| Description |
Úvod. Od roku 1960 se aktivně začala používat orální hormonální antikoncepce a očekávalo se, že od této doby všechny otěhotnění budou plánované. Ale ve skutečnosti 60% žen přestává brát antikoncepci již během 1. roku. Hlavní příčinou přerušení užíváni antikoncepce jsou nežádoucí účinky (hlavně vznik trombózy žil a tepen). Na konci 70 let vznikly další studie, ve kterých byl popsán vliv antikoncepce na kardiovaskulární systém a dále na snížení rizika vzniku rakoviny orgánů v oblasti pánevní. V současné době se spousta práce věnuje vlivu antikoncepce na tlak krve u zdravých mladých žen a hlavním směrem je změny v renin-angiotenzinovém systému. Cílem této studie bylo zjistit jaký vliv antikoncepce má na autonomní nervový systém. Metodika. Vyšetření se zúčastnilo 22 žen, které používají antikoncepci (HA) a 22 kontrol (KO). U všech byl změřen kontinuální neinvazivní 5-ti minutový záznam krevního tlaku fotopletysmografickou metodou (frekvence dýchání 0,33Hz). Pomocí spektrální analýzy byly v oblasti středních (MF), vysokých (HF) a velmi nízkých frekvencí (VLF) vypočítány: normalizovaná a absolutní výkonová spektra srdeční frekvence (nRRI, aRRI), systolického krevního tlaku (nSTK, aSTK) a diastolického krevního tlaku (nDTK, aDTK), účinnost krátkodobé regulace krevního tlaku v MF (GainBRS), HF (GainHF) a VLF (GainVLF) oblasti spektra jako poměr vzájemného spektra mezi RRI s STK (Cross) a výkonového spektra STK. Taky všem byly změřeny hodnoty systolického (STK) a diastolického (DTK) krevního tlaku oscilometrickou metodou (Omron HEM-907). Výsledky. U HA v porovnání s KO byly nalezeny signifikantní nižší hodnoty aRRIMF (8020,2±7495,7 vs. 12333,4±10437,7; p?0,01), BRSMF (6,01±3,76 vs. 8,04±3,23; p?0,05), BRSHF (11,63±9,74 vs. 14,66±6,86; p?0,05). Na hranici významnosti byly zaznamenány hodnoty aRRIHF (38172,1±46828,2 vs. 55539,8±49389,5; p=0,07). Bez signifikantního rozdílu byly nalezeny hodnoty nRRIMF (0,03±0,02 vs. 0,03±0,01; NS), nSTKMF (0,03±0,02 vs. 0,03±0,02; NS), aSTKMF (100,4±114,0 vs. 108,4±90,8; NS), nDTKMF (0,04±0,02 vs. 0,05±0,03; NS), aDTKMF(57,1±40,0 vs. 69,6±50,2; NS), CrossMF (0,03±0,01 vs. 0,02±0,01; NS), nRRIHF (0,13±0,08 vs. 0,11±0,07; NS), nSTKHF (0,06±0,05 vs. 0,06±0,04; NS), aSTKHF (155,4±84,7 vs. 173,1±106,5; NS), nDTKHF (0,03±0,04 vs. 0,02±0,03; NS), aDTKHF (37,4±37,5 vs. 26,8±27,3; NS), CrossHF (0,08±0,05 vs. 0,07±0,04; NS), nRRIVLF (0,04±0,04 vs. 0,05±0,05; NS), aRRIMF (19336,6± 37936,3 vs. 11508,6± 11963,8; NS), nSTKVLF (0,07±0,06 vs. 0,08±0,06; NS), aSTKVLF (313,5±455,8 vs. 352,3±513,4; NS), nDTKVLF (0,07±0,05 vs. 0,08±0,05; NS), aDTKVLF (109,6±121,7 vs. 120,9±109,2; NS), CrossVLF (0,03±0,02 vs. 0,04±0,04; NS), BRSVLF (4,7±2,1 vs. 4,0±1,4; NS). Hodnoty STK, které byly naměřeny Omronem u HA signifikantně výší než u KO: (120,3±12,0 vs. 108,8±22,7;p?0,05). Hodnoty DTK jsou bez výrazného rozdílu (73,0±9,0 vs. 69,5±6,0; NS). Závěr. Při porovnání HA s KO nalezly jsme signifikantní změny v oblasti MF a HF. Vyšší hodnoty aRRI v MF a HF pásmech u KO ukazují na častější výskyt respirační arytmii, která je pod vlivem parasympatiku. U HA zvyšená aktivita sympatiku tlumí vliv parasympatiku na SA uzel a proto HA mají nižší hodnoty aRRI. Na zvýšenou aktivitu sympatiku můžou ukazovat a i zvýšené hodnotu STK, které byly naměřeny Omronem. Taky jsme nalezly signifikantně nižší hodnoty BRS u HA ve srovnaní s KO, což ukazuje na sníženou citlivost baroreflexu u HA.
|