Děkan Martin Bareš

Medailon děkana

Osobní údaje

Prof. MUDr. Martin Bareš, Ph.D., je lékař, neurolog, vysokoškolský pedagog. Narodil se v Brně dne 25. 11. 1968.

Děkanát

Od 1. února 2018 vykonává funkci děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (MU) v Brně. Děkanem byl zvolen Akademickým senátem Lékařské fakulty MU v květnu 2017, kdy v tajné volbě získal jednomyslnou podporu.

Dne 5. února 2018 byl zvolen místopředsedou Asociace děkanů lékařských fakult ČR.

Dosavadní akademické funkce

Martin Bareš byl členem Akademického senátu Lékařské fakulty MU již v letech 1990–1991 (jako člen Studentské komory) a dále v období 2005–2008 (jako člen Komory akademických pracovníků). V letech 2008–2011 pak působil jako předseda Akademického senátu Lékařské fakulty MU.

Od roku 2011 do roku 2015 působil jako prorektor pro rozvoj MU. Od roku 2015 do roku 2018 pak jako prorektor pro akademické záležitosti MU. V letech 2012–2018 zároveň působil jako statutární zástupce rektora.

Vzdělání a kvalifikace

Prof. Bareš vystudoval na Lékařské fakultě MU v Brně v letech 1987–1993; v roce 2002 získal vědecký titul Ph.D. V letech 2003–2005 absolvoval post-doktorský studijní pobyt v rámci prestižního Fulbrightova stipendia na University of Minnesota v Minneapolis v USA. V roce 2005 byl jmenován docentem pro obor neurologie; v roce 2009 pak profesorem pro obor neurologie.

Od roku 2006 je držitelem certifikátu USMLE (United States Medical Licence Examination) potřebného pro práci lékaře v amerických nemocnicích. Od roku 2015 je mimořádným profesorem na Neurologické klinice Lékařské fakulty University of Minnesota v Minneapolis.

Pedagogická a vědeckovýzkumná činnost

Prof. Bareš více než 20 let působí jako lékař, vyučuje studenty na lékařské fakultě a rovněž působí jako školitel doktorandů (oborové rady neurologie a neurovědy). V letech 2011–2017 působil jako vedoucí lékař a zástupce přednosty pro vědu a výzkum I. neurologické kliniky Lékařské fakulty MU a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Odborně se zaměřuje na onemocnění s poruchou hybnosti, jako jsou Parkinsonova nemoc či spasticita, a dále na klinickou neurofyziologii a funkční zobrazování mozku. Vedle svého pedagogického působení se řadu let podílí také na výzkumu; je řešitelem a spoluřešitelem národních i mezinárodních grantů. Je autorem či spoluautorem více než stovky odborných článků a studií a členem řady vědeckých rad a kolegií.

Akademické stáže a studijní pobyty

Prof. Bareš v minulosti absolvoval celou řadu zahraničních stáží, mj. ve Slovinsku, Nizozemí, Německu či USA.

Profil

prof. MUDr. Martin Bareš, Ph.D.

děkan Lékařské fakulty


kancelář: bud. A17/333
Kamenice 753/5
625 00 Brno

Zobrazit na mapě

telefon: 549 49 1301
e‑mail:
Výuka

Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 Další

Inaugurační projev

Inaugurační projev

11. dubna 2018
Aula Právnické fakulty Masarykovy univerzity

 

Vaše magnificence, vážený pane rektore,
vážení členové vedení Masarykovy univerzity,
vážení páni děkani,
vážení členové vedení Lékařské fakulty,
vážení členové akademické obce Masarykovy univerzity,
milé kolegyně a kolegové,
vzácní hosté,

Osobní úvod

když mě členové Akademického senátu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v květnu minulého roku poctili tím, že mi v děkanské volbě vyjádřili jednomyslnou podporu, hodně jsem od té doby přemýšlel o naší fakultě, o naší univerzitě – a o své roli děkana.

A rád bych se s Vámi dnes podělil o některé z těchto myšlenek.

Své jednomyslné zvolení děkanem vnímám především jako projev velké důvěry ze strany akademické obce naší fakulty, a též jako velký závazek.

Spolu s tím mám intenzivní pocit, že každé z mých dosavadních tří povolání – tedy povolání lékaře, povolání pedagoga a povolání vědce – bylo důležitou průpravou pro mou novou roli v čele fakulty. A zároveň důležitou životní zkušeností, která mi může pomoci se tohoto nesnadného úkolu zhostit s patřičným vhledem a porozuměním, s náležitou odpovědností a pokorou.

Pojetí funkce děkana

Svou roli děkana chápu především jako službu akademické obci. Kdy chci v rámci této služby především pečovat o důstojné, přátelské a motivující prostředí pro všechny pracovníky i studenty. Kdy chci lidi v akademické obci spojovat a pečovat o dobrou atmosféru – a tím napomáhat rozvíjení intelektuálního a tvůrčího potenciálu celé fakulty.

Velmi dobře totiž vím, že máme-li společně posunout naši lékařskou fakultu směrem k vizím, se kterými jsem na post děkana kandidoval, pak musí jít o vskutku týmovou práci nejen všech členů vedení fakulty, ale také všech akademických i neakademických pracovníků – i studentů.

Při vedení a správě fakulty proto budu usilovat o vstřícnost, otevřenou komunikaci a dialog na všech úrovních, abych dokázal do našeho společného díla zapojit co nejvíce lidí. Jen tak dokážeme maximálně využít všech podnětných myšlenek a inspirativních nápadů.

Konkrétní programové priority

Pokud bych měl zmínit konkrétní oblasti, na které budu jako děkan klást důraz, pak jsou to formy a metody výuky, oblast vědy a výzkumu, oblast vnějších vztahů a prezentace fakulty či problematika internacionalizace. Dále se zaměřím na personální politiku a hodlám se aktivně věnovat studentským záležitostem a posílení komunikace s absolventy i se zájemci o studium. Opomíjet samozřejmě nemohu klíčovou oblast hospodaření a palčivou otázku financování lékařských fakult a související legislativu.

Hlavní cíl – výchova absolventů

Ovšem hlavním cílem, ke kterému by mělo naše snažení na lékařské fakultě směřovat, je vzdělávání budoucích lékařů a zdravotníků. A naším hlavním posláním výchova absolventů, kteří budou dělat čest své profesi nejen po odborné stránce, ale také lidsky. Každý dobrý lékař a zdravotník totiž musí disponovat značnou mírou empatie a zároveň musí být připraven na určitou míru sebezapření i sebeobětování – jak z hlediska svého osobního života, tak z hlediska toho, že především slouží druhým lidem, kteří se na něj obracejí s důvěrou a upínají k němu své naděje.

A role lékařů je specifická ještě v jednom ohledu – ve své práci přicházejí do kontaktu s množstvím lidí – z různých prostředí, různých společenských vrstev, různých věkových skupin. Kromě své kvalifikace a odbornosti se tak lékaři vlastně stávají i určitými vyslanci fakulty a univerzity napříč celou společností; a v očích nejširší populace též určitými vzory vzdělanosti. Ani na tento důležitý společenský prvek bychom při výchově budoucích lékařů neměli zapomínat.

