Porovnání dvou metod miniinvazivní osteosyntézy u zlomeniny proximálního konce vřetenní kosti v dětském věku
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae čechoslovaca |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Klíčová slova | children; fracture; radius; proximal; osteosynthesis |
| Popis | Poranění proximálního konce vřetenní kosti u dětí je závažný stav a dle literatury tvoří 5–19 % všech poranění v oblasti lokte a asi 1 % všech zlomenin u dětí (10). V souboru autorů za poslední 2 roky 1,8 %. V době manifestace sekundárního osifikačního jádra, která probíhá mezi 5.–7. rokem věku, má hlavička téměř stejný tvar jako u dospělých. Ke splynutí hlavičky s metafýzou dochází mezi 12.–15. rokem věku dítěte (5, 11). Nejčastěji dochází k danému poranění mezi 9.–10. rokem věku, u dívek se setkáváme s poraněním o 2 roky dříve než u chlapců (8). Dle literatury se fyziologické anatomické postavení proximálního radia mírně liší. Hlavice je na rentgenovém snímku v předozadní projekci angulována o 12,5–15° laterálně a o 3,5–5° ventrálně v boční projekci (3, 16). Toto postavení musí být během dia - gnostiky a léčby zlomenin respektováno (10). Rozhodující úlohu v diagnostice má rtg vyšetření. |