Cíle kapitoly

Student/studentka:

• dodržuje doporučení pro přístupy primárního výzkumu založené na kvantifikaci daného jevu;
• zdůvodňuje doporučení metodologie kvantitativního výzkumu;
• používá základní postupy analýzy a interpretace získaných výsledků;
• stanovuje si limity kvantitativního výzkumu a možnosti smíšeného přístupu ve výzkumu;
• oceňuje význam a přínosy kvantitativního výzkumu.

Kvantitativní výzkum zachycuje objektivní stránky studovaného jevu, např. přítomnost společných znaků, jejich rozměr a výskyt, které jsou měřitelné nezávisle na teorii a zájmu výzkumníka. Kvantitativní metody jsou založené na ověřování platnosti teorií a jsou tedy zaměřeny na kvantitu, což je vlastnost, která je měřitelná a vyjádřitelná číselnou hodnotou. Data získaná pomocí číselných hodnot jsou analyzovaná pomocí statistických procedur s cílem zjistit, zda je pravdivé prediktivní zobecnění teorie.

Výhodou kvantitativní metody je testování a validizace teorií, které lze zobecnit na populaci. Může být konstruována situace tak, že eliminuje působení rušivých proměnných a prokázat vztah příčina-účinek.¹² Kvantitativní metoda umožňuje relativně rychlý a přímočarý sběr dat a poskytuje přesná numerická data, která lze poměrně rychle analyzovat pomocí statistických softwarů. Výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi. Metoda je rovněž užitečná při zkoumání velkých skupin.³ Na rozdíl od kvalitativních přístupů existuje mnohem menší předpoklad subjektivního ovlivnění závěrů výzkumu při dodržení zásad pečlivého záznamu datových souborů (číselných informací).

Nevýhodou využití kvantitativního přístupu ve výzkumu může být skutečnost, že definované kategorie a teorie v daném výzkumu nemusí odpovídat lokálním zvláštnostem. Dále mohou být opomenuty důležité vlastnosti zkoumaného vzorku/souboru, protože se soustředí na konkrétní problém a nemusí počítat s širší oblastí problému. Rovněž získaná znalost může být příliš abstraktní a obecná pro přímou aplikaci v místních podmínkách. Výzkumník je také omezen reduktivním způsobem získávání dat.⁴

Záměrem kapitoly není uvést přesnou strukturu pro zpracování kvantitativního výzkumu v závěrečné práci. V závislosti na konkrétním přístupu ke kvantitativnímu výzkumu bude nutné odlišné členění, řazení a shrnutí nebo rozšíření podrobností dle konkrétního zaměření výzkumného záměru.

Kvantitativní data (číselné či bodové hodnoty) lze získávat postupy různé časové náročnosti, v různém prostředí a s využitím odlišných výzkumných nástrojů. Z hlediska zpracování závěrečných prací se jeví kvantitativní výzkum jako nejvhodnější metoda pro poměrně rychlé získání většího objemu dat, ale s omezenou možností generalizace (zobecnění) zejména s ohledem na počet účastníků (respondentů) výzkumu. Studenti si tak musí být vědomi, že získané výsledky musí být interpretovány vždy ve vztahu k danému výzkumnému souboru. Výjimku tvoří takové výstupy, které zahrnují reprezentativní vzorek ze zkoumané populace (předpokládá se cca 75% nasycení základního souboru). To znamená, že pokud základní zkoumaný soubor zahrnuje 100 osob/studentů stejného studijního programu, pak by jich mělo být alespoň 75, kteří budou do výzkumu zahrnuti a výsledky se vztahují právě jen ke zkoumané populaci.

Kvantitativní výzkum lze členit dle různých kritérií:

1. časové hledisko: longitudinální studie – dlouhodobé; průřezové studie; jednorázové – v daném momentu; opakované;
2. míra intervence: observační studie – neintervenční, pozorování výskytu/frekvence jevu; intervenční – umožňující zásah do sledovaných jevů, jejich ovlivnění a sledování dopadu intervence;
3. typ výzkumného nástroje: dotazníková studie (survey); anketa; strukturované pozorování se záznamovým archem; experiment (preklinický, klinický).