Poslání univerzity a role Masarykovy univerzity

Vedle uvedených dílčích úkolů a záměrů chci mít také na paměti, co je naším posláním jako univerzity, kterou naše fakulty společně tvoří.

Jako děkan chci sloužit nejen akademické obci své fakulty, ale také základní ideji toho, co je a co má být univerzita. Posláním univerzity jakožto universitas je nejen vzdělávat a posouvat hranice poznání, ale zároveň být ve společnosti kritickou instancí. Tedy instancí, která umožňuje společenské a lidské sebepoznání a pomáhá hledat odpovědi na palčivé otázky doby a řešení naléhavých problémů. V tomto smyslu musí univerzita jako společenská instituce hrát vůdčí roli a být v pravém smyslu institucí elitní a institucí elit. A to zejména dnes, kdy se hovoří o jisté krizi elit a kdy se elity stávají terčem nejrůznějších útoků, a to i z míst nejvyšších.

O takovéto cíle by tedy měla naše univerzita – jakožto federace devíti fakult – usilovat. A každá z devíti fakult by měla – v této naší malé univerzitní republice – k tomuto cíli přispívat svým dílem.

Masarykova univerzita má jedinečnou pozici v tom, že její vznik je úzce spjat nejen se založením Československé republiky před 100 lety, ale především s odkazem a fascinujícím životním příběhem Tomáše Garrigua Masaryka – myslitele, humanisty a našeho největšího státníka. Naše univerzita má tedy povinnost a závazek být strážkyní a ochránkyní idejí, principů a hodnot, které má takříkajíc ve své genetickém kódu.

Když jeden z největších filozofů 20. století, Karl Popper, přebíral v roce 1994 v Praze čestný doktorát, který mu byl udělen na návrh 3. Lékařské fakulty, ve svém projevu řekl, že velmi obdivuje dva velké státníky, dva skutečné hrdiny Evropy 20. století –   T. G. Masaryka a Winstona Churchilla. A mezi klíčovými Masarykovými vlastnostmi vyzdvihl jeho osobní odvahu, moudrost, opravdovost, otevřenost a humanismus.

Myslím, že přesně toto jsou vlastnosti a hodnoty, kterými bychom se měli s blížícím se 100. výročím založení naší univerzity inspirovat. Jen tak může naše univerzita do druhého století své existence vykročit jako skutečná univerzita Masarykova.

Závěrečné přání

Chci tedy popřát své fakultě, chci popřát naší univerzitě, chci popřát nám všem, abychom se v našem myšlení a konání nechali inspirovat a vést masarykovskými hodnotami a ideály.

A také hlubokým masarykovským pojetím života a práce sub specie aeternitatis – tedy z hlediska věčnosti.

Ku prospěchu lékařské fakulty. Ku prospěchu všech našich fakult. A k větší slávě naší malé federace, naší malé republiky – Masarykovy univerzity!

Děkuji Vám!

Dopisy děkana

První dopis děkana všem na LF

Vážení členové akademické obce,
vážení členové akademického senátu,
vážení akademičtí i neakademičtí pracovníci a studenti,
milé kolegyně, milí kolegové,
přátelé,

obracím se na Vás poprvé ve své nové roli děkana, abych Vás všechny srdečně pozdravil a abych Vám představil svůj nejbližší tým. Rád bych Vám také referoval o svých aktivitách od nástupu do čela fakulty a nastínil Vám hlavní myšlenky a principy, o které se chci opírat při našem společném díle na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity.

Nejprve mi ale dovolte, abych upřímně poděkoval panu emeritnímu děkanovi Mayerovi a celému jeho týmu za veškerou jejich práci pro fakultu a pro akademickou obec v minulých letech. Budu jim samozřejmě vděčný za veškerou jejich podporu a pomoc, abychom jako fakulta společně dokázali co nejlépe čelit úkolům a výzvám, které jsou před námi. Současně bych rád poděkoval bývalé tajemnici paní ing. Blance Sochorové za její dlouholetou výbornou práci pro naši fakultu.

Jak víte, do funkce děkana jsem byl Akademickým senátem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity zvolen 16. května 2017, ovšem vedení fakulty jsem se oficiálně ujal až 1. února 2018. A 20. února 2018 senát v tajném hlasování podpořil i celý můj tým proděkanů, a to velmi výraznou většinou. (Řada mých proděkanů získala jednohlasnou nebo téměř jednohlasnou důvěru senátorů.)

Tato silná podpora pro můj tým mě samozřejmě velmi těší a velice si jí vážím. Vnímám ji ale také jako velký závazek a o to více budu pracovat na tom, aby se nám fakultu společně podařilo posunout směrem k vizím a představám, se kterými jsem před senátory předstoupil vloni v květnu, kdy jsem ve volbě děkana získal bezprecedentní jednomyslnou podporu.

Jsem také velmi potěšen, že senát 20. února 2018 na můj návrh velmi výraznou většinou schválil i nové složení Vědecké rady Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, v níž zasedne zhruba 40 procent nových členů.

Dovolte mi nyní, abych Vám oficiálně představil svůj tým proděkanů potvrzený Akademickým senátem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity:

  • prof. MUDr. Tomáš Kašpárek, Ph.D., proděkan pro vědu a doktorské studium (a statutární zástupce děkana)
  • prof. MUDr. Kateřina Kaňková, Ph.D., proděkanka pro studium v preklinických oborech
  • prof. MUDr. Lydie Izakovičová Hollá, Ph.D., proděkanka pro zubní lékařství a akademické záležitosti
  • doc. MUDr. Martin Repko, Ph.D., proděkan pro anglické studium a internacionalizaci
  • doc. MUDr. Petr Štourač, Ph.D., proděkan pro rozvoj a výuku v klinických oborech
  • prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D., proděkan pro vnější vztahy
  • doc. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., proděkanka pro nelékařské studijní obory a informační technologie
  • MUDr. Mgr. Bc. Tomáš Vojtíšek, Ph.D., proděkan pro legislativu a specializační vzdělávání
  • Mgr. Jana Fialová, Ph.D., proděkanka pro záležitosti studentů

Co se týče mých aktivit a aktivit členů vedení naší fakulty v posledních týdnech, tak již svůj první den v úřadu, tedy 1. února 2018, jsem pozval všechny pracovníky děkanátu na společné setkání, kde jsem jim představil svůj nejbližší tým spolupracovníků a nastínil své představy fungování děkanátu a směřování fakulty jako celku.

Tentýž den se poprvé sešlo nové vedení fakulty na celodenním výjezdním zasedání, které navštívil i rektor Mikuláš Bek; hovořil kromě jiného o spolupráci mezi fakultou a univerzitou na projektu Komplexního simulačního centra MU (SIMU) či o dobudování infrastruktury kampusu. Na výjezdní zasedání pak v průběhu února navázaly porady vedení v týdenních intervalech; s agendou a obsahem našich porad se budete moci průběžně seznamovat prostřednictvím zápisů, které jsme již začali uveřejňovat.

