Modifikace pitvy měkkých tkání obličeje
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Gnosis Medica |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Ostatní lékařské obory |
| Klíčová slova | maxillofacial skelet; autopsy; face; haematom; fracture |
| Popis | Prvním, kdo popsal pitvu obličeje, byl ruský soudní lékař Medvěděv (1). Tato technika byla modifikována z důvodu praktičtějšího zpřístupnění kompletního maxillo-faciálního skeletu a také z důvodu jednodušší zpětné rekonstrukce. Vzhledem k tomu, že obličej je na těle zemřelého nejviditelnější krajinou, do které lze při pitvě zasahovat, je nutné pitvu provádět s maximální opatrností a s ohledem na pietu. Pitva měkkých tkání obličeje začíná obvyklým řezem měkkými pokrývkami lebními vedeným v čáře spojující oba zevní zvukovody, který je následně spojen s modifikovaným límcovým řezem. Měkké tkáně obličeje (kůže, podkoží, mimické svaly) jsou odpreparovávány od obličejového skeletu laterálním směrem. Dále jsou obnažovány nadočnicové oblouky, přetnuty zevní zvukovody, odpreparovány bulby i s nitroočnicovým tukem, tkáně laterálně od nosu a přetnuta chrupavčitá část nosu. Zpětná rekonstrukce se provádí sešitím rtů vnitřním stehem, navrácením měkkých tkání do jejich původní anatomické pozice a dále lepením měkkých tkání ke skeletu např. pomocí speciálních pryskyřic. Pitva obličeje má své využití zejména při revizi obličejového skeletu pro zlomeniny, revizi krevních výronů v měkkých tkáních, vyšetření paranasálních dutin a v neposlední řadě pro úplnou pitvu chrupu. |