Nejčastější typy analytických studií

• Observační prospektivní studie začínají v přítomnosti a směrují do budoucnosti, vždy u nich postupujeme od příčiny k následku. Prospektivní observační studie je založena na sběru primárních dat a jejich pozorování, které je vytvořeno přímým úsilím a zkušenostmi, konkrétně za účelem řešení jeho výzkumného problému. V rámci prospektivních studií se sleduje nový výskyt daného jevu (incidence). Prospektivní studie mohou být také intervenční, kdy je prováděn nějaký výkon, zásah a sleduje se jeho dopad, ale v ošetřovatelství jsou využívány zatím omezeně. Sběr dat v observační studii se uskutečňuje pozorováním, měřením nebo získáváním informací od cílové skupiny respondentů. Primární data jsou získávána různými formami: v podobě dotazníkového formuláře, ankety, nebo formou záznamového archu či v případě tzv. smíšeného designu výzkumu (kombinace kvalitativní a kvalitativní techniky) pomocí terénních poznámek.¹²
• Observační retrospektivní studie jsou založeny na zpětném pozorování a porovnávání výskytu daného jevu v dané časové jednotce (prevalence definovaných kritérií, např. rizikového faktoru). Je postupováno od následku k příčině, přičemž je hledána odpověď na otázku, zda sledovaná problematika (např. nemoc, komplikace, nežádoucí událost) byla vyvolána suspektním faktorem. Retrospektivní studie je založena na sběru sekundárních dat. Sekundární údaje zahrnují informace z  druhé ruky, které jsou již shromažďovány a zaznamenávány jinou osobou než uživatelem a za jiným účelem, které se netýkají současného výzkumného problému. Ve zdravotnictví je k tomuto účelu často využívaná lékařská a ošetřovatelská dokumentace.³⁴ Nicméně analýza zdravotnické dokumentace již spadá rovněž do technik obsahové analýzy dokumentů. V retrospektivních průzkumech lze využívat i jiné datové zdroje, například registry pacientů, očkovaných, v demografii pak matriky apod.
• Průřezové studie (Cross-sectional study) odhadují hodnotu prevalence, proto se někdy nazývají prevalenční. Průřezová studie označuje sběr dat v jednom časovém období, lze hovořit o tzv. „časovém snímku”. V danou chvíli jsou tak k dispozici informace o zkoumaném subjektu jednorázově v jistém okamžiku, případně v průběhu krátkého časového intervalu (např. kdo a kdy onemocněl).³ Průřezová studie je typem observačního výzkumu zaměřeného na analýzu dat z různých proměnných na určité populaci souboru shromážděných po určitou dobu. Mezi průřezové studie zároveň spadají i rozsáhlé dotazníkové průzkumy, které mohou být prováděny na velkém souboru respondentů i na národní úrovni.
• Experiment má být plánovitý, opakovatelný, a tím i ověřitelný. Obecné podmínky pro experimenty se podle oborů a specializací liší. V biologických, lékařských a zdravotnických vědách se obvykle vyžaduje využití kontrolní skupiny tak, aby byl vyloučen vliv jiných než zkoumaných činitelů. Základní vybraný soubor je pak rozdělen na intervenční skupinu a kontrolní skupinu bez zásahu, výskytu daného jevu (např. zdravé dobrovolníky). Ve společenských vědách jsou možnosti experimentátora omezené a vyžaduje se proto svědomitý výběr zkoumaného vzorku/souboru.⁵ Experiment je možné realizovat v laboratoři (hovoříme o preklinickém výzkumu – laboratorním výzkumu) anebo v podmínkách klinické praxe (klinický výzkum), samozřejmě s možností využití laboratorních metod a analýz. Klinický výzkum charakterizuje zapojení lidí jako subjektů výzkumu (nebo lidské tkáně), zkoumá testováním nebo pozorování nových diagnostických a léčebných postupů (intervencí) nebo zkoumá dopady na zdraví bez intervencí a je zaměřen na zlepšení zdraví (preventivních, diagnostických a terapeutických postupů).⁶ Typy studií s ohledem na míru intervencí shrnuje obrázek ⁷ V rámci závěrečných prací je předpoklad, že studenti mohou být zapojeni do experimentální činnosti, ale v rámci dílčích výzkumných úkolů.

V tabulce 1 je uveden stručný přehled vybraných typů studií s výhodami (benefity) a nevýhodami (riziky) daného přístupu.

