Kuřácké domovy

Kouření se stalo v naší civilizaci legální a dokonce módní drogou, tabák většina z nás považuje za něco, co prostě k našemu životu neodmyslitelně patří. Lidstvo si ve své historii vždy hledalo pomocné prostředky, které by „ulehčily“ v dobách nouze a strádání, poskytly pomoc při stresu, vyčerpání a frustraci z negativních okolností, které lidé nedokázali ze svého života odstranit nebo se s nimi smířit. Tabák se ukázal jako téměř ideální, nenápadný, ale účinný pomocník. Ve srovnání s jinými drogami byl nástup jeho účinku téměř okamžitý, přinášel klid i uvolnění společenských zábran, pomáhal při soustředění a přitom nepůsobil tak očividné zdravotní problémy již po krátké době užívání, jako jiné podobně působící látky. Představa o výhradně pozitivních účincích tabáku však mohla přetrvat jen do té doby, než lidé přestali většinově umírat na infekce, než během 20. století pokročila lékařská věda a než bylo prokázáno, jakou daň za kouření ve skutečnosti platíme.

Kouření je bezesporu kulturně-společenský fenomén, má však dvě hlavní úskalí. Prvním je poškozování zdraví dlouhodobým kouřením, druhým je vznik závislosti. Obojí jde ruku v ruce – kuřák, který je závislý, tedy kouřit „musí“. Současně je pravidelně a dlouhodobě vystavován jedovatým zplodinám, které u většiny kouřících dříve či později vyvolají některé z onemocnění s kouřením související.

Nejčastěji kouří lidé cigarety – je to nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak přijít k „odměně“, kterou přináší nikotin. Kouření dýmek a doutníků je obecně považováno za méně škodlivé, což by mohlo platit jen za předpokladu, že kuřák kouř nevdechuje hluboko do plic (tzv. „šlukování“, které se uplatňuje i u menších druhů doutníků) a že kouří jen příležitostně, spíše výjimečně. Při pravidelném, každodenním kouření je škodlivost těchto tabákových výrobků srovnatelná s pravidelným kouřením cigaret.

Nikotin

• rostlinný alkaloid (jed); má psychotropní (psychiku a smyslové vnímání ovlivňující) účinky, a to jak stimulační, tak uvolňující. Není sám o sobě rakovinotvorný. Studie zaměřující se na pozitivní účinky nikotinu ukázaly, že nikotin podporuje paměť a usnadňuje učení.
• avšak: Zlepšení paměti a kognitivních schopností je jen krátkodobé, je podmíněno zvýšenou srdeční činností a sekrecí adrenalinu. Dlouhodobé užívání nikotinu naopak vede k předčasné demenci. Vyvolává také stažení cév a tím omezuje průtok krve, zejména k srdci, mozku, placentě a kůži; narušuje vývoj mozku a celé nervové soustavy u dětí i dospívajících, v případě kouření matky během těhotenství takto ovlivňuje plod od počátku jeho vývoje.
• způsobuje závislost, která je svou podstatou podobná závislosti na některých obávaných drogách.
• je používán jako jed na hmyz, hlavně na mšice.

Dalšími známými látkami obsaženými v tabákovém kouři jsou:

Oxid uhelnatý (CO)

• jedovatý plyn; snadněji než kyslík se váže na molekuly hemoglobinu (červeného krevního barviva), které zablokuje, a tím snižuje množství krví přenášeného kyslíku. Dochází tedy ke snížení celkového okysličení organismu.
• je hlavní složkou výfukových plynů.

Oxid dusičitý (NO₂)

• silně jedovatý plyn, v dýchacích cestách způsobuje záněty, od lehkých forem až po edém plic (plicní otok).
• podílí se na vzniku kyselých dešťů a na vzniku fotochemického smogu.

Dehet

• směs chemických látek (převážně toxických a rakovinotvorných) jako např. polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) nebo aromatických aminů; má hustou olejovitou či mazlavou konzistenci. V tabákovém kouři je rozptýlen ve formě aerosolu, z něj se plných 90 % usazuje v plicích kuřáka, 10 % se vrací s vydechovaným kouřem zpět do ovzduší v jeho bezprostředním okolí.
• mimo to je v tabákovém kouři přítomna celá řada dalších látek, jejichž začáteční písmena vydají prakticky na celou abecedu a mezi nimiž nechybí známé jedy, namátkou např.:

A

• arsen ( jedovatý prvek, od pradávna používán jako jed na krysy)

B

• benzen (rakovinotvorný, přirozeně se vyskytuje v ropě), benzopyren (silně karcinogenní a mutagenní látka, typický produkt nedokonalého spalování)

C

• již výše zmíněný oxid uhelnatý (CO)

D

• kromě dehtu také perzistentní organické látky jako dioxiny (skupina látek patřících mezi nejjedovatější známé látky) nebo DDT (velmi účinný insekticid, do konce 60. let používán na hubení škodlivého hmyzu, poté ve většině zemí zakázán)

F

• formaldehyd (používán jako insekticid k hubení molů, jako desinfekční a sterilizační prostředek, jako součást lepidel do dřevotřísky nebo při výrobě koberců)

K

• kadmium (jeden z těžkých kovů) a kyanovodík ( jeden z nejjedovatějších plynů, používán v plynových komorách za 2. světové války, nebo jako jed na myši)

N

• nikl (vysoce toxický prvek, zařazen mezi tzv. teratogeny – má schopnost poškozovat vývoj lidského plodu)

O

• olovo ( jedovatý prvek, nebezpečný zejména pro děti – způsobuje zpomalení duševního vývoje a poruchy chování)

T

• tabákově specifické nitrosaminy (skupina vysoce rakovinotvorných látek, které nejsou přítomny jinde než v tabákových výrobcích, podílí se na vzniku mnohých druhů rakoviny, mohou poškozovat reprodukční orgány)

Tabák je při výrobě tabákových výrobků „obohacován“ o řadu chemikálií, které samy o sobě nemusí být škodlivé, ale jejich přeměnou při vysokých teplotách vznikají další škodliviny.

