Doba koronavirová poprvé, doufáme, že naposledy. Klapka…

Všem už je obecně známo, že studenti lékařských i nelékařských studijních programů z celého Česka chodili pomáhat do nemocnic, zdravotnických zařízení či domovů pro seniory v rámci pandemie COVID-19. Jsem studentka 5. ročníku programu Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a společně s pár spolužáky, taktéž mediky, jsem strávila skoro dva měsíce na Klinice infekčních chorob ve Fakultní nemocnici Brno.

Jako jedna z těch, co byli povoláni do první linie, můžu říct, že to nebyla sranda. Ale nakonec, když si i teď zpětně dám do poměru benefity a rizika (tak jak nám to pořád vtloukali do hlavy na farmakologii u každého rizikového léčiva), pomoc v nemocnici mi dala mnohem více než vzala. Pro mě asi nejcennější věcí, kterou jsem během praxe získala, bylo navázání přátelství v kolektivu zdravotních sestřiček a sanitářek. S lékaři jsem se samozřejmě také potkávala, ale jelikož jsem vykonávala práci sanitáře, většinu činností jsem vykonávala se sestrami a sanitářkami. Pochopitelně nejdřív pod jejich dohledem, později už sama. Dovolím si říct, že nám to spolu klapalo.

Už vyšlo plno článků z pohledu studentů, rozhovory s nimi, ale samotní pracovníci nemocnic o nás ještě moc nemluvili. Sanitářka Vendula Čurdová a dvě zdravotní sestry Bc. Zora Šuhajová a Denisa Csákányiová mi ochotně zodpověděly několik otázek na našem konečně smluveném setkání začátkem srpna.

Už je to přece jen pár měsíců zpátky, ale můžete říct, jak se vám pracovalo s námi, mediky, z LF MU? Přišla vám výpomoc přínosná?
Denisa: Ze začátku byl nástup a zaučování mediků maličko chaotický. Znáte to, jste na novém místě, s novými lidmi. Navíc pro všechny nová situace. Musíte si zvyknout. Ale uznávám, že po velice krátké době se z nás stal silný tým. Výpomoc nám dost bodla, nikdo nevěděl, jak se situace s koronavirem bude vyvíjet. Nebýt vás, jsme tu samy v oslabení. Příjem nových pacientů byl časově náročný, hlavně kvůli zdlouhavé aplikaci ochranných pomůcek a přísným postupům, které byly samozřejmě nutné. Práce se tak rozdělila mezi více lidí a situace se dala zvládat mnohem lépe.
Zora: Spolupráce byla výborná a na úrovni. Vnímali jsme vaši přítomnost jako přínos pro celé oddělení.
Vendula: Medici neměli problém se ihned zapojit do práce. Vůbec se nebáli péče o COVID19 pozitivní pacienty, které jsme na oddělení měli běžně.

Byli jsme ochotní se učit novým věcem a jak se vám naše výpomoc líbila?
Vendula: Jistě, chci vás moc pochválit. Zajímali jste se pro vás o nové věci, o celkový chod oddělení a také samozřejmě o bezpečnost práce s pozitivními pacienty. Vzhledem k časové náročnosti aplikace všech ochranných pomůcek byla pomoc ze strany studentů vždy pohotová. Oceňuji tu ochotu se okamžitě obléct a postarat se o problém. Medici byli super a jsme moc rádi, že nám přišli vypomáhat. Dostali jsme tak kvalifikovaný personál.
Zora: Já můžu holky i kluky jen pochválit. Byli velice ochotní a chápaví. Ráda jsem jim předala svoje pracovní zkušenosti. Byl to přínos i pro mě. Měla jsem vždy radost, když se jim něco povedlo, ať už odběry nebo zavádění katetrů. Spolupráci hodnotím více než pozitivně, a vím, že to můžu říct za celý kolektiv KICH 5.

Masarykova univerzita nabízela od samého začátku vyhlášení krizového stavu hlídání dětí zdravotníků v prostorech Univerzitního Kampusu Bohunice. Využily jste této možnosti nebo víte o někom z oddělení či z nemocnice?
Denisa: Haha, já sama děti zatím nemám. A o nikom z kliniky také bohužel nevím. Ale každopádně jsem o tom slyšela. Myslím si, že byl to skvělý nápad. Tato pomoc zdravotníkům byla opravdu obdivuhodná.
Vendula: Naštěstí já jsem tuto potřebu neměla. Nápad se mi moc líbil. Z doslechu ale vím, že tato aktivita byla velmi pozitivně hodnocena.

A přece, nedá mi to se nezeptat: Umíte si představit, že se se studenty budete vídat i nadále?
Denisa: Samozřejmě, to už je domluvené. Studenti, co u nás byli, jsou hodní a obecně skvělí lidé. S takovými chcete kontakt udržet. Oproti nemocničnímu prostředí je to dnes příjemná změna.
Vendula: Jsem ráda, že jsem tyto mladé a nadšené holky i kluky mohla poznat. A to jak v nemocnici, tak i mimo ni.  
Zora: Byla bych moc ráda, kdybych vás později viděla jako lékařky či lékaře i u nás na oddělení. Snad už se budeme nadále setkávat jen jako přátelé, případně jako opravdoví kolegové. Přeju vám hodně štěstí v dalším studiu.