Tabulka 1 Stručný přehled vybraných typů studií

Typ studie	Popis – charakteristika	Výhody (benefity)	Nevýhody (rizika)
Série případů (Case series) Viz příklad článku v odkazu v literatuře8	Popis po sobě jdoucích případů z klinické praxe	Důležitá funkce při získávání informací pro praxi, výzkumu Východisko pro další výzkum, vytváření hypotéz Vhodné pro raritní případy	Významné riziko publikačního zkreslení
Kontrolní studie případě (Case control study) Viz příklad článku v odkazu v literatuře9	Retrospektivní Vybírají se pacienti s určitými výsledky/problémy/nemocemi	Rychlé a nepříliš nákladné Údaje jsou již k dispozici (klinické záznamy/dokumentace) Vytváření hypotéz	Obvykle sekundární data, chybí kontrola kvality dat Obtížná identifikace kontrol Vysoké riziko záměny a zkreslení
Kohortové studie (Cohort study) Viz příklad článku v odkazu v literatuře 10	Prospektivní sledování jedné nebo více skupin Kohorta: skupina osob, které mají společnou charakteristiku	Identifikace rizik a prediktorů (dlouhodobých) výsledků, incidence, vývoje Studium individuálního vývoje (ve srovnání s jinými) Eticky bezpečné	Nákladné (ale levnější než randomizovaná studie) Obtížná identifikace kontrol Riziko záměny a zkreslení Dlouhodobé, velké soubory
Průřezová studie (Cross-Sectional) Viz příklad článku v odkazu v literatuře 11	Zkoumání vzorku/souboru v jednom časovém okamžiku/období Vzorek/soubor by měl být reprezentativní pro danou populaci	Rychlé a nepříliš nákladné Odhaduje zatížení nemocí (prevalenci) nebo postupy a procesy Vytváření hypotéz Eticky bezpečné	Nízká kauzalita Vysoké riziko zavádějících proměnných
Randomizované studie (RCT´s) Viz příklad článku v odkazu v literatuře12	Prospektivní sledování jedné nebo více skupin Aktivní rozdělení do léčebné/terapeutické a kontrolní skupiny Náhodné přidělení (randomizace) Skryté přidělení, zaslepení Standardizované	Vysoká úroveň kontroly Vysoká pravděpodobnost zjištění kauzality Vodítko pro klinické rozhodování	Drahé Mohou být eticky problematické (např. kontrolní skupiny) Nemusí být zobecnitelné Problémy s proveditelností
Kvaziexperimenty (Quasi experiments)	Prospektivní sledování jedné nebo více skupin Chybí prvek randomizace/zaslepení nebo obojí.	Dobrá úroveň kontroly spoluzakladatelů Dobrá pravděpodobnost zjištění kauzality Pro klinickou praxi pragmatičtější než RCT	Mohou být eticky problematické (např. kontrolní skupiny). Závěry nemusí být zobecnitelné Může chybět kontrola matoucích faktorů

Kroky ke zpracování závěrečné práce s použitím kvantitativní metody

Základním a prvním krokem je volba tématu závěrečné práce, kdy student/studentka musí rozvážit, jakým způsobem bude téma zpracovávat. Na začátku výzkumu je nutné stanovit výzkumný problém, výzkumné otázky, definovat klíčová slova a vypracovat rešerši odborných zdrojů. Po kritickém studiu a zhodnocení odborné literatury student/studentka vypracovává teoretickou část a stanovuje cíle a hypotézy (pouze u diplomových prací) závěrečné práce. Nedílnou součástí závěrečné práce je správná volba metodického přístupu. Sběr dat probíhá dle volby výzkumného nástroje u konkrétního souboru respondentů. Získaná data jsou vyhodnocena pomocí deskriptivní (popisné) a induktivní (druhostupňové) statistické analýzy. Nedílnou součástí práce je diskuze, závěry a doporučení pro klinickou praxi s uvedením vhodného výstupu práce.

• Volba tématu závěrečné práce
• → tvorba výzkumné otázky

  Začátek výzkumu by měl začít formulací výzkumného problému a definováním výzkumné otázky (viz Strategie kroků volby výzkumné problematiky a zpracování závěrečné práce).  Na základě stanovení výzkumné otázky jsou definovány cíle a hypotézy.

• → rešerše odborných zdrojů → kritické studium odborné literatury

  Než se studenti mohou pustit do zpracování závěrečné práce, musí pochopit, co je známo a neznámo o konkrétním problému a jak dobře jejich otázka řeší tyto mezery. Proto je nezbytné kritické zhodnocení odborné literatury s cílem určit, zda jsou stávající studie aktuální a komplexní, metodologicky správné a široce zobecnitelné. Pokud již byla výzkumná myšlenka prostudována, student/studentka musí zvážit, zda téma závěrečné práce nabízí jinou perspektivu např. novější a přesnější nástroje měření nebo specifický vzorek respondentů apod.^13,14 (viz kapitola Literární přehled)

• → tvorba teoretické části

  Student/studentka po studiu literatury zpracovává teoretickou část práce, kdy komparuje poznatky cílené na danou problematiku a která má přímou návaznost na empirickou část závěrečné práce. V bakalářské práci je akceptován kompilát vhodně citovaných odborných zdrojů. V diplomové práci je předpoklad, že jsou informace z citovaných zdrojů vzájemně uváděny do kontextu (např. „autor xx uvádí, s čímž souhlasí autor xy…“). Teoretická část by měla být v rozsahu 1/3 závěrečné práce.