Běžně se při úpravách tabáku a výrobě tabákových výrobků používá několik stovek aditiv (přídatných látek) zlepšujících vlastnosti tabáku. Namátkou např. látky pro udržení vlhkosti tabáku, pro lepší spalování, menší štiplavost, lepší vinutí kouře, udržení většího množství popela na oharku a tím lepší „řežavění“, látky zlepšující aroma a „tabákovou“ chuť, ale i látky, které zlepšují vstřebávání nikotinu z plic do krve nebo zvyšují účinnost nikotinu na nervové buňky v mozku. Najdeme mezi nimi např. kyselinu octovou, rostlinné silice (mentol, bergamot, heřmánek), karamel, kávový nebo medový extrakt, ale i takové „lahůdky“, jako je např. čpavek (amoniak) nebo acetaldehyd.

Z uvedeného vyplývá to, co nám zdravý rozum, zkušenosti i vědecké výzkumy již pěkných pár let potvrzují: kouření může mít pro kuřáky některá (spíše subjektivní) pozitiva, avšak škodlivé zdravotní účinky převažují.

Zdravotní rizika představují všechny typy kouře a všechny typy tabákových výrobků: cigarety bez ohledu na jejich značku, příchuť či „odlehčení“, doutníky i dýmkový tabák. Jasným výsledkem dosavadního zkoumání je poznatek, že všechny typy kouře obsahují chemické látky, jejichž škodlivý účinek je bezprahový – nedokážeme určit bezpečnou spodní hranici expozice. Znamená to tedy, že škodit mohou i velmi malé dávky, zejména když je jim člověk vystavován po delší dobu.

V současné době rozeznáváme tři základní druhy zplodin kouření tabákových výrobků:

Jedná se o kouř, který vdechuje kuřák při kouření. Tento kouř obsahuje všechny výše zmíněné chemické látky. Při tomto typu spalování jsou koncentrace škodlivých látek poněkud nižší, protože probíhá téměř dokonalé spalování tabáku při vyšší teplotě (800 – 900°C) a za vyššího přístupu kyslíku. Kouř je navíc často inhalován přes filtr.

Jde o kouř, který vdechuje jak kuřák sám, tak i lidé pobývající v jeho okolí. Kouř má dvě složky – první, která pochází z druhého konce hořící cigarety, doutníku nebo dýmky (označován jako side-stream) a druhou, kterou je kouř zbytkově vydechovaný kuřákem (označován jako mainstream) obsahující také mikroorganismy a částečky odumřelé sliznice z jeho dýchacích cest. Tento druh kouře vzniká při nižší teplotě (až o 300°C), dochází tedy k horšímu spalování za minimálního přístupu kyslíku. Složení kouře je podobné jako u aktivního kouření, ale koncentrace škodlivin je vzhledem k charakteru hoření podstatně vyšší.

V uzavřeném nevětraném prostoru může snadno množství škodlivin dosáhnout hodnot srovnatelných s hodnotami u aktivního kouření.

Je to specifický produkt kouření - zbytky nikotinu a dalších chemických látek z tabákového kouře. Tyto látky také reagují s dalšími chemickými částicemi v ovzduší, hlavně je-li znečiš11 těné (například ve velkých městech a průmyslových zónách ozónem nebo kyselinou dusičnou), a vznikají tak další toxické látky, které se posléze usazují v okolí kuřáka, např. ve vlasech, na pokožce, oděvech, na povrchu nábytku, stěn. Jejich nebezpečnost spočívá v perzistenci – to znamená, že v místnostech přetrvávají týdny i měsíce a nelze je běžným způsobem, například větráním, odstranit. Mezi nejvýznamnější látky zbytkového kouře patří karcinogenní tabákově specifické nitrosaminy (NNA), které vznikají po reakcích s kyselinou dusičnou.

Zbytkový kouř je nejnebezpečnější pro kojence a malé děti, protože škodliviny spolu s prachem mají tendenci klesat a usazovat se u země. Děti se vzhledem ke své výšce pohybují a dýchají v nižší zóně než dospělí, tedy tam, kde je škodlivin více. K většímu riziku také přispívá specifické dětské chování, zvláště u menších dětí (lezení po čtyřech, olizování rukou a předmětů), takže hrozí spolknutí těchto škodlivin. Kromě toho je dětský organismus ke škodlivinám citlivější vzhledem k nedozrálosti a odlišným tělesným proporcím.

Samotný kuřák je vystavován účinkům všech typů kouře (First-hand, Second-hand i Third-hand smoke), na jeho zdraví působí tedy všechny možné negativní účinky.

Se současnými poznatky již bezpečně víme, že kouření nepoškozuje pouze zdraví kuřáka, ale že v různé míře ovlivňuje také zdraví osob v jeho okolí. Působení jedovatých zplodin z přímé i nepřímé expozice vede k trvalým zdravotním následkům. V uzavřených prostorách může negativně ovlivňovat zdraví nekuřáků i po velmi dlouhou dobu.