K dominantním tématům, kterými se vedení fakulty dosud zabývalo, patřila roční evaluace fakulty vedením Masarykovy univerzity, organizační řád, podmínky PGS studia, příprava rozpočtu na rok 2018 či re-akreditace studijních oborů v souvislosti s přípravou institucionální akreditace, resp. příprava na transformaci studijních oborů na studijní programy a příprava SIMU.

Během února jsem rovněž zahájil evaluační pohovory či konzultace se všemi přednosty klinik, kateder či ústavů v rámci Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (je jich přes 70); tyto pohovory probíhají celý únor a budu v nich pokračovat také v průběhu března.

Již od počátku svého děkanského mandátu se snažím být aktivní rovněž směrem navenek fakulty. Dne 5. února 2018 jsem byl zvolen místopředsedou Asociace děkanů lékařských fakult ČR. Hlavním cílem této organizace je na celostátní úrovni koordinovaně řešit problematiku vzdělávání na lékařských fakultách a zejména otázku financování ze strany státu.

Dne 22. února a 23. února 2018 jsem v Praze absolvoval v rámci Asociace děkanů lékařských fakult ČR jednání na Ministerstvu zdravotnictví ČR (s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem a náměstkem ministra Romanem Prymulou) a na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR (s náměstkem ministra Pavlem Dolečkem). Hlavním tématem jednání byl nedostatek učitelů na lékařských fakultách a otázka financování; na ministerstvu zdravotnictví pak ještě i problematika specializačního vzdělávání lékařů.

Pokud jde o mé dlouhodobé záměry a plány, pak většinu z nich lze vyčíst z mého programového prohlášení, se kterým jsem minulý rok kandidoval do čela fakulty a z nějž vyplývá, v jakých oblastech a jakými cestami chci usilovat o změnu.

Kromě jiného chci klást důraz na formy a metody výuky, na oblast vědy a výzkumu, oblast vnějších vztahů a prezentace fakulty či problematiku internacionalizace. Zaměřit se dále chci na personální politiku a hodlám se také aktivně věnovat studentským záležitostem a posílit komunikaci se studenty. Opomíjet přirozeně nemohu zcela klíčovou oblast hospodaření a palčivou otázku financování lékařských fakult a související legislativy.

Za klíčovou podmínku úspěšné realizace pozitivních změn ale osobně považuji otevřenou komunikaci a dobrou spolupráci v rámci celé naší fakulty. Jsem přesvědčen, že musí jít o vskutku týmovou práci nejen všech členů nového vedení, ale také všech akademických i neakademických pracovníků – i studentů. A to tím spíše, že ne všechny kroky, které nás čekají, budou snadné a ne všichni s nimi budou ztotožněni (např. nová pravidla rozpočtu, změna podmínek doktorského studia, podmínek pro habilitační či profesorská řízení či sjednocení rozvrhu).

Pokud jde o mou roli jako děkana, rád bych zopakoval to, co říkám již dlouho a s čím jsem také kandidoval do čela naší fakulty. Tedy že úkolem děkana je pečovat o důstojné, přátelské a motivující prostředí pro všechny pracovníky i studenty. Roli děkana na prvním místě chápu jako službu celé akademické obci a chci spolupracovat se všemi a usilovat o maximální možný konsensus.

Na fakultu chci nahlížet především jako na společenství, jako na jeden velký tým, kdy posláním děkana je lidi spojovat, motivovat je a pečovat o dobrou atmosféru – a tím napomáhat rozvíjení intelektuálního a tvůrčího potenciálu celé fakulty.

Myslím, že blížící se 100. výročí založení naší fakulty a naší univerzity nás všechny k podobnému ideálu zavazuje; a měli bychom se společně snažit se mu co nejvíce přiblížit. Nemluvě o tom, že jedině na základě špičkové týmové práce dokážeme splnit opravdu náročné úkoly, jako je vybudování Komplexního simulačního centra MU (SIMU) – které ale zároveň posune celou naši fakultu na zcela novou úroveň a učiní ji jedinečnou.

Vážení členové akademické obce,
vážení členové akademického senátu,
vážení akademičtí i neakademičtí pracovníci a studenti,
milé kolegyně, milí kolegové,
přátelé,

týmová spolupráce, týmový duch, dobrá komunikace a otevřená výměna názorů jsou hlavní principy, kterými se chci v čele naší fakulty řídit. A budu hledat i nové způsoby, jak do naší společné práce na správě a zlepšování fakulty zapojit co nejvíce z Vás – abychom nepřicházeli o žádné podnětné myšlenky a inspirativní nápady. Protože jak už kdysi řekl patron naší univerzity T. G. Masaryk, svět se udržuje jen prací, a to prací drobnou a stálou.

Věřím, že s blížícím se 100. výročím založení naší fakulty a naší univerzity by nám všem měla být inspirací nejen tato myšlenka, ale zároveň i masarykovské hluboké pojetí života a práce sub specie aeternitatis.

Srdečně Váš


Martin Bareš
děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity

Brno 27. února 2018

Druhý dopis děkana všem na LF

Vážení členové akademické obce,
vážení členové akademického senátu,
vážení akademičtí i neakademičtí pracovníci a studenti,
milé kolegyně, milí kolegové,
přátelé,

obracím se na Vás touto cestou jako děkan naší fakulty již podruhé. Od mého posledního dopisu uběhly čtyři měsíce, a proto považuji za svou povinnost Vás informovat o svých klíčových aktivitách v uplynulém období a o dalších záměrech svého týmu.

Ve svém minulém dopisu jsem za klíčovou podmínku úspěšné realizace pozitivních změn v rámci naší fakulty označil otevřenou komunikaci a dobrou spolupráci. A dodal jsem, že musí jít o vskutku týmovou práci nejen všech členů vedení, ale také všech akademických i neakademických pracovníků – i studentů.

Samozřejmě mě velmi těší kladné ohlasy od řady z Vás, kdy oceňujete otevřenost a způsob komunikace nejen mezi vedením a fakultní veřejností (např. forma zápisů z porad vedení či diskuze na poradách, kde se velmi aktivně zapojují také studenti), ale též na úrovni kolegia děkana či během jednání akademického senátu. A samozřejmě také – a snad především – na úrovni neformální komunikace.

Budu velice rád, pokud tento trend bude, i s Vaším přispěním, dál pokračovat. Věřte, že této oblasti věnujeme velkou pozornost a značné úsilí. Dobrou komunikaci a spolupráci uvnitř fakulty totiž považuji za klíčový nástroj k tomu, abychom mohli maximálně rozvíjet intelektuální a kreativní potenciál, kterým společně disponujeme.

Pokud jde o detailní informace o aktivitách a klíčových událostech za poslední čtyři měsíce (tedy od mého prvního dopisu), o ty se s Vámi pravidelně dělíme prostřednictvím zápisů z porad členů vedení a z kolegia děkana. Nyní mi tedy dovolte, abych zdůraznil a podtrhl ty události a aktivity, které osobně považuji za nejdůležitější a strategické z hlediska dalšího směřování fakulty.