• → definování cílů závěrečné práce

  Na základě stanovení výzkumné otázky jsou definovány cíle práce, které jsou konkrétní a zaměřené na cílovou populaci – soubor respondentů. U specifického souboru respondentů musí být popsán výběr, splňující a vyřazující kritéria pro zařazení respondentů včetně načasování vlastního výzkumu.¹⁵

• → stanovení hypotéz

  Hypotéza je navázána na cíl práce a je definována jako vědecký předpoklad hovořící o vztahu dvou a více proměnných. Je důležité si uvědomit, že hypotéza řídí výzkum, nelze tudíž začít sběrem dat a během něj či dokonce po něm pak formulovat hypotézy. Při formulaci hypotéz často dochází k chybám, je proto důležité dodržovat tři následující pravidla:

  1. Hypotéza hovoří o vztahu/rozdílu/vlivu dvou a více proměnných, přičemž proměnné musí být měřitelné.
  2. Hypotéza je formulována jako oznamovací věta.
  3. Hypotéza musí být empiricky ověřitelná (ideálně na základě zjištění předchozích výzkumných prací).

  Hypotézy je vždy nutné formulovat jako nulové, které nepředpokládají vztah dvou proměnných a následně se ověřují pomocí vhodných statistických metod.¹⁶ Je-li v práci uváděno více hypotéz, je třeba je označit číselnou hodnotou, pořadím, viz příklady níže.

  Příklady nulových hypotéz:

  „1H0 Není rozdíl ve vědomostech o riziku vzniku dekubitů u sester pracujících na ARO a JIP.“

  V příkladu první hypotézy zjišťujeme rozdíly ve vědomostech mezi dvěma skupinami respondentů.

  „2H0 Správný postup ošetřování pacientů se stomií se neliší dle délky odborné praxe sester.“

  V druhé hypotéze zjišťujeme, zda se liší či neliší postup ošetřování pacientů se stomií dle délky odborné praxe sester.

  "3H0 Pacienti s recentně vyšitou stomií uvádějí nižší kvalitu života, než pacienti žijící se stomií více než 1 rok.“

  V případě třetí hypotézy porovnáváme délku od vyšití stomie s udávanou kvalitou života a hodnotíme rozdíly.

• → volba výzkumného nástroje a jeho konstrukce

  Volba metody pro sběr dat

  Existuje mnoho metod, které lze pro sběr dat v kvantitativnímu výzkumu použít, v následujícím textu jsou stručně popsány nejčastější:

  1. Dotazník
  2. Strukturovaný rozhovor
  3. Pozorování (na pomezí kvalitativního a kvantitativního výzkumu)
  4. Sekundární analýza
  5. Kvantitativní obsahová analýza

  • A. Dotazník

    Dotazník je nejčastějším prostředkem sběru dat v kvantitativním výzkumu.

    Standardizovaný dotazník má pevnou strukturu otázek a předchozími výzkumy byla ověřena jeho validita pro zkoumaný problém u výběrové skupiny respondentů. Jeho použití je velkou výhodou i pro srovnání výsledků s jinými studiemi, které tento dotazník použily. Mohou být využity např. dotazníky kvality života nebo dotazníky na měření úrovně vědomostí v konkrétní problematice apod. Student/studentka může využít standardizovaný dotazník buď se souhlasem konkrétních autorů, nebo dotazník volně dostupný v online prostředí většinou zveřejněný odbornými společnostmi. V metodické části závěrečné práce je nutné takový standardizovaný nástroj nejen popsat, ale i uvést zdroj a citaci. V ideálním případě by u využitého standardizovaného nástroje měly být uvedeny i psychometrické vlastnosti (validita, reliabilita, senzitivita – citlivost; specificita – zaměřenost; konstruktová a obsahová validita; konzistence např. pomocí Cronbachovo alfa; proces přípravy nástroje – např. popis operacionalizace pojmů a zapojení odborníků s uvedením jejich expertízy).

    Nestandardizovaný dotazník ať již dotazník vlastní konstrukce, který vytváří student/studentka sám/sama anebo dotazník, který byl sice dříve použit, ale nesplňuje parametry standardizace (validita a reliabilita).

    Dotazníkové formuláře lze v obecné rovině kategorizovat na strukturované či polostrukturované. Nestrukturované dotazníkové formuláře s volnými odpověďmi nejsou vhodné pro kvantitativní metodu výzkumu, a to zejména v případě, kdy jednoznačně nemůžeme kategorizovat všechny odpovědi.

