Prioritní výkon tepenné rekonstrukce – kasuistika.
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2007 |
| Type | Article in Periodical |
| Magazine / Source | Medical Tribune |
| MU Faculty or unit | |
| Citation | |
| Description | Zkrácená verze: Koncem června letošního roku proběhla v mediích zpráva o unikátní operaci, kterou provedli specialisté z II. chirurgické kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně. Na podrobnosti této unikátní operace se Medical Tribune zeptala vedoucího operačního týmu doc. MUDr. Roberta Staffy, Ph.D. MT: Mohl byste našim čtenářům v krátkosti klinický případ připomenout? Jednalo se o pacienta s kritickou ischemií levé dolní končetiny a gangrénou nohy s pozitivním mikrobiologickým nálezem. Pacient byl po explantaci infikované levostranné femoro-popliteální cévní protézy implantované na jiném pracovišti. Předoperační angiografie prokázala okluzi levostranných pánevních tepen včetně společné stehenní tepny. Pacient měl pozitivní zánětlivé markery a subfebrilie. Stav nebyl vyloženě urgentní, ale další odklad tepenné rekonstrukce by končetinu vážně ohrozil. MT: Který typ tepenné rekonstrukce připadal v úvahu? Bylo zapotřebí přemostit uzavřené levostranné pánevní tepenné řečiště. Na základě angiografie jsme indikovali iliako–profundální bypass. Bylo tedy třeba přemostit asi 32 cm dlouhý úsek. Pro takový bypass se běžně používá umělá cévní protéza. V případě našeho pacienta by však vzhledem k výše uvedenému byla implantace umělého materiálu vysoce riziková. Hrozilo by zhnisání cévní protézy, což je jedna z nejobávanějších a nejzávažnějších komplikací v cévní chirurgii. Proto jsme k přemostění použili femorální žílu a vzhledem k požadované délce i s částí žíly popliteální. Jako tepennou náhradu jsme tedy použili část hlubokého žilního systému z druhostranné končetiny. MT: Uveďte, které varianty řešení v případě rizika infekce tepenné náhrady připadají v úvahu? Existují v zásadě 4 varianty řešení s různým stupněm úspěšnosti a spolehlivosti: 1)extraanatomický bypass, tj. bypass umělou cévní protézou, který je veden tak, že obchází kritická místa s infekcí. Tato metoda se na našich cévně-chirurgických pracovištích běžně používá, má však určitá úskalí. Především u pacienta s infekcí v těle je i extraanatomicky uložená cévní protéza ohrožená infekcí. Navíc tento typ rekonstrukce vykazuje horší výsledky co se týče dlouhodobé průchodnosti. 2)použití speciálních, tzv. vůči infekci odolných cévních protéz. Jde o různé varianty impregnace stěny cévní protézy antibiotikem nebo sloučeninami stříbra. Bohužel naše zkušenosti ani údaje v literatuře nepotvrzují spolehlivost těchto cévních protéz při prevenci rizika infekce. 3)přemostění kritického úseku kadaverozním (allogením) tepenným štěpem. Tento výkon se provádí v ČR pouze na několika pracovištích. Je limitován existencí vhodného dárce a komplikován rizikem odhojení, degradace štěpu či dehiscence cévní anastomózy. 4)nejspolehlivějším řešením je použití autologního (tělu vlastního) materiálu. Na periferní tepenné rekonstrukce se tradičně používá autologní vena saphena magna. Do oblasti aorto/iliako-femorální je však vzhledem ke kalibru tepen nutno použít žílu o větším průměru. Takovou žilou je vena femoralis superficialis, která je součástí hlubokého žilního systému dolní končetiny a mívá průměr 8-14 mm, což je ideální pro aorto/iliako-femorální rekonstrukci. To je postup, který jsme zvolili u našeho pacienta. Vzhledem k tomu, že dle dostupných informací vena femoralis superficialis v celé její délce včetně části vena poplitea nebyla dosud k tepenné rekonstrukci u nás použita, šlo o v ČR prioritní výkon. |