Především se mi již před časem podařilo uzavřít několikatýdenní evaluační pohovory se všemi přednosty klinik, kateder a ústavů naší fakulty (celkem 71). Velmi oceňuji, že tyto pohovory byly jejich účastníky v drtivé většině vnímány pozitivně. Díky nim jsem si mohl utvořit poměrně přesný a plastický obraz stavu fakulty a jejích jednotlivých pracovišť, na základě kterého se budu schopen daleko kvalifikovaněji rozhodovat ohledně směřování fakulty jako celku.

Počátkem dubna akademický senát fakulty schválil návrh rozpočtu pro rok 2018. Rozpočet pro příští rok již bude sestavován podle nových kritérií.

V průběhu března proběhly na fakultě – v rámci žádosti o institucionální akreditaci – úspěšné monitorovací návštěvy Národního akreditačního úřadu. Přičemž první březnová návštěva byla vůbec první návštěvou tohoto typu na celé naší univerzitě (Masarykova univerzita pak získala institucionální akreditaci dne 24. 5. 2018).

Dne 11. 4. 2018 proběhla společná slavnostní inaugurace děkanů kampusových fakult. Ve svém projevu jsem tehdy načrtl obecnější vizi pro naši fakultu a rovněž jsem se pokusil zamyslet nad rolí Masarykovy univerzity v současné společnosti a v „předvečer“ 100. výročí jejího založení. (K dispozici je také videozáznam z celé inaugurace.) Společnou inauguraci děkanů vnímám jako symbolické vyjádření užší spolupráce kampusových fakult, kterou hodláme dále rozvíjet na více úrovních.

Další událostí, která, jak doufám, posílí pouto mezi kampusovými fakultami a jejich akademickými obcemi, byl společný Campus Day v rámci letošního Dies Academicus dne 16. 5. 2018. Věřím, že jsme touto akcí založili novou tradici a že se ji podaří rozvíjet v letech následujících.

Dne 23. 5. 2018 se na naší fakultě uskutečnila již 62. studentská vědecká konference Lékařské fakulty MU, jejíhož zahájení jsem se zúčastnil. Tvůrčí činnost, včetně prezentace výsledků výzkumu a bádání, nesporně patří k aktivitám, které se vymykají běžným povinnostem vysokoškolského studenta, který v první řadě studuje a připravuje se na skládání náročných zkoušek. Proto velmi oceňuji aktivní účast všech prezentujících a velice si vážím jejich práce a zájmu. Věřím také, že někteří z nich budou uvažovat o tom, že spojí svou budoucí profesní kariéru s naší fakultou. Zároveň bych rád využil této příležitosti k poděkování organizátorům konference v čele s Dr. Michalem Jurajdou.

Pokud jde o vnitřní komunikaci na fakultě a prezentaci směrem ven, již nějakou dobu pracujeme na aktualizaci a revitalizaci současných webových stránek (má je v gesci nově zřízená Pracovní skupina pro elektronickou prezentaci), a to vše s výhledem ke zcela novým internetovým stránkám, které se začínají připravovat a  které budou využívat novou grafiku a jednotný vizuální styl a vylepšené technické prostředí.

V průběhu jara jsme byli z důvodu komplikované personální situace nuceni pozastavit vydávání fakultního bulletinu. Nyní začínáme uvažovat – právě i v návaznosti na přípravu nových webových stránek – nad zcela novým fakultním elektronickým newsletterem.

Pokud jde o oblast vnější spolupráce a vnějších vztahů fakulty, zde bych rád zmínil svá jednání s řediteli nemocnic, tedy FN Brno, FNUSA a Vojenské nemocnice ohledně praxí a stáží studentů. A dále pak vyjednávání o dlouhodobé spolupráci s  regionálními nemocnicemi, mj. v Uherském Hradišti, Boskovicích či v Jihlavě. Jedním z hlavních cílů této iniciativy je diverzifikovat klinické praxe a snížit tak zátěž na stávajících klinických pracovištích. (Téma se již také objevilo v médiích, mj. v MF Dnes.)

Dále jsem absolvoval několik jednání s řediteli ústavů Akademie věd ČR, a to především ohledně možné spolupráce v oblasti Ph.D. studia a mezioborového výzkumu.

Počátkem května 2018 jsem podnikl pracovní cestu do USA, na University of Minnesota, kde jsem s tamním děkanem lékařské fakulty jednal o možnostech spolupráce mezi oběma fakultami.

Za zřejmě největší dosavadní úspěch, kterého jsme dosáhli díky intenzivní a koordinované aktivitě v rámci Asociace děkanů lékařských fakult ČR (jejímž jsem od února 2018 místopředsedou), považuji to, že se podařilo na celostátní úrovni otevřít dlouhodobě opomíjené téma financování lékařských fakult a vyvolat k němu seriózní politickou diskuzi. A následně tuto diskuzi přenést na půdu dotčených ministerstev a na vládní úroveň.

Intenzivní vyjednávání na různých úrovních (se členy parlamentu, na ministerstvech či s předsedou vlády) probíhaly od února tohoto roku a vyvrcholily dne 15. 5. 2018 jednáním Asociace děkanů lékařských fakult ČR na Úřadu vlády s premiérem a s ministry zdravotnictví a školství, které se týkalo navýšení financí pro lékařské fakulty, resp. počtu mediků v následujících letech. Výsledkem jednání je průlomová dohoda na akčním plánu pro příští roky. (Viz také zpravodajství České televize k danému tématu; čas 1:09:00). Dne 6. 6. 2018 pak vláda rozhodla, že ještě letos bude v rámci zmíněného záměru uvolněno 135 milionů Kč pro vyučující na lékařských fakultách. V příštím roce by mělo být pro lékařské fakulty uvolněno dalších několik set milionů Kč. (Dne 22. 6. 2018 jsem se v této souvislosti v Praze zúčastnil interview s Martinem Veselovským na internetové televizi DVTV.)

 

Vážení členové akademické obce,
vážení členové akademického senátu,
vážení akademičtí i neakademičtí pracovníci a studenti,
milé kolegyně, milí kolegové,
přátelé,

dovolte mi nyní ještě, abych se s Vámi krátce podělil o hlavní úkoly, které nás čekají v nejbližších týdnech a měsících. K nim bude samozřejmě patřit příprava nových rozpočtových pravidel a výhledu směrem k rozpočtu fakulty pro rok 2019. Příští rozpočet by již měl být nastaven výkonnostně (tedy především podle výsledků vědeckých a pedagogických).

Dále nás – v kontextu rostoucího akcentu na podporu vědy a výzkumu – čekají vnitřní diskuze a přizpůsobení se nové metodice hodnocení výzkumu v ČR (Metodika M17+). Samozřejmě platí, že má-li do budoucna být fungování naší fakulty a její hospodaření udržitelné, nemůžeme opomíjet širší rámec a pravidla pro financování vědy a výzkumu platné na národní úrovni. Budeme proto hledat nové optimální nastavení kritérií a hodnocení, které se bude týkat jak Ph.D. studia, tak podmínek habilitací a profesorských řízení. Všechny tyto oblasti musejí být do budoucna úzce navázány na publikační aktivity a na rozpočet fakulty. Zavádění nových kritérií bude probíhat postupně a v několika fázích, ale jedná se o nezbytné změny, má-li fakulta vyhovět připravovaným novým pravidlům financování a má-li si do budoucna udržet ambici patřit ke špičkovým školám.

