Mozková smrt a dárcovský program
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | V padesátých letech s rozvojem umělé plicní ventilace bylo pozorováno u pacientů s katastrofálním mozkovým poškozením vyhasnutí mozkových funkcí. Dýchání zajištoval přístroj, oběh byl podporován tekutinami a infuzí katecholaminu. V dalším vývoji bylo vyhasnutí mozkových funkcí označeno termínem „mozková smrt“ a je považováno za smrt jedince. Vedle tradičních kardiorespiračních kritérií smrti tak vznikla nová kritéria založená na potvrzení ireverzibilního vyhasnutí mozkový funkcí. Člověk bez fungujícího mozku je považován za mrtvého, protože nemá kontakt s okolím, nemá projevy myšlení, nevnímá, nemá cílené pohyby, nemá dechovou aktivitu, orgánové funkce lze umele udržet jen po určitou dobu, mozek nelze transplantovat. |