V tomto článku jsme pro vás vyzpovídali Karolínu Jeřábkovou, nadanou SOČkařku, která nedávno zazářila na světové soutěži SOČ v americkém Dallasu. Její ohromující výkony, kreativita a obrovský talent ji katapultovaly mezi nejlepší SOČkače na světě. V rámci rozhovoru jsme si s Karolínou povídali o její cestě, atmosféře na soutěži i jejích plánech do budoucna.
Na svém projektu jsem začala pracovat v březnu roku 2021, a to primárně pro účely Středoškolské odborné činnosti (SOČ), soutěže, do které jsem svoji práci stejný rok na podzim přihlásila. Výzkum jsem prováděla pod záštitou Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením doktorky Alemeh Zamani. Ve svém projektu, na kterém dodnes pracuji, se s týmem zabýváme Alzheimerovou chorobou, a to konkrétně jejím vztahem s choroidálním plexem. Jedná se o nesmírně důležitou strukturu v našem mozku, která například zajišťuje produkci mozkomíšního moku, který má řadu nepostradatelných funkcí, jako jsou ochrana samotného mozku před mechanickými otřesy či ochrana imunologická a chemická. Přesto je choroidální plexus dosud velmi málo prozkoumaný. Třetí podstatnou část našeho výzkumu představovalo studium zánětlivé reakce odehrávající se v mozkové tkáni (neuroinflamace). Neuroinflamace je poměrně novým a nadějným předmětem výzkumu neurodegenerativních onemocněních, proto jsme ji chtěli začlenit i do našeho projektu.
Zajímavé aspekty mého výzkumu bych našla jak v jeho samotném průběhu, tak i jeho výsledcích (🙂). Pokud bych měla trochu přiblížit spíše ty výsledky, tak bych obecně zmínila, že jsme potvrdili obrovskou důležitost námi zkoumané struktury při neurodegenerativních onemocněních, jako je právě Alzheimerova choroba. Naše data ukazují, že choroidální plexus se významně podílí na jejím průběhu. Zcela nově bylo objasněno, že hraje významnou roli při neurozánětlivých reakcích, navíc naše poznatky naznačují, že by mohl sloužit jako hlavní mediátor imunitní reakce, která se v průběhu onemocnění rozšíří do celého mozku a progresivně jej poškozuje. Pro budoucí výzkum a hledání nových terapeutik mají tyto znalosti obrovský potenciál, zejména kvůli strategickému umístění choroidálního plexu v mozku a kvůli jeho funkcím, které jsem pouze okrajově vysvětlila předtím. Je však nutné podotknout, že se stále jedná o pilotní výzkum, jenž bude v budoucnu třeba několikrát opakovat a přepracovat, s čímž osobně počítám jako se svojí prací na příštích pár let…
Během těchto posledních dvou let, kdy jsem se intenzivně začala věnovat výzkumu, jsem se setkala s opravdu velkým množstvím překážek. Tou nejzásadnější byl určitě samotný začátek, kdy jsem nevěděla, jakým směrem se vydat, na koho se obrátit, jak vůbec vědecká práce vypadá a mnoho dalšího. Měla jsem však obrovskou výhodu díky SOČ, která všechny potřebné informace předává studentům nebo i školitelům, kteří by měli zájem o vedení odborné práce středoškoláka.
Určitě musím zmínit i komunikaci s mojí školitelkou, které probíhala celá v angličtině. Poměrně dlouhý čas mi trvalo, než jsem se zorientovala v různých anglických vědeckých pojmech, které jsem až časem začala aktivně používat sama a kterým dnes už plně rozumím. Musím však uznat, že pracovat na SOČce nebo obecně výzkumu v cizím jazyce mělo pro mě obrovský přínos a určitě bych to doporučila všem žákům začínajícím s vědou.
V závěru bych dodala, že jsem měla potíže i třeba s organizací času, protože jsem se současně věnovala vědě a gymnáziu a v posledních týdnech i přípravě k maturitní zkoušce. Zajisté to však není nezvladatelné a nic, co by mělo ostatní od výzkumu v poměrně nízkém věku odradit (🙂).
Pro mě byly nejdůležitější samotné výsledky, kterých jsme dosáhli v našem vědeckém bádání, protože jsem na začátku vůbec nečekala, že se mi bude v laboratoři dařit nebo že mě začne výzkum tak naplňovat. Jak už jsem zmínila, tak jsem svůj projekt přihlásila do soutěže SOČ, ve které jsem uspěla v celostátním kole v kategorii “Zdravotnictví”. Součástí ocenění byl i výběr do širší nominace na mezinárodní soutěže. Skrze něj a posterovou session jsem se dostala na největší vědeckou mezinárodní soutěž mezi středoškolskými studenty Regeneron ISEF, která se konala v týdnu od 14. do 20. května 2023 ve městě Dallas v Texasu.
