Závěrečný článek o zahraniční vědecké stáži se studentkou prvního ročníku Všeobecného lékařství a úspěšnou řešitelkou SOČ Karolínou Jeřábkovou, která hodnotí svůj šestitýdenní pobyt v japonské Okinawě. Dozvíte se o nových zkušenostech, které Karolína získala, zda navázala nějaké důležité kontakty do budoucna a k jakým nejzajímavějším úkolům se v laboratořích OIST institutu dostala. Na závěr se dočtete také o tom, kdy a jak můžete vyrazit na stáž i vy.
Při zpětných myšlenkách na stáž v Japonsku si uvědomuji nespočet přínosů, které mi tato zkušenost poskytla. Co se týče mé vědecké kariéry, tak jsem naživo poznala opravdu špičkové, akademické, a hlavně mezinárodní prostředí, díky čemuž jsem měla možnost pracovat s vědci z celého světa. Touto cestou jsem se naučila pracovat v týmu, spolupracovat s kolegy na denní bázi při experimentech či přemýšlet s nimi nad danou vědeckou problematikou. Celkově jsem se tak posunula ve své cestě napříč vědeckým světem, utvrdila jsem se v tom, jaká témata mě zajímají a čemu se chci věnovat v budoucnu. Kromě této odborné stránky jsem se díky stáži posunula i jako osobnost, spřátelila jsem se spoustou inspirativních lidí a hlavně si vyzkoušela na delší dobu samostatný život v cizí zemi, což pro mě jako nedávnou středoškolačku byla opravdová výzva!
Během stáže jsem se věnovala více úkolům, které mi byly zadávány z řad kolegů čili jsem se často podílela na více projektech zároveň. Mí kolegové byli velmi ochotní a často se sami nabízeli, že mě zaučí do jejich metodiky nebo postupů. Před výjezdem mě zajímala samotná práce s laboratorními zvířaty a experimenty in vivo, se kterými jsem do té doby neměla zkušenost, proto jsem nejvíce ocenila, když jsem své spolupracovníky doprovázela do zvířecího zařízení, kde právě probíhaly takové pokusy. Často jsem měla například možnost pozorovat stereotaktické operace prováděné na laboratorních myších. Naučila jsem se tak základům výzkumu na zvířatech včetně jeho etické stránky, kterou osobně považuji za naprosto nezanedbatelnou – tyto znalosti bych nyní chtěla uplatnit ve svých budoucích projektech. Podrobněji jsem se však věnovala různým přístupům k analýze dat, které pro mě budou v příštích letech také velmi přínosné!
Oproti výzkumu v rámci Středoškolské odborné činnosti (SOČ) jsem se tentokrát setkala s mnohem většími výzvami, jejichž překonání mne opět posunulo o „krůček“ dál. V rámci stáže v institutu OIST jsem totiž zacházela do velmi komplikované vědecké problematiky, která pro mě osobně byla složitější na pochopení, a tak i pro samotnou práci ve výzkumném týmu. Často jsem tedy kladla nejrůznější dotazy ohledně všeho, co mi nebylo jasné, nemyslím si, že to však bylo špatně. V rámci studentské stáže totiž mí kolegové očekávali, že budu naprostý začátečník, proto když viděli moji snahu, tak byli velmi nápomocní a trpěliví! Proto bych všem doporučila, nejen při stážích, ptát se radši hned a ze začátku, než bude příliš pozdě. Když odběhnu zase od akademické stránky, tak další z překážek bylo samotné živobytí za hranicemi a „na vlastní pěst“. První týdny jsem měla problémy si zvyknout na japonskou kulturu a každodenní zvyky, takovou překážku jsem však překonala díky přátelům, kteří už na Okinawě žili déle, a tak měli cenné zkušenosti, které mi předali dál.
Jak jsem již zmínila, tak s kolegy jsem spolupracovala v průběhu celé stáže nejen v laboratořích, ale také při týdenních schůzkách, kde se diskutovalo o posunu za uplynulý týden. Zejména díky těmto schůzkám jsem se naučila zpětně reflektovat svoji práci a nebát se zeptat o radu. Nejčastěji jsem však na experimentech spolupracovala s doktorandskými studenty nebo laboratorními techniky, kteří mě zaučovali anebo poskytovali své znalosti. V týmu jsem se tak cítila pohodlně, nejvíce jsem ocenila jeho mezinárodní povahu, díky čemuž jsem byla součástí střetu několika různých výzkumných názorů a zajetých postupů, ty jsme si tak navzájem mohli sdílet a vyměňovat. S ostatními stážisty jsem se v rámci práce na institutu OIST měla možnost setkat při dobrovolných přednáškách a seminářích, kde jsme společně mohli diskutovat o daných tématech nebo si opět sdílet zkušenosti.
