| Popis |
Cíl práce: Analýza změn v souboru pacientů s chronickou hepatitidou C (CHC) léčených přímo působícími antivirotiky (DAA) se zaměřením na rizikové faktory přenosu nákazy. Zhodnocení významu zřízení terénní ambulance a spolupráce s organizacemi zaměřujících se na léčbu a poradenství jedinců užívající drogy nitrožilně (PWIDs). Metody: Retrospektivní analýza pacientů s CHC léčených v letech 2018-2020 na Klinice infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno s meziročním srovnáním sledovaných parametrů. Výsledky: Ve sledovaném období bylo léčeno celkem 291 pacientů (101 v roce 2018; 111 v roce 2019 a 79 v roce 2020). Při srovnání výsledků z let 2018, 2019 a 2020 meziročně výrazně stoupl podíl pacientů nakažených v souvislosti nitrožilní aplikací drog (46,5 %; 64,9 % a 65,8 %) a klesl podíl infekce genotypem 1b viru hepatitidy C (52,5 %; 46,9% a 38 %) na úkor infekce genotypem 3a (23,8 %; 30,6 % a 35,4 %). Snížil se i věk léčených (medián 43, 40 a 38 let) a podíl pacientů s cirhózou jater (20,8 %; 15,3 % a 12,7 %). Zvýšilo se procento pacientů, u kterých byla terapie DAA zahájena do 1 roku od stanovení diagnózy (47,5 %; 53,2 % a 62 %) a stoupl podíl pacientů indikovaných k léčbě díky spolupráci s organizacemi a lékařskými zařízeními zaměřujícími se na práci s PWIDs (5,9 %; 25,2 % a 25,3 %). Určitou komplikací bylo relativně vysoké procento pacientů, kteří nedokončili celou plánovanou dobu sledování, tedy 12 týdnů po skončení léčby (19,8 %; 23,4 a 22,3 %). Většinou však šlo o pacienty, kteří přestali docházet na kontroly až po poslední dávce DAA, takže léčbu dokončili dle plánu. Závěry: PWIDs se postupně stávají dominantní skupinou pacientů s CHC, což sebou nese snížení věku léčených osob, zvýšení zastoupení genotypu 3a a snížení pokročilosti jaterního poškození. Měnící se spektrum pacientů vyžaduje i jiný přístup ze strany lékařů. Zřízení terénních ambulancí a spolupráce s organizacemi pracujícími s PWIDs se ukazuje jako efektivní způsob zlepšení diagnostiky a léčby CHC.
|