Inovujeme náplň předmětu první pomoci

Za několik dní bude otevřeno nové Simulační centrum LF MU. Tímto krokem se LF MU dostává do čela pracovišť s integrovanou výukou na simulátorech s vysokou mírou věrnosti. O tom, jaké to je se zapojit do tak progresivního projektu jsme se bavili s Danielem Barvíkem, studentem pátého ročníku všeobecného lékařství LF MU a anestezioložkou MUDr. Terezou Prokopovou z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Brno a LF MU, která svá studia ukončila před třemi lety.

5. 10. 2020

Co Vás přivedlo k projektu SIMU, jak jste jej objevili?
DB: S kolegy jsme pod hlavičkou studentské organizace IFMSA (International Federation of Medical Student´s Association) vedli projekt Simulačního kurzu první pomoci. Na kurzu si studenti všeobecného a zubního lékařství LF MU mohou vyzkoušet poskytování první pomoci v několika simulacích, následně s nimi školený lektor jejich postup detailně rozebere. Tento projekt se vedení SIMU zalíbil, a tak byl spolu s námi jakožto organizačním týmem k SIMU připojen. Podpora SIMU i vedení LF MU nám umožnila posunout kurz o kus dále a také se zapojit do dalších aktivit. Nyní jsem tedy součástí jednak odborného týmu, který připravuje podklady pro výuku jednotlivých předmětů v SIMU, a také technického týmu, který má na starosti údržbu simulátorů, a především asistenci ve výuce při práci s těmi složitějšími z nich.
TP: Dlouhodobě spolupracuji s portálem AKUTNĚ.CZ, kde jsem se o simulační medicíně dozvěděla vůbec poprvé. Už na studiích jsme vedli projekt „Simulační kurz první pomoci“, který byl zaměřen na studenty všeobecného lékařství. A v souvislosti s těmito aktivitami jsme se postupně dozvídali o projektu SIMU, který mě velmi zaujal.

Proč je tady SIMU a je určeno primárně pro studenty?
TP: SIMU je unikátní v tom, že bude poskytovat simulované prostředí nemocnice. Studenti se zde budou učit nejenom jednotlivé úkony na simulátorech, ale i pohyb v nemocničním prostředí. Nejedná se o náhradu interakce s pacientem, ale přípravu na klinickou výuku. Studenti tak dostanou možnost si vyzkoušet více věcí, než doposud a o kontakt s pacienty nepřijdou.
Ano, je určeno pouze pro výuku studentů. My jako lékaři a lektoři doufáme, že SIMU pomůže změnit výuku a profil absolventa medicíny. Může tak pomoci i již vystudovaným lékařům, a to ve chvíli, kdy se absolventi výuky v SIMU stanou jejich kolegy na klinikách.

Oba dva se zabýváte První pomocí, jak se inovuje výuka v rámci SIMU a kdy se s ní studenti setkají? Jak se uplatní anesteziologv SIMU?
DB: S týmem dnes již hotových lékařů inovujeme náplň předmětu První pomoc. Sjednocujeme mnohdy dost roztříštěné zdroje pro studium a připravujeme e-learning, aby studenti chodili na cvičení adekvátně připraveni. Pro lékaře, kteří tento předmět vyučují, jsme připravili podklady obsahující mimo jiné řadu malých simulací, které na sebe logicky navazují a pomocí kterých budou studenti na cvičeních trénovat své praktické dovednosti. Protože ale nejde dělat simulace v poměru 1 lékař na 20 studentů, což je přibližně počet studentů v jednom studijním kruhu, budou lékařům s tímto úkolem pomáhat starší studenti. Zhruba 100 z nich nyní dokončuje celoroční vzdělávací program, který jsme za tímto účelem připravili. Budou tak po odborné i pedagogické stránce připraveni doplnit lékaře a vést ve cvičení svou vlastní podskupinu.
TP: Naší specializací je mimo jiné resuscitace, kterou vyučujeme i na LF a budeme v tom pokračovat i v SIMU. Začínáme v prvním ročníku První pomocí, která bude od letošního roku plně vyučována v SIMU. Ve vyšších ročnících navazujeme výukovou intenzivní medicíny, kde už využíváme pokročilé pacientské simulátory. To jsou simulátory, které vypadají jako člověk, lze na nich rovnou monitorovat EKG, měřit tlak, dělat různé intervence, zajišťovat dýchací cesty, zavádět žilní vstupy nebo hrudní drén a podobně. To nám umožňuje učit péči o pacienta v širším kontextu a trénovat také týmovou spolupráci. Moderní technologie ale nejsou samospásné, důležité je také vědět, jakým způsobem informace studentům pomocí těchto simulátorů předat, co takto lze nacvičovat a co naopak nelze.