    • Strukturovaný dotazník obsahuje položky/otázky, celé baterie otázek, testy nebo škály, přičemž možné odpovědi jsou vždy určené.
    • Polostrukturovaný dotazník obsahuje definované odpovědi doplněné otevřenou položkou ve formě vlastní odpovědi. Odpovědi u otevřených položek je pak nutné kategorizovat.

    Konstrukce dotazníku není jednoduchý úkol. Znění jednotlivých položek (ne nutně otázek) tedy tzv. operacionalizace má zásadní význam pro validitu získaných údajů a měly by být konstruovány na základě studia odborné literatury. Při formulaci položek je nutné brát zřetel na to, jakou funkci v dotazníku konkrétní položka má a zvážit jakým způsobem ji formulovat. Schéma postupu tvorby dotazníku vlastní konstrukce viz obrázek 2.

    V rámci zpracování závěrečné práce je doporučováno využívat standardizované dotazníky. V případě využití dotazníku vlastní konstrukce je třeba dostatečně zdůvodnit mezery ve výzkumu a přínos daného tématu pro ošetřovatelství.

    

    Doporučené řazení dotazníkových položek

    • Úvod – oslovení, představení se, pokyny, poděkování, jméno a příjmení autora/žadatele včetně kontaktu (např. emailová adresa)
    • Filtrační otázky
    • Otázky týkající se hypotéz – můžou být dále řazeny do baterií (skupin otázek dle jednotlivých hypotéz)
    • Doplňující otázky související s cílem výzkumu či charakterizující skupinu respondentů
    • Sociodemografická data – otevřené, uzavřené, kategorizované

    Dotazníkové techniky sběru dat

    Dotazník v tištěné formě je náročnější na distribuci formulářů k respondentům. Pozitivem je, že dotazovaný může věnovat zodpovězení otázek dostatek času a péče a je vyloučen jakýkoliv vliv tazatele na odpovědi. Dotazníky by měly být spíše kratší. Pro správné pochopení by měly převažovat uzavřené otázky, je zde určité riziko, že u respondentů nelze kontrolovat pochopení otázek. I proto je nutné provést pilotáž dotazníku pro ověření srozumitelnosti a pochopení dotazníkových položek. Při distribuci dotazníků je také riziko nízké návratnosti pro neochotu, nebo nezájem respondentů v dané problematice.¹⁷ Je zde rovněž možné riziko zkreslení výsledků např. znalostních položek, kdy respondent nemusí odpovídat sám, nebo si může odpovědi dohledat (viz rovněž online dotazování).

    Metoda CATI (Computer Assisted Telephone Interviewing) je specifickou formou dotazování s využitím technologií. Metoda je vhodná pro relativní cenovou dostupnost, ale zejména rychlost a při vhodně nastavených kritériích rovněž dodržením náhodného výběru respondentů. CATI dotazování by měli provádět zkušení odborníci, pokud se jedná o studenty (juniorní výzkumníky) měli by alespoň několik rozhovorů/minimálně 5 realizovat pod dohledem supervizorů, kteří kontrolují dodržování zásad správného dotazování, délky rozhovoru a využívání případných pomocných otázek.

    Osobní dotazování, face-to-face dotazování je spolehlivé z hlediska reprezentativnosti vzorku, maximální pravdivosti odpovědí i časových hranic výzkumu. Je pružnější než dotazování písemné a umožňuje přidat i pozorování. Struktura výběrového vzorku je tazatelem pečlivě vybírána a odpadají potíže s návratností dotazníků. Schopný tazatel vyvolá zájem odpovídat, vysvětlí i náročnější otázky a zapíše otevřené odpovědi. Negativním faktorem, který může zapůsobit, je obava respondenta ze ztráty anonymity a z ní vyplývající zábrany.¹⁷

    On-line dotazování je dotazování s využitím internetu, webových stránek, sociálních sítí. Nejrychlejší a cenově nejdostupnější metoda dotazování. Dotazování probíhá přes internet, respondent vyplňuje dotazník přímo na webových stránkách nebo v odkazu na emailové adrese. Odpovědi respondentů mohou být tak automaticky odesílány na server, kde mohou být v průběhu sběru dat průběžně kontrolovány. Hlavními výhodami jsou rychlost, nízká finanční náročnost, možnost zahrnout do dotazníku multimediální materiály a snadná korekce chyb. Nevýhodou může být nekonzistentnost souboru respondentů a nízká validita zejména u nemožnosti využití u znalostních testů.¹⁷

    Při zpracování závěrečné práce nelze dotazníkové techniky sběru dat kombinovat, např. není možno sbírat data pomocí online a tištěného dotazníku. Student/studentka si musí zvolit pouze jednu variantu tak, aby byly výsledky srovnatelné a zejména respondenti měli rovnocenné podmínky pro vyplnění dotazníkového formuláře (nejen s ohledem na IT gramotnost).

