácen v průběhu července. Během srpna se uskuteční dokončovací práce a dle plánu i samotné předání stavby.
Bašní – od masa ke sportu
Hrobka Bašných – Jan, Mimi Luisa, Jan, Luisa. Jaké osudy se skrývají za čtyřmi jmény, dvěma na každé straně, napsanými na náhrobku s křížem a dominantní figurou truchlící ženy?
Příjmení Bašný bylo v posledních letech skloňováno zejména ve světě sportu. Zakladatel házenkářské dynastie, brankář Jan Bašný (1940-1980), v kariéře odehrál téměř tisícovku mistrovských zápasů a objevil se také v reprezentaci, stejně jako jeho manželka Hana. Jako trenér v sezoně 1976/1977 přivedl k mistrovskému titulu ženský oddíl HC Zlín. V jeho stopách pokračovali také oba synové – Jan a Marek. Pro Jana se stala házená osudem, když po angažmá ve Slavii Praha začátkem devadesátých let vycestoval na Korsiku, kde v barvách klubu z Ajaccia přešel z hráčské role do té trenérské. Do Česka se vrátil až po dvou dekádách a v letech 2010-2022 byl hlavním koučem české házenkářské reprezentace žen. S týmem se účastnil tří světových a čtyř evropských šampionátů (k největším úspěchům patří osmé místo na MS v Německu v roce 2017) a stal se jedním z jeho nejúspěšnějších trenérů v historii. Házenou hráli i dva jeho synové.
Profese jejich předků, kteří ve dvacátých letech minulého století na brněnském hřbitově nechali zbudovat nepřehlédnutelný hrob, však byla zcela odlišná. Rodina pocházející původně ze Žernovníku u Černé Hory spojila svůj osud s Brnem během druhé poloviny devatenáctého století, kdy si Jan Bašný otevřel na Starém Brně řeznickou živnost. V řemesle pokračoval i jeho syn, rovněž Jan, který se na začátku dvacátého století vypracoval mezi nejznámější brněnské uzenáře. Janovi Bašnému mladšímu, od roku 1908 ženatému s Aloisií Trávníčkovou, se v květnu 1905 narodila dcera Aloisie, která v dubnu 1924 předčasně zemřela na tuberkulózu.
Zarmoucení rodiče nechali na její počest zřídit na brněnském ústředním hřbitově hrobku s bronzovou postavou truchlící dívky, která si opírá hlavu o urnu. Do hrobky byly následně pohřbeni i další členové podnikatelské rodiny. K realizaci náhrobku přizval Jan Bašný v Brně usazeného sochaře Jana Laušmana, žáka Uměleckoprůmyslové školy v Praze, jehož ateliér a kamenosochařský závod se stal po první světové válce nejlépe prosperujícím podnikem daného řemesla ve městě. „Pro ústřední hřbitov vyrobil řadu náhrobků. Jeho styl, vycházející z romantismu a neoklasicismu byl značně konzervativní, ale odrážel vkus zámožnějších obyvatel města Brna první třetiny dvacátého století,“ doplňuje Barbora Číhalíková z Národního památkového ústavu.