Zcela souhlasím s profesorem Tomášem Kašpárkem, proděkanem pro vědu a doktorské studium, podle kterého na naší fakultě existuje velký potenciál pro významný kvalitativní posun, díky kterému bychom měli dobře zvládnout přechod na nový systém hodnocení vědy. Budu velmi rád, kdyby v tomto směru uvnitř naší fakulty probíhala o vědě a doktorském studiu opravdu kvalifikovaná diskuze (před časem pan proděkan Kašpárek v této věci distribuoval email s přizváním ke společné diskuzi a spolupráci).

Rád bych v této souvislosti též připomněl, že již byla – v návaznosti na novelu vysokoškolského zákona – zahájena přeměna oborových rad Ph.D. studia. Noví garanti studijních programů (předsedové oborových rad) by měli být jmenováni ke dni 1. 9. 2018. Probíhá již také (re)akreditace všech studijních programů Ph.D. studia.

Další z významných změn, které nás čekají, je celouniverzitní sjednocení rozvrhu. Tento krok má kromě jiného umožnit nový systém dvouoborového studia na naší univerzitě a dále také efektivnější využití učeben a dalších prostor.

Ten nejdůležitější jednotlivý projekt naší fakulty – naši budoucí „vlajkovou loď“ – jsem si nechal na závěr. Je jím samozřejmě Komplexní simulační centrum MU (SIMU). Tento organizačně, technicky a administrativně nesmírně náročný projekt dál plynule běží a já bych chtěl upřímně poděkovat všem kolegům, kteří se na něm podílí. Nyní jsme ve fázi, kdy již byl vybrán dodavatel stavby a pozvolna začne příprava stavebních prací. Projekt SIMU posune celou naši fakultu na zcela novou úroveň a učiní ji jedinečnou, a to nejen ve středoevropském prostoru.

 

Vážení členové akademické obce,
vážení členové akademického senátu,
vážení akademičtí i neakademičtí pracovníci a studenti,
milé kolegyně, milí kolegové,
přátelé,

společně s kolegy ve vedení intenzivně pracujeme a budeme fakultu dál posouvat směrem, ke kterému jsem se zavázal ve svém programovém prohlášení před volbou děkana v roce 2017. Snažím se při tom stále držet masarykovského kréda každodenní drobné práce. A věřím, že i Vy postupně začínáte vnímat a pociťovat dílčí změny k lepšímu.

Budu si velmi považovat, pokud nás budete v našich dalších krocích podporovat a přiložíte ruku k dílu. Má vize fakulty pro následující období je jasná: chceme a musíme být školou, která bude kvalitně vyučovat všeobecné lékařství, zubní lékařství a celou paletu nelékařských studijních programů. Naši současnou nabídku do budoucna plánujeme ještě rozšířit o studijní program „Farmacie“ (se zaměřením na klinickou farmacii), NMgr. program „Veřejné zdravotnictví“ (který by tematicky pokrýval oblast mezi ekonomikou, legislativou a zdravotní péčí/medicínou) a program „Embryolog ve zdravotnictví“. Dále je rozpracováván strategický záměr vzniku Centra/Institutu Evidence-Based Healthcare (jehož součástí bude Cochrane Czech Republic, centrum excelence Joanna Briggs Institute a národní český GRADE center), který bude sloužit široké fakultní veřejnosti a umožní podporu využívání vědeckých důkazů ve výuce i v klinické praxi a podnítí další spolupráci akademických a klinických pracovišť. K tomu všemu pak při naší fakultě – jako historicky největší projekt – vznikne a začne fungovat SIMU.

Již z tohoto stručného výčtu je patrné, že pokud se nám uvedené záměry podaří prosadit a naplnit, Lékařská fakulty Masarykovy univerzity by se do budoucna mohla stát skutečně jedinečným centrem lékařského a zdravotnického vzdělávání, vědy a výzkumu – a pracovištěm se značnou váhou a prestiží, a to nejen v rámci České republiky.

Je myslím evidentní, že na naší fakultě nyní procházíme velmi zajímavým obdobím, které před nás klade řadu úkolů a problémů k řešení, ale zároveň otevírá nové možnosti. A je jen na nás, jakým způsobem se nám jich podaří – společně – zhostit. Cesta kupředu je otevřená.

Ovšem nejen prací a studiem živ je člověk – blíží se období dovolených a letní prázdniny. Dovolte mi tedy, abych Vám všem poděkoval za Vaši práci pro fakultu a univerzitu v tomto semestru a popřál Vám hezké léto a dostatek odpočinku.

Na další spolupráci a další setkávání s Vámi se těší


Martin Bareš
děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity

Brno 28. června 2018

Projev ke 100. výroční založení fakulty

Předávání pamětních medailí u příležitosti 100. výročí založení LF MU

1. května 2019

Spectabiles, vážené paní děkanky, vážení pánové děkani,
vážené paní proděkanky a pánové proděkani,
vážení členové akademického senátu a vědecké rady,
vážení členové akademické obce,
milé kolegyně a kolegové,
vzácní hosté,

Uvítání

je pro mě nesmírnou ctí přivítat Vás všechny na dnešním slavnostním akademickém shromáždění.  Osobně si velice považuji, že Vás zde mohu uvítat jako děkan fakulty, která letos slaví 100. výročí svého založení – stejně tak jako celá naše univerzita.

Proč se dnes scházíme

Když jsem byl v dubnu minulého roku slavnostně uveden do funkce děkana, při svém inauguračním projevu jsem tehdy řekl, že hlavním cílem, ke kterému by mělo naše snažení na Lékařské fakultě směřovat, je vzdělávání budoucích lékařů a zdravotníků. A naším hlavním posláním výchova absolventů, kteří budou dělat čest své profesi nejen po odborné stránce, ale také lidsky.

Dnes se scházíme proto, abychom poděkovali lidem, kteří po léta a po desetiletí odpovědně a s velkým nasazením pracovali či stále pracují na tom, aby naše fakulta mohla toto své důležité poslání plnit.

Vy – dnes oceňovaní akademici, lékaři, pedagogové a vědci – jste po dlouhou dobu pečovali o to, aby brány naší fakulty opouštěli po všech stránkách výborně připravení absolventi. Kteří se pak stávají ambasadory své profese a své fakulty nejen v české společnosti, ale též v Evropě a ve světě. Za což Vám patří náš velký dík!

A role Vás – dnes oceňovaných pracovníků v jiných než akademických profesích –, byla a je klíčová v tom, že Vaše práce a Vaše nasazení poskytuje nám, pedagogům a vědcům, důležité zázemí a vytváří podmínky pro to, abychom mohli svou práci dělat co nejlépe. Za což Vám také upřímně děkujeme!

Vám všem dnes oceňovaným tedy patří velké poděkování a vděčnost naší fakulty a naší univerzity. Protože bez Vás – bez Vaší práce, bez Vašeho úsilí a Vašeho umu – by Lékařská fakulta Masarykovy univerzity nebyla tím, čím dnes je.