  • B. Pozorování

    Pozorování je metoda, která stojí na pomezí kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Hlavní rozdíl je nejen v realizaci pozorování (struktuře a záznamu dat), ale zejména jejich analýze. Pro podrobnější informace doporučujeme kapitolu zaměřenou na kvalitativní výzkum.

    Fáze pozorování můžeme dělit do tří etap

    1. příprava zahrnuje stanovení cíle pozorování, pozorovaných situací, osob a předmětů, které budeme pozorovat, určení časové organizace pozorování a způsobu pozorování.
    2. vlastní pozorování zahrnuje sledování osob, předmětů, prostředí, postupů a zápis pozorovaného. Při pozorování lze využívat pozorovací strukturované záznamové archy, pozorovatel si může pořizovat vlastní poznámky tzv. terénní zápisky. Jako u všech záznamů, i zde platí, že je lze pořizovat a využívat pro účely výzkumu pouze se svolením účastníků, případně jejich zákonných zástupců.
    3. analýza pozorovaného – získané údaje se uspořádají, kategorizují, vyhodnotí a interpretují.¹⁸

    Pozorování můžeme dělit do různých kategorií

    Zúčastněné (participativní) pozorování – pozorovatel se na určitou dobu stává součástí skupiny, kterou pozoruje zevnitř (co by právoplatný člen skupiny), pohybuje se v prostředí, kde se vyskytují a odehrávají jevy, které pozoruje, podílí se na běžných aktivitách skupiny. Výhodou zúčastněného pozorování je možnost zapojit se do interakcí ve skupině a zkoumaný jev lépe pochopit. Nevýhodou je skutečnost, že přítomnost studenta/studentky může narušit přirozený průběh aktivit pozorovaných osob či jevů.¹⁹

    Nezúčastněné pozorování – pozorovatel se při této metodě pozorování nestává členem skupiny, sleduje ji zvnějšku, od skupiny má odstup. Výhodou nezúčastněného pozorování je schopnost ponechat si nadhled a potřebnou míru nezávislosti pohledu na pozorované jevy.

    • Otevřené pozorování – pozorovaná osoba či osoby jsou o pozorování informovány, a tedy o něm vědí. Velkým rizikem je fakt, že účastníci výzkumu mohou měnit své aktivity a jednat odlišně díky vědomí, že jsou pozorováni.
    • Skryté pozorování – pozorovaná osoba či osoby o pozorování nevědí. Výhodou je, že aktivity účastníků nejsou ovlivněny tím, že je někdo pozoruje.
    • Přímé pozorování – pozorovatel je osobně přítomen v prostředí, v němž sleduje dané jevy (např. ve školní třídě, na výletě, v rodině).
    • Nepřímé pozorování – pozorovatel sleduje procesy nebo jevy, aniž by byl osobně přítomen v prostředí pozorovaného jevu (např. pozorování přes polopropustné zrcadlo, pomocí on-line kamery).
    • Nestrukturované pozorování – pozorovatel má stanoven cíl a předmět pozorování, nemá ale předem stanovený systém pozorování a způsob zaznamenávání informací, tato metoda je však vhodná pro kvalitativní výzkum.
    • Strukturované pozorování – pozorovatel si před samotným pozorováním stanovil systém pozorování a způsob zaznamenávání informací (např. strukturovaný záznamový arch).²⁰
  • C. Sekundární analýza

    Sekundární analýza dat se využívá především v retrospektivních studiích, ale mohou být využita i v prospektivní studii společně s primárními daty. Podmínkou využití sekundárních dat je jejich dostupnost, např. jsou většinou podmíněna žádostí o jejich přístup. Data jsou zpravidla původně určená k jinému záměru a nemusejí být ve vhodném formátu (např. potřebujeme údaje o ženách, ale máme jen údaje o celé populaci, některé údaje potřebné k výzkumu chybí apod.). Výhodou je relativní rychlost a finanční nenáročnost výzkumu, časová úspora, zabraňuje ztrátě cenných dat a umožňuje nám pracovat s daty, které bychom sami nemohli získat.²¹

  • D. Kvantitativní obsahová analýza

    Kvantitativní obsahová analýza je analýza obsahu dokumentů zahrnující metody a pravidla pro stanovení kvantitativní míry četnosti výskytu určených prvků v textech. Kvantitativní obsahová analýza bývá běžně používána buď samostatně za účelem prozkoumání obsahu určitého média (databáze, zdravotnické dokumentace apod.) nebo při komparaci více médií či při výzkumech, které spojují kvantitativní i kvalitativní přístupy.²²

• → sběr dat → třídění dat → analýza dat

  Získaná data jsou zaznamenávána do databázové tabulky tak, aby mohla být analyzována pomocí deskriptivní (popisné) a induktivní (druhostupňové) analýzy. Data je třeba uchovat v případě, že by byla vyžádána třetí stranou k náhledu a zároveň pro možnou zpětnou kontrolu kvality analýzy dat. Deskriptivní (popisná statistika) se zabývá uspořádáním souborů, jejich popisem a účelnou sumarizací. Data jsou v textu závěrečné práce nejčastěji prezentovávána v tabulkách či grafech s relativní a absolutní četností. U některých položek lze využít i průměry, mediány, modusy a další.