Samotná soutěž ve Spojených státech amerických byla pro mě až do poslední chvíle skoro až nepředstavitelná. Snad největším překvapením bylo, když jsem byla na finálním vyhlášení vyvolána a oceněná čtvrtou cenou v kategorii “Biomedical and Health Sciences”.
Chtěla bych ale určitě dodat, že jsem i nesmírně vděčná za navazující spolupráci s doktorkou Alemeh Zamani a Anatomickým ústavem MED MUNI. Těším se na další projekty, které v současné době vznikají a na kterých se s radostí budu podílet několik dalších let.
Myslím, že předtím zmíněné slovo “nepředstavitelná” by Regeneron ISEF velmi přesně a stručně popsalo. Ať už se jednalo o samotnou soutěž, vědecké projekty z celého světa, bezmála dva tisíce stejně nadšených studentů nebo poznávání USA. Program soutěže byl perfektně naplánovaný, a hlavně tedy nabitý. Kromě soutěžení jsem se seznámila se spoustou šikovných a inspirativních lidí nejen z řad studentů, ale i porotců, mezi kterými byli odborníci, které skutečně zajímala moje konkrétní práce. Také pro soutěžící byl připravený doprovodný program, například panelové diskuze a přednášky s různými vědci, networkingové sešlosti nebo prohlídka do vědeckého muzea v Dallasu.
Od registrace se nám soutěžícím obecně přezdívalo “Finalists” (finalisté), což bylo po zbytek soutěže naší hlavní rolí. Jako finalisté jsme na výběr zúčastnit se již zmíněných panelových diskuzí a přednášek, které byly opravdu obohacující. Velmi jsem ocenila, že všichni přítomní byli vždy přátelští a milí, každý se rád dozvěděl něco o vaší práci a případně jste navázali kontakt do budoucna. Jedno celé dopoledne bylo věnováno novinářům a sponzorům, kteří si poslechli naše projekty, někteří, zejména američtí studenti, měli tak možnost získat stipendia na vybrané americké univerzity.
Tím nejdůležitějším dnem byl tzv. “Judging day” (v překladu den, ve kterém nás hodnotili porotci). Od samého rána až do pozdního odpoledne jsme byli připraveni u našich posterů v předem určené “kabince” a čekali jsme na příchod porotců, kteří měli také předem určený čas příchodu. Konkrétně ke mně se dostavilo osm odborníků, mezi kterými byli vědci, doktoři nebo i zástupci farmaceutické společnosti a hlavního sponzora Regeneron. Musím podotknout, že diskuze s nimi byly opravdu skvělé, porotci byli perfektně připraveni s věcnými dotazy a můj projekt měli dobře prostudovaný.
Jeden celý den byl také věnovaný veřejnosti, kdy nás navštívili mladší studenti, učitelé nebo kdokoliv, kdo měl zájem. Upřímně mě velmi potěšilo, kolik i mnohem mladších žáků se u mě zastavilo a já jim mohla přiblížit můj výzkum a malinko je povzbudit k něčemu podobnému.
Zdokonalila jsem se zcela určitě v anglickém jazyce, a ne tedy pouze v používání vědeckých pojmů a ve vedení odborných diskuzí, ale právě i v běžných konverzacích s rodilými mluvčími. Seznámila jsem se tam se spoustou skvělých lidí, kteří jsou teď mými přáteli. Musím i zmínit zdokonalení se v komentování posteru, které je v zahraničí velmi častým způsobem prezentace vědeckého výzkumu. Čeho si velmi vážím je to, že jsem díky posterům a této soutěži pochopila, jak je důležité vědu vysvětlovat jednoduše, aby ji pochopila široká veřejnost nebo právě i velmi mladí studenti, které práce ve výzkumu láká. S prezentací posteru se pojí i networking, který v podstatě probíhal po celou dobu trvání Regeneron ISEF. Díky tomu jsem se zdokonalila v hledání nových kontaktů, seznamování se s odborníky a potenciálního navazování budoucí spolupráce.
