Zdravotnictví: Co můžeme udělat pro mladé lékaře?

Zveme Vás ke sledování debaty o zdravotnictví na téma "Co můžeme udělat pro mladé lékaře?". Mezi tématy, které se budou během debaty řešit jsou:

1. Potřebuje Česká republika více lékařů? Podle dat ÚZIS počet všeobecných lékařů v ČR dosahuje více než 42 tisíc, což nás s počtem 4 lékaři na 1000 obyvatel řadí mezi lehký nadprůměr OECD, kde je průměrná hodnota 3,5. Pro srovnání sousední Německo má na 1000 obyvatel pouze o 3 desetiny lékařů více.
2. Není problémem, spíše než nedostatek lékařů, neefektivita práce způsobená přebujelou byrokracií, která zdravotníky zatěžuje?
3. Počet lékařů v Praze je asi 7 na tisíc obyvatel, což je výrazně víc než ve zbytku ČR. Na jedno místo se zde hlásí až 20 absolventů. Jak zajistit, aby pro absolventy lékařských fakulty byly atraktivní místa i v menších nemocnicích, zejména v pohraničních oblastech?
4. V roce 2018 rozhodla Babišova vláda o navýšení počtu mediků. Vyčleněno bylo 6,8 miliard a zajistit mělo přijetí přibližně 3500 studentů navíc během 11 let. Jsou na to lékařské fakulty personálně připravené? A jak tento nápor zvládnou nemocnice, které zajišťují výuku ve vyšších ročnících?
5. Nepřišly fakultám peníze, které měly pokrýt zvýšené náklady s nárůstem počtu studentů, příliš pozdě? Jak rychle jsou fakulty schopny navýšit množství personálu a prostory pro výuku? Nebylo by lepší, kdyby potřebné finance obdržely s větším předstihem?
6. Nedostatek personálu je na mnohých lékařských fakultách sanován tak, že roli vyučujících přebírají starší studenti. Dokáží medici skutečně plnohodnotně zastat odborné asistenty? A nemůže se to negativně projevit na kvalitě nové generace lékařů?
7. Pandemie covid-19 ukázala, jak esenciální záležitostí dobře fungující zdravotnictví je. Jsou lékařské fakulty financovány dostatečně, vzhledem k tomu, jak nezbytné absolventy produkují?
8. Podle České lékařské komory odchází ročně do zahraničí kolem 200 absolventů, z toho většina do Německa. Kromě motivace finanční je často zmiňován také lepší systém postgraduálního vzdělávání, kdy na absolventa dohlíží tzv. Oberartzt, který je za tuto činnost placen, zatímco v ČR se školitel věnuje mladým lékařům během své běžné pracovní doby – pokud vůbec. Není čas na reformu v této oblasti?
9. Základní délka trvání atestace, tedy dosažení získání specializované způsobilosti k výkonu povolání lékaře, je podle oboru zhruba 5-7 let. Reálná doba je však velmi často mnohem delší. Můžou za to jak neúplné úvazky, které jsou absolventům nabízeny, tak neochota některých oddělení pouštět své zaměstnance na tzv. rotace, které musí před atestační zkouškou splnit. Jak s tímto problémem bojovat?

Mnoho mladých lékařů popisuje svůj nástup do práce jako „být hozen do vody“. Připravují lékařské fakulty svoje studenty dostatečně na nástup do praxe? A nebylo by žádoucí, aby se změnil poměr praktické a teoretické výuky ve prospěch té praktické?