Pokud vás zajímá pohled naší budoucí studentky prvního ročníku Lékařské fakulty, úspěšné řešitelky SOČ Karolíny Jeřábkové na prestižní stáž v japonském OIST institutu, začtěte se do řádků níže. Dozvíte se, jak vypadá pracovní týden stážisty a jaké další možnosti nejen OIST institut nabízí. Zjistíme, jak Karolína odpočívá, co jí v Okinawě baví a co lze v okolí OIST podniknout.
Můj typický den na OIST institutu začíná okolo deváté hodiny, kdy usednu k pracovnímu stolu v kanceláři mé vědecké jednotky Neuronal Rhythms in Movement (nRIM). V průběhu pracovní doby (od 9.00 do 17.30) se věnuji projektu a úkolům, které mi jednotkou byly zatím přiděleny – jedná se o práci jak na počítači se specifickými programy, tak o práci v laboratořích. Poté mě čeká přestávka na oběd, kde se většinou setkám i s ostatními stážisty a máme chvíli na oddechnutí. Odpoledne pracuji dále na svém projektu nebo se účastním různých dostupných přednášek a seminářů. Po půl šesté opouštím své pracoviště a mířím na sdílený apartmán. V odpoledních a večerních hodinách buď trávím čas tam, nebo občas podnikáme výlety za šnorchlováním nebo poznáváním okolí. O víkendech s přáteli jezdíme na všemožná místa na ostrově Okinawa nebo se vydáváme i na jiné blízké ostrovy – opět za poznáním a strávením společného času.
Jak už jsem naznačila, tak většinu mých pracovních dnů (od pondělí do pátku) trávím v kanceláři vědecké jednotky nRIM. Ještě před začátkem stáže jsem se online setkala s vedoucí jednotky, prof. Marylkou Yoe Uusisaari, abychom společně vymyslely náplň mé vědecké stáže. Po příjezdu jsem začala spolupracovat i s ostatními kolegy, Ph.D. studenty a post-doktorandy, kteří mě momentálně zaučují a ukazují mi různé laboratorní techniky. Momentálně pracuji hlavně na analýze dat z experimentu, který vizualizuje terminály axonů neuronů v určité oblasti mozku (colliculus superior, olivaris inferior). Jednoduše řečeno analyzuji fluorescenční snímky a získávám z nich důležité informace pro vyhodnocení výsledků. Kromě toho přihlížím při provádění různých laboratorních metod, a to při operacích na laboratorních myších (při virálních injekcí nebo zavádění optogenetických implantátů). Z těchto procedur si vedu poznámky a zaučuji se.
Podle úplně pevného plánu se během svého pracovního dne neřídím, neřekla bych, že je to však nevýhoda. Většinu času se věnuji práci na počítači, poté mi však kolegové nabídnou, abych se s nimi vydala na operační sál a změní se mi tak plány. Často jsou takové procedury naplánované dopředu, takže se s nimi mohu předem domluvit, kdy a kam se vydáme. Také mi denně přibývají úkoly – buď začnu s novými, nebo jsou dostupná nová data na zpracování. OIST také každý den nabízí širokou škálu přednášek, které jsou pro všechny studenty dostupné, takže když mě nějaká zaujme, tak se na hodinu až dvě vydám do seminárních místností a vyslechnu si ji.
Celkově pracuji pod vedením prof. Marylky Yoe Uusisaari, se kterou se týdně setkávám osobně a probíráme spolu můj posun za uplynulý týden. Když něčemu nerozumím nebo bych se ráda dozvěděla víc, tak spolu hovoříme o těchto tématech a popřípadě je mi dodána literatura objasňující dané téma. V laboratořích spolupracuji hlavně s Ph.D. studentkou Devianou David a laboratorním technikem, kteří mě zaučují např. v transkardiálních perfuzích a stereotaktických operacích. Také jsem součástí týdenních laboratorních porad, kde se opět rozebírá posun všech členů za uplynulý týden, diskutuje se o problémech v určitých laboratorních postupech nebo o budoucích plánech.
Jelikož jsem pouze stážistka, tak většinou pracuji se speciálními nástroji pouze pod dohledem kolegů nebo je při práci pozoruji. Asi zatím nejzajímavější technologie, se kterou jsem se setkala, je velký a složitý systém na snímání pohybu, který slouží pro komplexní zmapování jednoduchého pohybu (laboratorní myši) pro pochopení pohybu a jeho nervového řízení jako takového. Laboratorní myši jsou obklopeny desítkami kamer a jsou označeny několika markery pro zaznamenání jejich chování, zároveň je i měřena jejich mozková aktivita, konkrétně aktivita specifických neuronů v oblasti zájmu, olivaris inferior, která je hlavním předmětem jednotky nRIM.
