| Description |
t Cíl: Vznik dekubitu je jedna z možných pooperačních komplikací. Cílem naší studie byla retrospektivní analýza dat a zjištění možných rizikových faktorů vzniku dekubitů u pacientů hospitalizovaných a podstupujících operaci ve dvouletém období, v letech 2017- 2018. Metodika: Retrospektivně jsme analýzovali administrativní data z nemocničního informačního systému a z dat (I-hojeni.cz). Statistická analýza byla provedena pomocí Pearsonova chí-kvadrátu na hladině významnosti 0.05. Sledovali jsme nemocné hospitalizované na naší klinice, u kterých se vyskytl dekubitus tyto faktory: věk, BMI, počet a stupeň dekubitů, výskyt komorbidit onemocnění kardiovaskulárního aparátu, diabetes mellitus, chronické renální selhání, neurologické onemocnění v předchorobí a výskyt onkologické diagnózy v anamnéze. Výsledky: Z celkového 6419 počtu hospitalizovaných pacientů na I.chirurgické klinice FNUSA a LF MU Brno v období 2017 – 2018 podstoupila většina nemocných operační výkon (n = 5851 – 91,15%). Nově se vytvořil dekubitus u 86 pacientů, t.j. 1,46%. Průměrný věk pacientů byl 79,85 let, jednalo sevětšinou o ženy. Poměr mužů a žen byl (40:46). Věk nemocného je predikujícím faktorem vzniku dekubitu. Body Mass Index (BMI) byl průměrně 24,13. extrémní hodnota byla 13,6 a na opačném koni 41,6). V našem souboru hodnota BMI nebylo predikujícím faktorem vzniku,není statisticky významný vztah mezi BMI a vznikem dekubitů. Průměrný stupeň dekubitu byl 2,04. Počet dekubitů na jednoho nemocného byl 1,5. Nejčastěji se vyskytovaly dekubity na patě, následně na hýždích a sakru. Doba mezi přijetím nemocného do operace trvala v průměrů 2,79 dne ( 0-16 dní). Faktor této doby je v literatuře popisován jako rozhodující pro vznik dekubitů, v naší skupině tomu tak nebylo. Neurologické onemocnění v anamnéze, které se vyskytlo u 56 nemocných t.j. (65,11%), jsou predikujícím faktorem, byť jsme neprokázali tuto skutečnost jako statisticky významnou, podobně jako onkologická onemocnění v předchorobí u 30 pacientů (24,41%), také nebylo statisticky potvrzeno, že je to faktor významný. Z celkového počtu 86 nemocných s dekubitem zemřelo 19 pacientů tj. (22,09%). Závěr: Procento nemocných s dekubity na chirurgickém pracovišti je zanedbatelný, oproti počtu operovaných nemocných. Snad proto dosud nejsou jasně stanovená rizika vzniku dekubitů u chirurgicky nemocných oproti jiným komplikacím operačního výkonu, např. přesným kriteriím vzniku infekce. V námi provedené jedinečné analýze se jeví určité faktory jako rizikové, ale vzhledem malému počtu takto nemocných, resp, chybě malých čísel nelze toto jezdnoznačně stanovit. Za každým nemocným s dekubitem je ale nutné vidět příběh člověka a léčba je velmi nákladná a zdlouhavá. Patient ve vy\sokém riziku vzniku debibitu na chirurgickém pracovišti je muž straší ve věku 70 let a více po chirurgickém výkonu, v anamnéze léčený pro nádorové onemocnění, druhou skupinou je muž či žena vyššího věku osmdesát let a více po chirurgickém výkonu v důsledku traumatu. Zajisté by stálo za to mít data z multicentrické studie která by nám naše hypotézy mohla potvrdit či vyvrátit na základě Evidence Base Medicine
|