Ohlédnutí – založení fakulty a válka 

Ohlédněme se nyní do minulosti – protože jen tak lze hlouběji porozumět tomu, kdo jsme a kam směřujeme. Vydejme se na chvíli po stopách příběhu, který se odvíjí již celé jedno století:

Vznik naší univerzity a naší fakulty je úzce spjat s republikánským étosem a tradicí Československé republiky a s odkazem našeho prvního prezidenta. Lékařská fakulta byla v roce 1919 jednou ze čtyř zakládajících fakult Masarykovy univerzity. Založení univerzity ovšem předcházelo po desítky let trvající úsilí o vytvoření druhého významného střediska národní vzdělanosti.

Při zakládání naší fakulty sehráli klíčovou roli profesoři pražské univerzity a samotná výuka všeobecného lékařství započala v listopadu 1919, a to přednáškou prof. Edwarda Babáka, významného fyziologa a později též děkana Lékařské fakulty. A následně i rektora Masarykovy univerzity.

V roce 1920 fakulta získala první budovy pro výuku teoretických oborů na křižovatce ulic Úvoz a Údolní. A v roce 1931 již na ní studovalo více než tisíc mediků a Lékařská fakulta je už v této době největší fakultou univerzity. V tomto období ročně promuje 130–180 lékařů a fakulta sklízí významné úspěchy v oblasti fyziologie, patologie či hematologie.

V průběhu 20. a 30. let se Lékařská fakulta postupně rozrůstá o dětskou kliniku, zubní kliniku, budovu Ústavu soudního lékařství, ortopedickou kliniku či pavilon infekčních chorob.

Koncem 30. let se ovšem začínají stahovat temná mračna nejen nad masarykovským Československem, ale též nad Masarykovou univerzitou. A přichází tragický rok 1939, kdy okupační moc v říjnu a v listopadu brutálně zasahuje proti demonstrujícím občanům a studentům. Načež v noci ze 16. na 17. listopadu německé pořádkové síly a jednotky SS vtrhly na vysokoškolské koleje v Praze a Brně. V Brně bylo pod záminkou ilegální odbojové činnosti zatčeno téměř 200 studentů, kteří byli transportováni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Všechny české vysoké školy – a tedy i Masarykova univerzita – byly výnosem říšského protektora ze dne 17. listopadu 1939 uzavřeny.

Období mezi léty 1939–1945 bylo pro naši univerzitu i fakultu vskutku tragické. Perzekuce se samozřejmě netýkala jen studentů, ale došlo ke skutečnému zdecimování akademického sboru. Již počátkem roku 1939 měli být mimo službu postaveni všichni zaměstnanci židovského původu a perzekuce pak pokračovala v září, kdy se v Brně odehrálo rozsáhlé zatýkání, kterému padli za oběť i čtyři akademici Masarykovy univerzity. Další zatýkání pokračovalo v listopadu 1939. A nová vlna perzekucí následovala po vyhlášení stanného práva s příchodem Reinharda Heydricha na podzim 1941. Mnoho zatčených (nejen z Masarykovy univerzity) bylo v únoru 1942 posláno transportem do koncentračního táboru v Mauthausenu, odkud se většina z nich už nevrátila. Jinak například ztráty v řadách profesorů Masarykovy univerzity patří k mimořádně tragickým i v evropském měřítku – ze 112 profesorů univerzity jich bylo popraveno nebo umučeno 15; třeba přírodovědecká fakulta v podstatě přišla o čtvrtinu svého sboru.

Za více než symbolické vyjádření hrůznosti tohoto období lze považovat skutečnost, že v budově právnické fakulty od roku 1940 sídlila Řídící úřadovna gestapa pro Moravu a Slezsko. A největší brněnské vysokoškolské koleje byly přeměněny na věznici gestapa – kterou prošly tisíce českých odbojářů, kteří zde byli krutě mučeni; a stovky lidí zde byly popraveny, nevyjímaje ženy a děti.  

Budova filozofické fakulty za okupace připadla správnímu úřadu oberlandrátu, budova přírodovědecké fakulty německé vysoké škole technické; na lékařskou fakultu na Úvoz se nastěhovali členové Hitlerjugend.

V souvislosti s tímto temným – a pro nás dnes asi jen těžko představitelným – obdobím bych chtěl vyzdvihnout jeden velký lidský příběh, který bychom si měli více připomínat, protože je vepsán do dějin naší fakulty zlatým písmem.

Je to příběh Jana Floriana, profesora histologie a embryologie a posledního předválečného děkana naší fakulty, jenž svědčí o nepředstavitelné míře odvahy, osobní integrity a vnitřní síly.

Prof. Florian byl excelentní vědec s čilými mezinárodními kontakty, se zájmem o matematiku i astronomii, překládal z angličtiny, psal básně a miloval hudbu. Byl to humanista a bytostný demokrat s hlubokým zájmem o chod fakulty – a člověk s mimořádnou citlivostí pro právo a spravedlnost. Jeho odborné renomé a obliba v rámci fakulty vyústila v jeho nominaci na post děkana pro školní rok 1939/1940. A již samotný fakt, že prof. Florian přijal pozici děkana v tak těžké době, svědčí o jeho nebývalé odvaze a značné míře sebeobětování.

Osobnostní založení Jana Floriana jej velmi brzy přivedlo ke spolupráci s antifašisticky smýšlejícími akademiky na filozofické fakultě sdruženými kolem profesorů Vladimíra Groha, Jana Uhra a Vladimíra Helferta. A po zřízení protektorátu se s nimi automaticky zapojil do odbojové činnosti, kterou vedla organizace Obrana národa. 

Po událostech 17. listopadu 1939 to byl právě prof. Florian, který jako jediný z akademických hodnostářů písemně protestoval u německého vrchního zemského rady proti uzavření vysokých škol. Tento krok označil za bezprecedentní likvidační akt namířený proti české inteligenci. Učinil tak v situaci, kdy univerzita neměla rektora a kdy se mnozí ostatní báli – například i v důsledku drastických opatření v okupovaném Polsku.

Následně v březnu 1940 prof. Florian opět otevřeně protestoval a žádal po policejním ředitelství neodkladné vyšetření pokusu o odstranění pomníku Edwarda Babáka před Anatomickým ústavem na rohu ulic Údolní a Úvoz. Po vyšetření incidentu, z jehož spáchání byli usvědčeni 4 příslušníci Hitlerjugend, se prof. Florian postaral o úschovu pomníku na Ústavu soudního lékařství, čímž jej zachránil pro Lékařskou fakultu.

Ani po ochromení odbojové organizace Obrana národa prof. Florian v odbojové činnosti neustává a věnuje se zpravodajských aktivitám – organizuje sabotážní akce a mezi vysokoškolskými učiteli vyhledává spolehlivé pracovníky pro odbojovou činnost. I díky němu tak vzniká odbojová skupina vysokoškolských profesorů – s kontakty na učitele lékařské, přírodovědecké, filozofické i právnické fakulty, i dalších vysokých škol mimo Masarykovu univerzitu. 

