Hyperbarická oxygenoterapie u obtížně se hojících ulcerací – mechanizmy účniku, současná evropská doporučení a kazuistika
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Ceska a slovenska neurologie a neurochirurgie |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | http://dx.doi.org/10.14735/amcsnn2019S56 |
| Doi | http://dx.doi.org/10.14735/amcsnn2019S56 |
| Klíčová slova | hyperbaric oxygen therapy; hyperoxia; diabetic foot ulcer; ischaemia; neuropathy; infection |
| Popis | Historie ošetřování nehojících se ran je stará jako lidstvo samo. Ještě i na počátku 20. století bylo ošetřování ran ovlivněno řadou tendenčních názorů a jeho efektivita byla nízká. Základy moderní tv. vlhké terapie ran byly položeny v 60. letech 20. století. Zatímco první „moderní“ krytí se začala na rány aplikovat již před více než 40 lety, přelom 20. a 21. století je poznamenán rozvojem nových technologií, které proces péče o rány dále zefektivňují. Moderní terapie nehojících se ran není založena pouze na lokální či systémové terapii. Její nezbytnou součástí je kauzální léčba příčiny stagnace hojení, následných komplikací, rehabilitace, protetická péče a v neposlední řadě i prevence vzniku chronické rány. Navzdory pokrokům ve zlepšení péče o diabetiky jsou stále hledány rezervy ve formě nových léčebných strategií a metod. Mezi ně nepochybně patří také systémové podání hyperbarického kyslíku (hyperbarická oxygenoterapie [HBO]). Je známo, že klinický efekt HBO u obtížně se hojících defektů v rámci syndromu diabetické nohy (dále jako SDN či DN) je nejčastěji hodnocen mírou zhojení či zmenšení plochy defektů nebo snížením míry především vysokých amputací. Redukce míry vysokých amputací by měla být hlavním cílem pa¬cientů, zdravotníků i plátců zdravotní péče. |