Paliativní intervenčně radiologické metody
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2012 |
| Type | Conference abstract |
| Citation | |
| Description | Pacienti postižení karcinomem žlučových cest jsou ohroženi zejména obstrukcí žlučovodů. Je tedy nutné provést zákrok řešící tuto obstrukci. Jednou z možností je provedení perkutánní transhepatické drenáže. Jeho principem je zavedení drénu přes kůži a játra do žlučových cest, resp. v ideálním případě přes oblast obstrukce až do duodena, tímto je pak drenáž žluči zajištěna. Pokud se nepodaří přes místo obstrukce proniknout, provede se tzv. zevní drenáž, tedy drén zavedený jen do žlučových cest odvádí žluč ven z těla do přiloženého sběrného sáčku. Jedná se o paliativní výkon, jehož cílem je rychle snížit hladinu bilirubinu v těle. Zevní drenáž však není možné ponechat déle než několik dnů, po ní může následovat např. chirurgický výkon, nebo častěji převod na zevně-vnitřní drenáž. Zevně-vnitřní drenáž může být u pacientů s karcinomem žlučových cest definitivní řešení, zvláště při špatné prognóze a nízkým Karnofskyho indexem pacientů. Je nutné pouze provádění pravidelných výměn drénu, podle typu za 6-12 týdnů. V případě komplikací je nutná brzká úprava drénu či jeho výměna. Další možností paliativní terapie je zavedení metalických stentů, méně často jednokrokovou technikou (tedy po provedení perkutánní transhepatické cholangiografie a překonání místa obstrukce se v jednom kroku zavede stent), častěji pak až po ověření funkčnosti zevně-vnitřní drenáže. Podle typu stenosy se zavádí jeden stent (při postižení pod úrovní bifurkace d. hepaticus communis), dva eventuálně 3 stenty (při lokalizaci stenosy v oblasti bifurkace). U nemocných se zavedeným kovovým stentem je vyšší komfort zbytku života, kratší doba hospitalizace a menší počet komplikací než u nemocných s plastovou protézou či zevně-vnitřním drénem. U většiny těchto pacientů ale dosáhneme při použití kovového stentu stejnou průměrnou délku zbytku jejich života jako při použití plastové endoprotézy. Jako poměrně nová metoda se používá endoluminální radiofrekvenční ablace. Pro paliaci tumorů způsobujících obstrukci žlučových cest je možné využití bipolárních radiofrekvenčních katétrů, které je možné zavést jak endoskopickou tak perkutánní cestou. Aktivní konec katetru je schopen zahřívat tkáň v okolí a tím destruovat tkáň v místě stenózy. Podkladem nekrózy tkáné je tepelná denaturace bílkovin, která je sledovatelná již od 55 C a způsobí buněčnou smrt. Dalšímu rozšíření metody endoluminální radiofrekvenční ablace však brání nedostatečné experimentální a klinické zkušenosti při užití v prostředí kovových nitinolových stentů. V současné době se používají dva způsoby RF ablace. S použitím bipolárního katétru je možné provádět ablaci v tumorózní stenóze před zavedením stentu. Výsledkem termální destrukce může být zpomalení progrese tumoru, nicméně jsou popisovány i destrukce tumoru s kurativním efektem. Druhou možností je provedení ablace po zavedení stentu. Tento výkon má za cíl předejít pozdější obstrukci stentu, ať už při přerůstání, resp. prorůstání tumoru do stentu, nebo reaktivní hyperplazií slizniční vrstvy. Pozitivní efekt radiofrekvenční ablace může být potencován chemoterapií. Dle laboratorních studií může hypertermie tkání a aktivace enzymatických kaskád při tepelném šoku buněk zvýšit efektivitu podané chemoterapie. selektivně do místa nádoru. Tato práce vznikla s podporou Interní grantové agentury MZČR v rámci grantu NT11128. |