  Induktivní statistika (matematické ověření hypotéz) umožňuje ze získaných dat vytvářet obecné závěry s udáním stupně jejich spolehlivosti. Na základě matematických výpočtů s využitím statistických softwarových programů potvrzujeme nebo zamítáme hypotézy. V závěru každé vyhodnocené hypotézy je nutno konkrétně specifikovat výsledek.

  V bakalářské práci je doporučována deskriptivní analýza dat, v diplomové práci se získaná data zpracovávají pomocí induktivních statistických metod. V případě, že však student/studentka bude spolupracovat ve výzkumných týmech na pilotních studiích s dopadem na klinickou praxi, tak není třeba využití induktivní statistiky.

  Příklad:

  V hypotéze byl zjišťován rozdíl mezi vědomostmi sester na ARO a JIP v oblasti weaningu (úspěšnost vědomostních otázek u sester na ARO byla 92 %, u sester na JIP 65 %).

  Statistický výpočet dle zvolené metody byl p = 0,04.

  Pomocí statistické metody byla vypočtena p-hodnota 0,04, což je menší hodnota, než zvolená hladina významnosti (p <0,05), na tomto základě zamítáme nulovou hypotézu.

  Závěr: Existuje významný rozdíl mezi vědomostmi sester na ARO a JIP v oblasti weaningu. U sester na ARO jsou vědomosti o weaningu vyšší než u sester na JIP.

• → zhodnocení výsledků a srovnání s odbornými zdroji

  Diskuze je nedílnou a významnou částí závěrečné práce, kdy student/studentka prokazuje schopnost analytických a logických úvah včetně komparace dosažených výsledků s jinými realizovanými výzkumy.

• → výstup z práce (doporučení pro praxi)

  Viz kapitola Diseminace výsledků.

Souhrn kapitoly

V kapitole byly shrnuty základní informace o realizaci a roli kvantitativního výzkumu včetně nejčastějších výzkumných strategií a nástrojů nezbytných pro rozvoj teorie a praxe ošetřovatelství jako vědního oboru. Jednotlivé pasáže nejsou rozpracovány vyčerpávajícím způsobem, ale v textu jsou často odkazy na další zdroje, které poskytují podrobnější informace. Obdobně jako v kapitole kvalitativního výzkumu je i v kvantitativním přístupu neméně důležitý aspekt validity (platnosti) a reliability (spolehlivosti) výzkumu (více viz kapitola Kvalitativní výzkum). Kvantitativní přístup v ošetřovatelském výzkumu je považován za relativně snadněji uchopitelný než kvalitativní přístup. Umožňuje získání „tvrdých“ dat a jeho interpretace bývá relativně jednodušší. O to více je ale třeba pomýšlet na riziko zkreslení výsledků a nesprávné generalizace závěrů (např. zjištění na malém souboru nelze zobecňovat na velký soubor, celou populaci). Odpovídajícím způsobem zpracovaný kvantitativní výzkum by měl umožnit zopakování prováděného výzkumného záměru a sběru dat s minimalizací rizik pro zkreslení, proto je nutné jednotlivé výzkumné kroky nejen dobře naplánovat, ale rovněž dokumentovat a data archivovat v souladu s požadavky konkrétní vzdělávací/výzkumní instituce.

Seznam literatury

Vzdělávací program v rámci projektu ERASMUS+ SPIDER project – Strategic Partnership in Innovation and Development of Evidence-Based Healthcare, No. 2019-1-CZ01-KA202-061350. INTER-EXCELLENCE grant number LTC20031 – Towards an International Network for Evidence-based Research in Clinical Health Research in the Czech Republic.

Doplňující zdroje pro zpracování závěrečné práce

↑ 1. Dupin CM, Chami K, Petit dit Dariel O, Debout C, Rothan-Tondeur M. Trends in nursing research in France: a cross-sectional analysis. Int Nurs Rev. 2013;60(2):258-266. doi:10.1111/inr.12020

↑ 2. Ingham-Broomfield R. A nurses’ guide to Quantitative research. Australian Jour Advanc Nursing, 2014;32(2):32-38. https://search.informit.org/doi/10.3316/ielapa.116609264549547

↑ 3. Průcha J. Andragogický výzkum. Grada Publishing, a.s. 2014.