Po nástupu Reinharda Heydricha gestapo dostává úkol vytipovat osoby, které by mohly být zapojeny do odboje. Prof. Jan Florian je mezi prvními zatčenými a je vystaven dlouhým výslechům, během kterých se jej gestapo snaží psychicky zlomit. Poté je přemístěn do vězení v Kounicových kolejích, kde je – společně se 14 dalšími kolegy – dne 13. ledna 1942 stanným soudem odsouzen k smrti. Již 21. ledna je poslán do koncentračního táboru v Mauthausenu. Zbývající týdny života je držen v samovazbě v obávaném mauthausenském bunkru. Dne 7. května 1942 byl Jan Florian spolu se 72 příslušníky české a moravské inteligence popraven; jeho životní příběh se uzavřel v Mauthausenu v 15 hodin 6 minut. Bylo mu 44 let.   

Příběhy, jako je tento, nás vedou k uvědomění, jak krutým a hrůzným obdobím si naši předchůdci na univerzitě a na fakultě museli projít; a jakým nepředstavitelným morálním a lidským zkouškám byli vystaveni. A myslím, že tváří v tvář životnímu příběhu Jana Floriana člověk nevystačí jen s nekonečným obdivem a hlubokou úctou – zvláště pokud zastává stejný úřad jako před 80 lety prof. Florian. Uvědomuje si tu nesmírnou odpovědnost a závazek – a vlastně i veliké břímě –, které na sebe bere po takovémto předchůdci. 

Napadá mě, že je možná načase, abychom na naší fakultě a univerzitě začali pojmenovávat budovy (nebo alespoň přednáškové místnosti) po vynikajících a výjimečných osobnostech naší minulosti – tak jako to bývá běžné na světových univerzitách. A děkan naší fakulty – prof. Jan Florian – by měl být na předním místě.

Ohlédnutí – poválečné období

Po skončení války je Masarykova univerzita v roce 1945 znovuotevřena, a s ní i Lékařská fakulta. Hledaly se tehdy nové budovy, které by nahradily původní areál fakulty na Úvoze. Zázemí nakonec našla v budovách na Komenského náměstí a v Joštově ulici, kde předtím sídlila brněnská německá technika. Počet studentů v poválečném období se brzy začíná blížit třem tisícům.

V dalších desetiletích fakulta procházela složitým vývojem – stejně jako byly složité a komplikované dějiny střední Evropy druhé poloviny 20. století. Po několika letech oddechu od válečných hrůz přichází komunistický puč roku 1948 a poté děsivá 50. léta. Po nich postupné uvolňování 60. let s tragickou tečkou ruské okupace roku 1968 a následnou „normalizací“ – dobou nesmírné šedi, lámání charakterů a morálního marasmu.

Pro toto období je velmi symptomatické, že Masarykova univerzita přichází o své jméno – jednalo se o jeden z nesčetných kroků tehdejších mocných ve snaze manipulovat historii a překrucovat minulost. Je to doba, která si ve vztahu k poznání historie a vývoje Lékařské fakulty bezesporu zaslouží fundované zkoumání a kvalifikované zhodnocení, abychom i v tomto ohledu dokázali ke své minulosti přistupovat věcně a poctivě. Věřím, že tým historiků filozofické fakulty naší univerzity, se kterými jsme se již v minulém roce dohodli na zpracování výpravné publikace o století existence naší fakulty, nám pomůže důstojně splatit tento dluh, který stále – sami u sebe a sami před sebou – ještě máme.

Pokud jde o čistě odborné či medicínské hledisko dějin naší fakulty, pak od roku 1945 nelze nezmínit alespoň některé klíčové milníky, které svědčí o tom, že na této úrovni je na co navazovat:

Připomenout bychom si měli přelomové dílo biofyzika a radiologa prof. Ferdinanda Herčíka, který byl v 50. a 60. letech průkopníkem československé biofyziky a zakladatelem československé radiobiologie; a později se stal i místopředsedou Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni.

Ve druhé polovině 50. let  provedl kardiochirurg prof. Jan Navrátil operaci na otevřeném srdci v hlubokém podchlazení; později se svým týmem vyvinul cirkulátor pro mimotělní krevní oběh, s jehož pomocí pak v roce 1958 provedl jako první ve střední Evropě implantaci umělé chlopně. A v první polovině 60. let pak dále implantace mechanických chlopní jako první v Československu.

Dále například byl v roce 1969 prof. Janem Peňázem vyvinut přístroj neinvazivní, kontinuální registrace krevního tlaku. A jeho odborné práce znamenaly vůbec první aplikaci teorie řízení srdečně-oběhové soustavy.  

V roce 1969 pak započala výstavba Fakultní nemocnice Brno; od zahájení stavby ke kompletní realizaci komplexu nových budov uplynulo celých 20 let.

V 80. letech pak bylo úspěchem završeno studium lidské reprodukce a poruch plodnosti pod vedením prof. Ladislava Pilky, když se v roce 1982 narodilo první dítě s využitím metody umělého oplodnění – a jednalo se o prvenství nejen v rámci Československa, ale v celém tehdejším východním bloku.

Nebo v roce 1983 lékařský tým pod vedením prof. Vladimíra Kořístka provedl první transplantaci jater v bývalém Československu – a Brno se tak stalo pátým místem v celé Evropě, kde se něco podobné podařilo.

A třeba v roce 1987 se chirurgickému týmu pod vedením prof. Jana Černého podařila první implantace umělého srdce.

Ohlédnutí – období po roce 1989

A přichází přelomový rok 1989 a s ním konec komunistického režimu, při kterém klíčovou dějinnou roli opět sehráli studenti – když navázali na své studentské předchůdce z Listopadu 1939.  

Listopad 1989 byl přelomový okamžik, krásná doba plná nadějí, znovunabyté svobody a zcela nových možností. Měli bychom si stále připomínat, jak klíčový okamžik našich dějin – a našich životů – to byl. Tuto neopakovatelnou dobu jsem na fakultě už osobně prožíval jako student.

V roce 1990 se univerzitě navrací její původní název a dochází k rozvoji akademické samosprávy a spolkového života.  Hlavním úkolem tehdy bylo vyvést univerzitu a její fakulty z morálního marasmu předchozí éry, adaptovat se na nové poměry a otevřít se světu.

Lékařská fakulta – stejně jako celá univerzita – tehdy prochází náročným reformním obdobím, přičemž hlavní cíl a směr je jasný: učinit z ní kvalitní a významnou vzdělávací a výzkumnou instituci.

A za to velké, obrovské množství práce, které se za posledních 30 let podařilo odvést a které pomohlo nasměrovat fakultu tam, kde se dnes nachází, je třeba poděkovat všem porevolučním děkanům. Děkuji tedy jménem celé fakulty emeritním děkanům – pánům profesorům Pavlu Bravenému; Josefu Bilderovi; Jiřímu Vorlíčkovi; Janu Žaloudíkovi; a Jiřímu Mayerovi. A samozřejmě všem jejich spolupracovníkům.

Pokud bych měl zmínit jen pár hlavních milníků od Listopadu 1989, pak by to jistě byla výstavba Univerzitního kampusu Bohunice, dokončení areálu Středoevropského technologického institutu – a pak samozřejmě zahájení projektu Simulačního pracoviště. Z medicínských úspěchů bych zmínil další důležitá prvenství v srdeční a transplantační chirurgii nebo velké úspěchy v oblasti výzkumu a léčby nádorových či neurologických onemocnění – které naši univerzitu i fakultu pevně zasazují na mapu Evropy i světa.

