Předvánoční zamyšlení z pohledu pozitivní psychologie

Nechtějme po sobě více, než je možné. I když se seznam našich úkolů může zdát nekonečný, buďme si vědomi vlastních možností a limitů a neklesejme pod tíhou nereálných očekávání. Zamysleme se nad tím, co je pro nás opravdu důležité. Je to dokonale vycíděný byt, anebo příjemná nálada panující mezi těmi, jež ho obývají? Méně totiž někdy může znamenat více a klíčem k úspěchu je upřednostnění toho, na čem nám v hloubi duše skutečně záleží a v čem vidíme smysl. Ukazuje se totiž, že lidé, kteří mají jasně stanovené priority a snaží se žít v souladu s nimi, lépe a efektivněji zvládají i náročnější životní období.

Rychleji neznamená vždy lépe. Byť dnešní doba klade důraz na rychlost a multitasking, dobře víme, že nepřiměřená rychlost může být příčinou řady nehod a životních karambolů. Zkusme tedy ve správný čas přibrzdit, zvolnit anebo se dokonce na chvíli zastavit. Využít prostor pro nadechnutí, rozhlédnutí se a položení si otázky, kam vlastně míříme, jak se u toho cítíme, a jestli jsme při všem tom spěchu nepřehlédli něco, co stojí za naši plnou pozornost. Zkusme tedy v příštích dnech alespoň na chvíli zvolnit krok, zpomalit tok myšlenek, zklidnit pohyby těla, a prodloužit nádech a výdech. Možná zjistíme, že s klidnějším tempem paradoxně zvládneme více, a navíc za cenu menšího vyčerpání.

Tady a teď nebo jinde a jindy? Díky vědomému zvolnění a zastavení můžeme zachytit jedinečné okamžiky, které by nám jindy bez povšimnutí proklouzly mezi prsty. Drobné radosti, letmé úsměvy, tiché tóny, jemné vůně, záchvěvy citu… Mnohé vjemy ze světa kolem nás i v nás často zůstávají před branami našeho vědomí, protože jsme plně zaměstnáni myšlenkami na všechno to, co už bylo anebo co teprve bude, a představami rozvíjejícími jaké to bude, anebo jaké by to mělo být. Není však škoda poztrácet vzácná „tady a teď“ pro všechna ta „tehdy a tam“? Zkusme být v následujících dnech plně přítomní v tom, co právě teď děláme a prožíváme. Uchopme pevně kormidlo své pozornosti a s jistotou a důvěrou proplujme vodami mezi „jinde“ a „jindy“ do bezpečného přístavu přítomného okamžiku.

Nejsme na to sami. V situacích, kdy se cítíme přetíženi a zavaleni povinnostmi a úkoly, se může vkrádat pocit, že je všechno na nás, nikdo nám s tím nepomůže, nikdo nám nerozumí – a že si ani nemůžeme dovolit někoho zatěžovat svými starostmi. Někdy tak sami sebe připravujeme o velmi cenný zdroj sil, tzv. sociální oporu. Obzvlášť pro příslušníky pomáhajících profesí (kteří tu přece jsou – jak to řada z nich vnímá – hlavně pro druhé) může být těžké připustit si, že nám situace přerůstá přes hlavu a sami si s ní jen těžko poradíme. Avšak to je ta správná příležitost pro uvědomění si úlevné skutečnosti, že nejsme na světě sami. Lidé v našem okolí možná čekají na tuto chvíli, kdy si konečně dovolíme přijmout nabízenou pomoc, anebo o ni sami požádat. Dovolme tedy druhým, kterým na nás záleží, ať nás podpoří, ať již slovem, skutkem, gestem nebo hmotnou formou, a nebojme se o pomoc říci, když je to potřeba. Vzájemné sdílení, přijetí a poskytování sociální opory může být začátkem cesty ke většímu porozumění, upevnění vztahů, vyjádření vděčnosti a hlubšímu pocitu sounáležitosti s druhými lidmi, jež společně tvoří jeden z nejsilnějších pilířů naší duševní pohody.

Dobře na těle, dobře na mysli. Během sváteční sezóny je snadné podlehnout pokušení v podobě ne zcela zdravých stravovacích návyků a nedostatku pohybu. Může se pak stát, že se po pár dnech lenošení, vedených záměrem důkladně si odpočinout a odměnit se za celoroční úsilí pořádnou dávkou laskomin, přistihneme, že se paradoxně cítíme unavenější a ospalejší než předtím. Nezbývá než si připomenout, že naše duševní a tělesná pohoda velmi úzce souvisí s naší životosprávou. Pokud se tedy chceme po svátcích cítit odpočatě a s plně dobitými bateriemi, snažme se o vyváženost mezi odpočinkem a fyzickou aktivitou, sladkostmi a odlehčenou čerstvou stravou, živými společenskými aktivitami a osvěžujícím pobytem v klidné přírodě. Pravidelnost režimu a vnímavost k signálům našeho těla tak může významně zvýšit naši odolnost proti stresu a vybavit nás potřebnými silami do nového roku.

Dalekohled nebo mikroskop? S přelomem roku se někteří z nás vracejí ve vzpomínkách ke všemu, co nám právě končící rok dal či vzal, a jiní si spíše kladou otázku, co přinese rok nadcházející. Je přirozené zaměřovat svou pozornost na to, kde nás „tlačí bota“: co se nám nepovedlo, co se nám nelíbí, s čím nebo kým nesouhlasíme a co by bylo potřeba udělat jinak či lépe. Vždyť zkušenost nás učí, že problémy je potřeba zachytit, pojmenovat a řešit. Otázkou však je, zda při tom převládajícím zaměření na strasti života nepřehlížíme jeho světlé stránky. Zkusme si tedy s končícím rokem připomenout, co všechno se nám podařilo. Co jsme zvládli, co jsme překonali, co jsme úspěšně započali nebo dokončili, do čeho jsme investovali svůj čas a energii a k čemu si můžeme se vší skromností poblahopřát. A pokud máme dojem, se nám nic zvlášť dobrého za celý rok nestalo, navrhuji změnit úhel pohledu. Podívejme se na uplynulý rok jakoby pod mikroskopem – kolik dobrých rozhodnutí, kolik šťastných setkání, kolik malých a nenápadných úspěchů vydláždilo naši cestu každým dnem až k závěru tohoto roku? To, že tyto všední a každodenní maličkosti možná běžně přehlížíme anebo je bereme jako samozřejmost, ještě neznamená, že tady nejsou. Mnohdy stačí změnit perspektivu. Odložme na chvíli dalekohled, kterým pátráme po obzoru dalších úkolů, výzev a cílů, a zadívejme se na svůj den pod mikroskopem. Spatříme jemné předivo souvislostí, příčin a následků, kterým vděčíme za to, že tady stále jsme.

Cítit se dobře – fungovat dobře. Závěrem si připomeňme, že snaha o udržení naší vlastní duševní pohody není nikterak sebestředná ani sobecká, neuskutečňuje-li se na úkor někoho či něčeho jiného. Kultivování a posilování našeho pozitivního přístupu k sobě, k ostatním a ke světu kolem nás je smysluplnou investicí pro dobro druhých lidí, celé společnosti a přírody, jíž jsme nedílnou součástí. Cítit se dobře nám tedy pomáhá fungovat dobře – a to jak na úrovni našeho duševního a tělesného zdraví, tak i mezilidských vztahů a studijního i pracovního života.

Tak čím si dnes uděláte radost?