V čem vidíte přínos SIMU?
DB: Jednoznačně v opravdu širokém spektru praktických dovedností, které si budou studenti moci díky SIMU vyzkoušet. Až se jim později na klinických stážích naskytne příležitost tyto dovednosti využít, budou si tak mnohem jistější. Cílem SIMU je také mimo jiné přinést nové výukové metody jako například problem-based learning nebo team-based learning. Zvýšený důraz na přemýšlení a týmovou spolupráci bude jistě také velmi přínosný.
TP: Jako lékaři jsme díky SIMU získali další hodnotná vzděláni, kurz ATLS a kurzy Evropské resuscitační rady jako například EPALS nebo NLS. Tyto kurzy jsou pro nás velice přínosné, protože díky nim máme množství nových informací, které využíváme při práci, ale také je implementujeme do výuky. V rámci projektu SIMU jsme také lektory simulační výuky, absolvovali jsme zahraniční kurzy zaměřené na tvorbu simulačních scénářů nebo debriefingu, tedy rozboru simulací. To nám určitě poskytuje možnost rozvíjet se v komunikaci. I v roli lektora si neustále zdokonaluji medicínské znalosti a praktické dovednosti, a to během přípravy a vedení simulací.


Pojďme se trochu věnovat samotným simulátorům. Ty se pravděpodobně neobejdou bez techniků a asistování při výuce. V čem asistence hlavně spočívá?
DB: Součástí projektu SIMU je mimo jiné řada simulátorů. Od těch nejjednodušších, které známe právě například z hodin první pomoci, po ty složité, které vypadají téměř jako skutečný člověk a jsou schopny simulovat řadu životních funkcí, krvácet, plakat, potit se a mluvit. Zejména tyto složité simulátory vyžadují, aby se během výuky někdo plně věnoval jejich ovládání podle předem daného scénáře, což je tedy úkol nás techniků.

Může vyučující na jedné straně učit, přednášet a na straně druhé ovládat simulátor?
DB: V současné době se to občas děje, samotní vyučující by pak jistě potvrdili, že dělat obojí naplno lze opravdu těžko. Pokud lékař předem připraví scénář a svěří ovládání simulátoru nám, technikům, může pak naplno sledovat počínání studentů a není rozptylován od dosahování výukových cílů nastavováním simulátoru.

Který simulátor je z hlediska ovládání nejsložitější a proč? Který je naopak nejjednodušší??
DB: Na celkové uchopení jsou nejnáročnější právě zmíněné komplexní simulátory využívané zejména ve výuce intenzivní medicíny. Tyto vypadají velmi realisticky, mají širokou paletu funkcí a práce s nimi vyžaduje několik školení. Kromě toho se technik musí soustředit na to, aby projevy simulátoru byly přesně v souladu s předem daným scénářem, který vychází z určité klinické situace, kterou chce vyučující lékař studentům přiblížit. Některé z těchto komplexních simulátorů umožňují také simulovaný porod, jsou to tedy takové simulátory "dva v jednom", což dělá práci s nimi zase o kus náročnější.
Pracujeme také se základními trenažéry například pro zavádění cévních vstupů, močových katetrů nebo s jednoduchými figurínami pro nácvik kardiopulmonální resuscitace. Tyto pak vyžadují spíše pravidelnou údržbu než přímo naši asistenci při výuce.

 

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info