Během mé stáže na OIST institutu pracuji hlavně na projektu Ph.D. studentky Deviany David, která se na něm podílí v rámci jejího doktorandského studia. Ze začátku jsem se musela seznámit s tímto tématem teoreticky, poté jsme se společně dohodly na práci, kterou budu vykonávat. Za většinu organizace tedy zodpovídá ona. Mým největším podílem je tedy zisk hodnotných dat pro prezentování výsledků jejího projektu.
Řekla bych, že celý proces této stáže je jedna velká výzva. Zpočátku bylo určitě složité se s tématem vědecké jednotky seznámit, protože se jedná o velmi složitý a celkem abstraktní problém. První týden jsem se tedy dost „prala“ se samotným pochopením studované věci. Každodenní práce při sběru dat mi takový problém již nedělá a myslím, že je pro mě každým dnem o trochu jednodušší. Výzvou je do jisté míry i komunikace s ostatními členy jednotky, protože se často při týdenních poradách hovoří o složitějších problémech, kterým se snažím za pochodu rozumět nebo si je popřípadě později objasním.
Ve vědecké jednotce, do které jsem byla zapojena, jsem velmi spokojená! Musím uznat, že všichni kolegové se velmi snaží mi práci a pochopení usnadnit a co víc, hlavně mě zapojují do jejich experimentů a vysvětlují mi většinu z nich. Také jsem velmi vděčná za týdenní soukromé porady s vedoucí vědecké skupiny, která mě celou stáží provází a nebo mi dává nové podněty pro prozkoumávání mé části projektu. Jak jsem již zmínila, tak komunikace v rámci týmu funguje výborně a je velmi zajímavá, někdy se však ztratím – to však není nutně problém! Později se vždy mohu obrátit na kohokoliv a doptat se na nejasnosti.
Prvotně jsem nečekala, že by i po pracovním dni bylo příliš mnoho času na odpočinek. Po prvním týdnu jsem se však skamarádila s ostatními stážisty a často po práci vyrážíme na pláž. Podvodní svět je na pobřežích Okinawy velmi rozmanitý, proto ho s přáteli často objevujeme a chodíme se potápět. To je zde taková nejčastější aktivita. Jinak se občas vydáme i na jiná populární místa. Pokud však nejsou po práci v plánu žádné aktivity, stejně si většinou vyjdu na procházku okolo kampusu nebo k nejbližší pláži. Některé dny ale také strávím „doma“ se spolubydlícími.
Jazykovou bariéru na OIST institutu snáším vcelku dobře, anglicky se zde dorozumí člověk naprosto bez problému. Jak už jsem ale naznačila, tak spíš mám občas potíže s různými termíny, které si teprve osvojuji. Zároveň bych ale řekla, že naprostá většina pracovníků je velmi shovívavá, proto se dorozumět vždy jde! Neprocvičuji však jen „akademickou“ angličtinu, ale i tu hovorovou, za což jsem také ráda. Se všemi ostatními se mimo pracovní dobu také dorozumívám v angličtině a už teď můžu říct, že mi to velmi pomohlo se posouvat dál v tomto jazyce.
Kromě přednášek, které se konají právě v pracovní dobu, pořádá OIST institut spoustu neformálních událostí pro všechny „OISTers“ (v překladu pracovníci OIST institutu). Například každou středu se koná v odpoledních hodinách „OIST Tea Time“, při kterém se podává káva, čaj a drobné zákusky – zároveň se tak setká spoustu kolegů a mají prostor k nepracovním rozhovorům. Velmi časté jsou i pravidelné sportovní události. Studenti tak mají příležitost docházet na hodiny určitého sportu, například já jsem nedávno vyrazila na taneční hodinu zumby. Některé večery jsou poté i, většinou tematicky laděné, večírky v „OIST Sea Side House“ s výhledem na oceán! To jsou však události pořádané přímo institutem OIST, na ostrově Okinawa je spoustu jiných příležitostí kam vyrazit. Já jsem například nedávno navštívila každoroční tradiční japonský festival ve městě Yonabaru a měla jsem tak možnost poznat japonskou (okinawskou) kulturu a trochu víc!
Chcete si zdokonalit své znalosti v oblasti medicíny a máte rádi aktivní pohyb? Registrujte se na akci FAST RUN MUNI! Zeptali jsme se hlavní koordinátorky běhu na pár základních informací, které by vás mohli zajímat.
Nový rok, nové výzvy? Venku je škaredě a vy se cítíte pod psa? Máme pro vás 6 tipů, jak aktivně pečovat o svoji duševní a fyzickou pohodu.