Velice mě překvapila celá atmosféra, kterou tvořili hlavně finalisté. Zpočátku jsem se částečně obávala příliš kompetitivního prostředí a vyhrocené atmosféry na tak prestižní a celosvětové soutěži. Hned první den mě však úplně přesvědčil o opaku. Potěšilo mě, jak se naprostá většina studentů velmi ráda dávala do řeči a byla přátelská. Společně jsme i diskutovali o našich projektech navzájem, pomáhali jsme si i s prezentací posteru. Vždy mě i potěšilo, když se ostatní zajímali o mou práci nebo měli připomínky, které mi později pomohli v obhajobě před porotci. Obecně jsem ocenila, že organizátorům soutěže záleželo nejen na tom vědeckém aspektu, ale i na tom, aby se všichni cítili dobře.
Jak jsem několikrát vyzdvihla, příležitostí přesně pro navázání nových kontaktů bylo mnoho. Dokonce se pořádala i speciální networkingová sešlost, kde jsme se jako zástupci kategorie “Biomedical and Health Sciences” setkali se zástupci společnosti Regeneron, se kterými jsme hovořili o našich i jejich projektech. Díky tomu byla možnost získat kontakty přímo na odborníky. Samozřejmě i seznámení se s ostatními finalisty mi poskytlo kontakty na budoucí vědce, doktory a profesionály… (🙂). Co se týče spolupráce, tak v rámci své kategorie jsem poznala spoustu mladých vědců, kteří se zabývají podobným tématem nebo takovým, který by mohl v budoucnu souviset s tématy našeho vědeckého týmu.
Do Spojených států amerických jsem se společně s českou delegací a jinými reprezentanty vydala 13. května v sobotu a za týden jsem se vracela zpět. Tedy dohromady jsme strávili týden ve městě Dallas ve státě Texas. Bohužel jsme se z časových důvodů nestihli vydat do jiných měst v blízkosti Dallasu. Kromě soutěže jsme však zažili několik dalších věcí, které vnímám jako zážitky na celý život.
Mimo Regeneron ISEF jsme chtěli s ostatními českými účastníky co nejvíce prozkoumat Dallas. Každý den jsme si proto procházeli město. Jak jsem zmínila, tak jsme navštívili skvělé vědecké muzeum “The Perot Museum of Science and Nature”, kde jsme strávili několik hodin. Také jsme prozkoumali různé restaurace, památníky nebo obchodní centra. Tím nejsilnějším zážitkem pro mě byl baseballový zápas, na který jsme se vydali jeden z večerů a celý jsme ho prožili na obrovské tribuně plné nadšených fanoušků. Vzpomínky jsem ale nasbírala i ze samotné cesty, která trvala okolo 12 hodin, nebo ze speciálně uspořádaných večerů pro finalisty, kde jsme se neformálně mohli potkat s ostatními soutěžícími. Pro celou českou delegaci to koneckonců byl relax, ke konci bohužel i částečně stres, před maturitní zkouškou, která nás čekala hned další týden.
Do budoucna určitě plánuji pokračovat v neurovědeckém týmu na Anatomickém ústavu. V současnosti jsou v plánu pokračující experimenty mého projektu, ale časem bych ráda pracovala i na jiných z podobného odvětví. Do laboratoře se vracím během prázdnin a poté na podzim nastupuji na vysněnou Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně do programu “Všeobecné lékařství”. Po maturitní zkoušce a ukončení osmiletého gymnázia bych si určitě chtěla (malinko) odpočinout a věnovat se přátelům a rodině. Musím však zmínit, že o prázdninách mě čeká ještě jedna velká událost. Podívám se totiž na Okinawu do Japonska, kde budu absolvovat zahraniční stáž na Okinawa Institute of Science and Technology (OIST). Během šesti týdnů budu spolupracovat s neurovědeckou jednotkou na jednom z nejúspěšnějších vědeckých pracovišť na celém světě. Vzhledem k mému dosavadnímu působení na vědeckém poli to bude zatím ta největší zkušenost, kterou získám. S úsměvem musím přiznat, že se nesmírně těším na všemožné zážitky, zkušenosti a hlavně překážky, co mě tam čekají…
Jde o obrovský úspěch Karolíny, která se umístila mezi nejlepšími SOČkaři z celého světa. České zastoupení ve světovém kole zatím není velké, od roku 2020 slavilo úspěch jen 5 středoškoláků z celé ČR.
Chcete si zdokonalit své znalosti v oblasti medicíny a máte rádi aktivní pohyb? Registrujte se na akci FAST RUN MUNI! Zeptali jsme se hlavní koordinátorky běhu na pár základních informací, které by vás mohli zajímat.
Nový rok, nové výzvy? Venku je škaredě a vy se cítíte pod psa? Máme pro vás 6 tipů, jak aktivně pečovat o svoji duševní a fyzickou pohodu.
