Březen 2026 ve vědě na LF MU
Přečtěte si výběr toho nej, co se na poli vědy a výzkumu na naší fakultě urodilo.
Carfilzomib efektivněji a bezpečněji: nové možnosti v léčbě myelomu
Mezinárodní tým vědců a vědkyň z laboratoře Lenky Bešše na Biologickém ústavu a kolegů z Německých a Švýcarských institucí publikoval společné výsledky výzkumu účinků proteazomové inhibice u mnohočetného myelomu. Ty přináší nové možnosti využití již schválených a klinicky dostupných léčiv.
Mnohočetný myelom jako zhoubné onemocnění plazmatických buněk představuje po non-Hodgkinových lymfomech druhý nejčastěji diagnostikovaný hematologický nádor. K moderním a vysoce účinným lékům užívaným v jeho léčbě patří mimo jiné i carfilzomib (dostupný pod obchodním názvem Kyprolis), což je inhibitor proteazomu druhé generace. Ten s vysokou účinností a specifickým způsobem blokuje činnost proteazomu. Proteazomová inhibice je v léčbě mnohočetného myelomu efektivní zejména proto, že myelomové buňky jsou silně závislé na správné funkci proteazomu, který za fyziologických podmínek zajišťuje recyklaci intracelulárních proteinů.
Nové léčebné postupy u pacientů s mnohočetným myelomem zahrnují i imunoterapii založenou na T lymfocytech, které nesou chimérický antigenní receptor (CAR) namířený proti proteinu BCMA (tzv. CAR-BCMA). Výzkum týmu profesora Floriana Bassermanna z Technické univerzity v Mnichově prokázal, že v buňkách mnohočetného myelomu je BCMA recyklován prostřednictvím proteazomu. Tento proces může způsobit sníženou přítomnost BCMA na povrchu buněk, což brání CAR-BCMA lymfocytům rozpoznat a zničit nádorové buňky.
První studie ukazují, že inhibice proteazomu pomocí carfilzomibu dokáže tento proces recyklace zastavit a stabilizovat množství BCMA na buněčném povrchu. Spojení carfilzomibu s CAR-BCMA terapií proto může zlepšit léčebnou odpověď a posílit účinky terapie u pacientů, u nichž samotná CAR-BCMA léčba není dostatečně účinná.
Použití carfilzomibu má ale i svá rizika. Ve vyšších dávkách může kvůli silné inhibici proteazomu vyvolat závažnou kardiovaskulární toxicitu. Z výzkumu vyplývá, že tato srdeční toxicita souvisí s konkrétním mechanismem účinku carfilzomibu, který ovlivňuje dva klíčové buněčné procesy: metabolismus retinové kyseliny (vitaminu A) a renin-angiotensinový systém. Podání léčiv působících na tyto dráhy – konkrétně all-trans retinové kyseliny (atRA) a valsartanu – dokázala kardiotoxicitu v experimentálních modelech zmírnit. Kombinace carfilzomibu s výše uvedenými léky tedy může být jednou z možností, jak snížit nežádoucí účinky léčby a zároveň zachovat její protinádorovou účinnost.
Výsledky výzkumu přinášejí nové možnosti využití již schválených a klinicky dostupných léčiv. V prvním případě se jedná o kombinaci imunoterapie s ověřenou terapií pro léčbu mnohočetného myelomu, která umožňuje zvýšit účinnost imunoterapie i u pacientů, u kterých dojde ke ztrátě odpovědi. Ve druhém případě jde o zmírnění nežádoucích účinků léčby, které znemožňují podání léku v potřebné dávce, a tím i využití jeho plného protinádorového potenciálu.
Výše zmíněné výsledky vznikly v rámci mezinárodní spolupráce. V prvním případě spolupracoval tým výzkumné skupiny Lenky Bešše na projektu Technické Univerzity v Mnichově (výzkumná skupina Floriana Bassermanna), do kterého byly dále zapojeny Univerzitní klinika ve Würzburgu a Kantonální nemocnice v St. Gallenu ve Švýcarsku. Druhá publikace je výsledkem společné práce vědců působících na LF MU a v Kantonální nemocnici v St. Gallenu, za podpory Ústavu biomedicínského výzkumu v Bernu a Univerzitní kliniky ve Würzburgu.
Nové poznatky byly publikovány v online časopise Blood a iScience.
Výzkumná skupina Lenky Bešše je součástí Národního ústavu pro výzkum rakoviny, jehož vznik je umožněn díky podpoře z projektu Národní plán obnovy.
