Evropská komise věnuje velkou pozornost využití a rozvoji informační technologie ve výuce farmakologie na vysokých školách zdravotnického typu, je známa podporou řady aktivit (např. program Sokrates). Na bázi programu Sokrates byl rozvinut projekt EpharNET (1999-2002), jehož hlavním řešitelem se stal farmakolog prof. I. E. Huhges (UK, Leeds). EpharNET představuje elektronickou síť rozprostřenou nad Evropou, s domovskou stanicí na web stránkách Britské farmakologické společnosti odkazující se na web stránky dalších připojených evropských pracovišť. Konkrétním cílem takto vybudované sítě je výměna nejrůznějších výukových pomůcek a tvorba společných nových programu. Prvním přínosem EpharNETu pro naše VŠ by byl v přínosu informací o stávajících a dostupných elektronických simulačních programech, které umožňují provést preklinický farmakologický experiment na izolovaném orgánu, nebo pokus na malém laboratorním zvířeti in vivo. Simulační programy byly vyvinuty na pracovištích s tradičně vysokou odbornou úrovní, jejich velkým přínosem je, že umožňují studentům provádět farmakologické analýzy k ověření mechanismu účinku a samostatně studovat vztah dávky (koncentrace) a účinku. Na široké platformě si pak studenti mohou ověřit objektivní a vědecké základy farmakoterapie. Pracovišti, kde výuka probíhá, pak přináší značné úspory financí na nákup laboratorních zvířat, které se každoročně vynakládaly na výuku. Navíc studenti mohou pokusy zcela libovolně kdykoliv opakovat (seznam programů v příloze 1). Na tyto série pokusů preklinických navazují simulace klinické. Modernizace informačních technologií na moravských farmakologických ústavech by umožnila postupné začlenění do tohoto systému a využívání dostupných materiálů a informací ve výuce farmakologie pro studenty všech vyučovaných směrů.

Výsledky

Od moderních učebních programů lékařské farmakolgie se požaduje, aby sledovaly rychlý pokrok ve vědě i praktické medicíně, a to jak v náplni, tak metodice. Pokroku je nutno přizpůsobit didaktické pomůcky i způsob výuky tak, aby výuka dala studentům potřebné základy pro farmakoterapii. K tomto účelu by měla výuka rozvíjet samostatné myšlení a správné rozhodování. Současné počítačové vybavení farmakologických ústavů fakult účastnících se na projektu (LF MU Brno, LF UP Olomouc, VFU Brno) je totiž svou kvalitou (nedovolí mnohé z výše uvedených programů ani otevřít, natož s nimi pracovat) i kvantitou (neumožní, aby u jednoho počítače mohla pracovat skupinka nejvýše 3 studentů; v každé seminární skupině v současné době připadá na jeden počítač 8 až 9 studentů) naprosto nedostačující potřebám moderní výuky farmakologie.