Čím je dnes lékařská fakulta a kam směřuje

A čím tedy je Lékařská fakulta Masarykovy univerzity dnes – v roce 100. výročí svého založení?

Myslím, že i navzdory všem temným, tragickým a složitým dějinným peripetiím naše fakulta ušla obrovský kus cesty a že to byla cesta úspěšná.  

Naše pouť dějinami 20. století a počátkem století tohoto – od první přednášky prof. Edwarda Babáka v roce 1919 ke Kampusu, CEITECu a výstavbě Simulačního pracoviště – je nesporně velkým příběhem. Od skromných a nejistých počátků v nově založené republice po světové válce k instituci, která dnes čítá 52 klinických pracovišť, 11 teoretických ústavů, 7 kateder nelékařských oborů, 7 odborných pracovišť, 92 profesorů, 124 docentů, 3 158 studujících v českém jazyce, 710 zahraničních studentů a 582 studentů postgraduálního studia. 

A myslím, že není nikterak nadsazené, když řeknu, že za posledních 30 let vývoje ve svobodných podmínkách se z fakulty definitivně stala významná a prestižní vzdělávací a výzkumná instituce – a silná a uznávaná značka.

Ke stoletému příběhu naší fakulty – ke všemu tomu dobrému, cennému a poctivému, co se u nás v minulosti podařilo – se snažím z pozice děkana od počátku svého mandátu přistupovat s velkou odpovědností a pokorou. A již více než rok se snažím společně se svým týmem hledat cesty, jak fakultu dále rozvíjet a jak upevňovat její postavení jako významné akademické instituce.  

A mohu – s velkou radostí i hrdostí – konstatovat, že se nám daří: V rámci Masarykovy univerzity se stáváme opravdovými lídry – jiné fakulty se inspirují reformami a změnami, které provádíme; a dění u nás si všímají i na jiných lékařských fakultách. Provedli jsme racionální změny organizační struktury fakulty; za poslední rok se nám podařilo reformovat podmínky doktorského studia; náš jedinečný studijní program P-PooL přitahuje velmi zajímavé studenty a letos máme jeho první absolventy; jako jedni z prvních jsme získali novou akreditaci našich studijních programů bakalářských a magisterských a intenzivně pracujeme na tom, abychom naši nabídku rozšířili o další studijní programy; máme více studentů v anglických studijních programech; uzavřeli jsme několik nových smluv s regionálními nemocnicemi ohledně pravidelné výuky studentů; přijali jsme nová kritéria habilitačních a profesorských řízení; připravili jsme zcela nová pravidla rozpočtu; začali jsme aktivně komunikovat se středními školami a středoškoláky; zavedli jsme nové podmínky přijímacího řízení zohledňující různý talent středoškoláků; získali jsme první personální akvizice prostřednictvím programu rektora na podporu personální politiky; zahájili jsme přípravné kroky k získání prestižního evropského certifikátu HR Excelence in Research Award; na půdě fakulty nově vzniklo České národní centrum Evidence-Based Healthcare, které bude sloužit široké fakultní veřejnosti a umožní podporu využívání vědeckých důkazů ve výuce i v klinické praxi; máme nové docenty a profesory – a to i v oborech, kde chybějí; začali jsme velmi aktivně komunikovat nejen uvnitř fakulty, ale snažíme se o lepší komunikaci a prezentaci fakulty směrem ven; a velmi aktivně komunikujeme a spolupracujeme s našimi studenty, kteří tento přístup velice oceňují.

A to asi nejdůležitější bych zmínil nakonec – ve spolupráci s děkany dalších fakult se nám v minulém roce podařilo vyjednat a prosadit vládní program na navýšení financování lékařských fakult, čímž jsme dosáhli finanční stabilizace. A v plném proudu je výstavba nového Simulačního pracoviště Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, které představuje náš historicky vůbec největší projekt. Budova tohoto pracoviště změní tvář univerzitního kampusu nejen architektonicky, ale již velice brzy přinese zásadní kvalitativní změnu ve vzdělávání našich studentů. Je totiž naprosto nezbytné přizpůsobit naše myšlení a formy vzdělávání nejnovějším světovým trendům a podmínkám 21. století – kdy se musíme výrazně posunout od memorování k poznávání principů. Neboť medicína se posouvá kupředu vskutku mílovými kroky; a to, co platilo například před 20 či 30 lety, je dnes již překonáno.

Z uvedeného výčtu je, myslím, zřejmé, že naše fakulta prochází nesmírně zajímavým obdobím a že naše společná cesta – která započala před 100 lety – začíná nést štědré ovoce.

Rektorská výzva

A myslím, že tedy nebyla vůbec náhoda, když jsem byl v průběhu minulého roku řadou významných osobností nejen z naší univerzity vyzván, abych se v blížící se volbě ucházel o post rektora Masarykovy univerzity. A tuto myšlenku velmi silně podporovali i studenti.  Jak víte, tak jsem se nakonec rozhodl tuto výzvu přijmout a počátkem dubna 2019 jsem byl velmi výraznou většinou hlasů zvolen 34. rektorem naší univerzity.

Zmiňuji to zde proto, že si myslím, že má kandidatura a mé zvolení do čela univerzity úzce souvisí s dnešní pozicí Lékařské fakulty, s tím, jaké má renomé a kolik práce se u nás za posledních 30 let odvedlo. A také s tím, co se nám podařilo vykonat za poslední rok, kdy jsem měl tu čest stát v jejím čele.

Jsem přesvědčen, že mé zvolení rektorem tedy není jen oceněním výsledků mé práce, mých názorů a úsilí mého současného týmu, ale že je rovněž oceněním celé naší fakulty – oceněním výsledků, kterých jsme dosáhli a kterých dosahujeme. Je to doklad toho, že jsme se v rámci naší univerzity stali fakultou opravdu velmi váženou.

Vize pro fakultu a poděkování

A ačkoliv již zanedlouho opustím pozici děkana Lékařská fakulty a prostor dostane můj nástupce, má vize pro fakultu pro další období je jasná: být jedinečným centrem lékařského a zdravotnického vzdělávání, vědy a výzkumu, které je atraktivní pro akademiky i studenty; a pracovištěm s velkou váhou a prestiží, a to nejen v rámci České republiky či ve středoevropském prostoru.

A mohu slíbit, že jako rektor budu činit vše pro to, abych byl novému děkanovi a novému vedení nápomocen v tom, aby se fakulta dál zdárně rozvíjela a aby se dařilo maximálně využívat jejího potenciálu. A abychom pro fakultu – a pro celou univerzitu – na počátku druhého století jejich existence společně zajistili takové místo na mapě Evropy a světa, jaké si zaslouží.

A to vše bylo a je možné i díky Vám – dnes oceňovaným!
Díky Vám a Vaší práci!
Díky Vašim kolegům a Vašim studentům!
A díky Vašim pokračovatelům a následovníkům!
Cesta kupředu je otevřená!

Vivat – crescat – floreat  – Facultas Medica Universitas Masarykiana!

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info