↑ 4. Suresh S. Nursing Research and Statistics. 3th edd. Elsevier Health Sciences. 2018. Accessed October, 3. 2022. https://books.google.cz/books?hl=cs&lr=&id=xsliDwAAQBAJ&oi=fnd&pg=PP1&dq=quantitative+research+guidelines+in+nursing&ots=sabe5ReBD3&sig=woyoSN6vptFqBd0iE_H7oH_XIiM&redir_esc=y#v=onepage&q=quantitative%20research%20guidelines%20in%20nursing&f=false

↑ 5. Merril RM, Timmreck TC. Introduction to Epidemiology. 4th Ed Jones and Bartlett Publishers; Mississauga, Ontario; 2006.

↑ 6. Ioannidis JPA. Why Most Clinical Research is Not Useful, John PLOS one. 2016;13(6): e1002049. doi:10.1371/journal.pmed.1002049

↑ 7. Grimes DA, Schulz KF. An overview of clinical research: the lay of the land. Lancet. 2002;359(9300):57-61. doi: 10.1016/S0140-6736(02)07283-5.

↑ 8. Knibbe NE, Zwaenepoel E, Knibbe HJ, Beeckman D. An automatic repositioning system to prevent pressure ulcers: a case series. Br J Nurs. 2018;27(6):16-22.

↑ 9. Aloweni, F, Ang, SY, Fook-Chong, S.  et al. A prediction tool for hospital-acquired pressure ulcers among surgical patients: Surgical pressure ulcer risk score. Int Wound J. 2019;16(1):164-175. doi: 10.1111/iwj.13007.

↑ 10. Smith HA, Moore Z, Tan MH. Cohort study to determine the risk of pressure ulcers and developing a care bundle within a paediatric intensive care unit setting. Intensive Crit Care Nurs. 2019;53:68-72.

↑ 11. Sari SP, Everink IH, Amir Y, et al. Knowledge and Attitude of Community Nurses on Pressure Injury Prevention: A Cross-sectional Study in an Indonesian City. Int Wound J. 2021;18(4):422-431. doi: 10.1111/iwj.13527..

↑ 12. Chamorro AM, Vidal Thomas M, Mieras AS, Leiva A, Martínez MP, Hernández Yeste MMS. Multicenter randomized controlled trial comparing the effectiveness and safety of hydrocellular and hydrocolloid dressings for treatment of category II pressure ulcers in patients at primary and long-term care institutions. Int J Nurs Stud. 2019;94, 179-185.

↑ 13. Seers K, Critelton N. Quantitative research: Designs relevant to nursing and healthcare. NT Research. 2001;6(1):487-500. doi:10.1177/136140960100600103

↑ 14. Abramson EL, Paul RP, Petershack J, et al.Conducting Quantitative Medical Education Research: From Design to Dissemination, Academic Pediatrics, 2018;18(2):129-139. doi.org/10.1016/j.acap.2017.10.008.

↑ 15. Norris JM, Plonsky, L, Ross, S.J. and Schoonen, R. Guidelines for Reporting Quantitative Methods and Results in Primary Research. Lang Learn. 2015;65:470-476. doi.org/10.1111/lang.12104

↑ 16. Gross Cohn E, Jia H, Larson E. Evaluation of Statistical Approaches in Quantitative Nursing Research. Clin Nurs Research. 2009;18(3):223-241. doi:10.1177/1054773809336096

↑ 17. Chrástka M. Metody pedagogického výzkumu. Grada Publishing, a.s. 2007

↑ 18. PF UJEP. Metodologie statistických výzkumů. Accessed May, 28. 2022. https://www.pf.ujep.cz/wp-content/uploads/2020/04/T%C3%A9ma-7-Metodologie-statistick%C3%BDch-v%C3%BDzkum%C5%AF-kopie.pdf

↑ 19. Maňák J, Švec Š, Švec V. 2th ed. Slovník pedagogické metodologie. Paido, 2005.

↑ 20. Hlaďo, P. Úvod do pedagogického výzkumu pro učitele středních škol. Mendelova univerzita v Brně, 2011.

↑ 21. Hora O. Sekundární analýza dat. Accessed October 8. 2018 https://is.muni.cz/el/1423/jaro2018/VPL590/um/VPL590_12_2018.pdf

↑ 22. Luo A. Content Analysis, Guide, Methods & Examples. Scribbr. Accessed October 7, 2022. https://www.scribbr.com/methodology/content-analysis/