Vzhledem k tomu, že jsem pracovala v neurovědeckém týmu, tak jsem si opět rozšířila znalosti z oboru, kterému se momentálně aktivněji věnuji a chtěla bych i v několika příštích letech. Na druhou stranu jsem poznala trochu jiné zákoutí této široké větve neurověd, díky čemuž bych nyní chtěla trochu pozměnit celkovou povahu mých budoucích projektů. Také mě stáž v jiném vědeckém duchu přesvědčila o tom, že bych do budoucna chtěla poznat i jiné obory, které by rozšířily mé obzory a třeba bych se rozhodla věnovat zase něčemu jinému! Zejména jsem poznala nové postupy nebo způsoby vědeckého přemýšlení (z angl. „scientific thinking“), které mě opět trochu blíže nasměrovaly v mé práci ve vědě. V rámci stáže jsem se také podílela na popularizaci vědy („science communication“) skrze sociální média a internetové články – také v těchto aktivitách bych chtěla dále pokračovat.
V paměti mně rozhodně utkvěl moment, kdy jsem se poprvé ocitla v místnosti určené pro operační procedury. Tehdy jsem věděla, že bych se podobnému výzkumu chtěla věnovat i ve svém zájmu. Celkově však byla moje nejoblíbenější část stáže samotná spolupráce s kolegy, kdy jsem se toho naučila nejvíc, zejména z jejich výkladu o daném problému a jejich autentických zkušeností. V průběhu toho jsem se tak seznámila i s nimi jako osobnostmi, a navíc získala řadu kontaktů pro budoucí spolupráce. Také ráda vzpomínám na soukromé schůzky s vedoucí výzkumné jednotky (PI – „Principal Investigator“), skvělou mentorkou, která mě vždy naučila, jak se na problém dívat z jiné perspektivy, a tak přicházet na nové závěry a rozuzlení.
Zpočátku byla pro mne role stážistky, ke všemu ještě velmi nezkušené v rámci akademické půdy, složitá. Necítila jsem se příliš sebevědomě při práci na projektech, které jsou velmi komplexní a vyžadují maximální soustředěnost a přípravu. Avšak, tak jak je to koneckonců se vším, po čase jsem se ve stejných situacích cítila lépe a lépe – velmi tomu pomohla i podpora ze stran jiných stážistů, proto chci dát důraz na důležitost právě nějaké podobné komunity (komunity stážistů, doktorandů atd.) na jakémkoliv pracovišti.
Příležitostí k networkingu se naskytlo opravdu mnoho, řekla bych, že jsem jich využívala skoro až na denní bázi. V rámci jednotky, ve které jsem pracovala, jsem získala mnoho kontaktů, které mi budou přínosné v řešení budoucích problémů nebo při navazování budoucích spoluprací. Také jsem ve spojení s oddělením pro sociální média na institutu OIST, díky čemuž mohu dál navazovat spolupráce co se týče popularizace vědy a rozšiřování povědomí o vědě mezi mladšími generacemi. V neposlední řadě také kontakty z řad jiných stážistů považuji za velmi cenné, ráda bych s některými z nich uzavřela spolupráci i v dohledné době!
Rozhodně se plánuji dále podílet na výzkumné činnosti, ráda bych pokračovala v projektech, které jsem začala po ukončení mé SOČ. Také díky speciálnímu modulu P-PooL, který nabízí Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v rámci programu Všeobecné lékařství, bude pro mě o něco jednodušší skloubit studium medicíny se samotnou vědou. V nejbližších týdnech se chci věnovat spíše samotnému začátku akademického roku a rozplánování mého výzkumného projektu tak, abych vše zvládla, pokud možno co nejlépe. Co se týče znalostí získaných po absolvování stáže v Japonsku, tak ty bych chtěla přímo zaimplementovat do konkrétních experimentů. Po čase bych se také ráda přiklonila k zorganizování nějaké spolupráce, protože ty jsou z mého hlediska právě ve výzkumu nejpodstatnější.
Celkově bych poradila studentům, co zvažují jakoukoliv stáž, aby do ní zkrátka šli. Po pouhých šesti týdnech mohu s klidnou duší prohlásit, že taková zkušenost je k nezaplacení a já osobně bych ji chtěla získat při nějaké jiné stáži znova. Při samotném zvažování bych doporučila aktivně hledat různé možnosti, jak se na podobné stáže dostat, a třeba se i přihlásila na více stáží zároveň a poté si vybrala z těch, do kterých budu přijata. Doporučuji i samotné stáže v letním období, protože přes školní či akademický rok se času najde jen málo. Stáže však nemusí být jen zahraniční – i studentská stáž v ČR se dá zvládnout přes víkendy, koneckonců tak například probíhala má SOČ. Jak již bylo zmíněno, také bych doporučila se nebát zeptat o pomoc, protože přesně proto takové stáže existují. Nejlépe jak využít svou stáž je zkrátka začít – poté se už jen nebojte využívat možností, které Vám nabídne!
Chcete si zdokonalit své znalosti v oblasti medicíny a máte rádi aktivní pohyb? Registrujte se na akci FAST RUN MUNI! Zeptali jsme se hlavní koordinátorky běhu na pár základních informací, které by vás mohli zajímat.
Nový rok, nové výzvy? Venku je škaredě a vy se cítíte pod psa? Máme pro vás 6 tipů, jak aktivně pečovat o svoji duševní a fyzickou pohodu.
