Lékařská fakulta MU má celé spektrum spolků

Jak jste ze své pozice vnímala epidemiologickou situaci a přerušení výuky na začátku období pandemie?
Už na počátku března mi bylo jasné, že jiná cesta, než rychlé a úplné přerušení kontaktní výuky, není možná. V té době jsme sice měli jen velmi málo informací a nikdo nevěděl, jak se bude nový virus v české populaci šířit. Ze zpráv přicházejících ze zahraničí bylo ale zřejmé, že nás epidemie v menší či větší míře asi nemine. A instituce jako Masarykova univerzita se musí chovat vůči svým studentům i zaměstnancům odpovědně. Když tedy rektor Martin Bareš vyhlásil první opatření, tak jsem - stejně jako ostatní akademici - v těch prvních dnech přemýšlela, jak co nejrychleji a nejefektivněji zajistit svoji část výuky. Aby studenti měli k dispozici všechny potřebné podklady, informace a nástroje ke studiu a aby byli distanční výukou pokud možno co nejméně znevýhodněni. Současně jsme s kolegy z Ústavu ochrany a podpory zdraví hledali cesty, jak rychle pomoci fakultě a univerzitě z naší odborné pozice. Velmi mě potěšilo, jak se všichni kolem mě snažili přispět k širší informovanosti tam, kde v tu chvíli ještě dostatečné informace k dispozici nebyly – třeba ohledně hygieny rukou, správného používání roušky a respirátorů, a dalších hygienických opatření. Dnes se tomu možná většina lidí pousměje, protože už s tím žijeme a už to vše zná i laická veřejnost, ale v polovině března tomu tak rozhodně nebylo. Jsem přesvědčena, že to pomohlo i lepšímu zajištění elementárního chodu fakulty.

A on-line prostředí?
Pan rektor správně rozhodl, že veškerá výuka i zkoušení budou přesunuty do on-line podoby. LF současně musela zajistit „přísun“ nových lékařů do praxe. Proto se rychle hledaly možnosti, jak uskutečnit státní závěrečné zkoušky. Po intenzivní přípravě jsme i ve vrcholném období epidemie dokázali zkoušet státnice jednak distančně, to všude tam, kde studenti z jakýchkoli důvodů nemohli osobně přijet, ale i prezenčně, samozřejmě za velmi přísných hygienických opatření. Ta jsme ale museli sami nastavovat, na to žádné „manuály“ či doporučení neexistovaly. Jsem ráda, že to fungovalo, a že Lékařská fakulta dokázala své letošní absolventy úspěšně provést závěrem studia, dokonce i se slavnostními promocemi. Na počátku totiž nikdo nevěděl, co nás čeká, teoreticky jsme mohli předpokládat i nejhorší scénáře typu Itálie.

V čem tato situace ovlivnila Vaši agendu?
S restriktivními opatřeními byly zrušeny všechny hromadné akce, akademické univerzitní i fakultní neformální slavnosti. Namátkou třeba Dies Academicus a s ním spojený Campus Day, ale i řada dalších. Svoji činnost po této stránce omezily i studentské spolky. Na letošní jaro měli studenti naplánovanou spoustu akcí, vše se samozřejmě zrušilo. Museli jsme řešit přesuny termínů, zvažovat, co změnit a na co úplně rezignovat. Se studenty a také se zástupci spolků jsem byla pochopitelně stále v kontaktu, a průběžně jsme řešili, co bylo právě třeba.
Na univerzitě již několik let úspěšně rozvíjíme systém poradenství pro studenty. Jeho rozcestník najdou studenti na webových stránkách MU, které je jednoduše, přehledně a logicky nasměrují přesně na místo, kde se dočkají rady či pomoci, ať to jsou příslušná pracoviště na fakultách, fakultní poradci či psychologové. V počátku pandemie bylo důležité, že jsme dokázali rychle reagovat na dotazy a případné problémy studentů. Na podobné platformě jsme vytvořili poradenské centrum pro účely koordinace dobrovolnické pomoci (MUNI pomáhá), a současně i pro poradenství pro studenty v tak nezvyklé situaci. Zpětně se ukázalo, že to bylo výborné rozhodnutí. Univerzita a její fakulty – a mezi nimi zejména Lékařská fakulta - ukázaly, že tzv. „třetí roli“, to znamená společensky prospěšné funkce, zvládají výborně a bylo důležité, že jsme se dovedli domluvit podle aktuálních potřeb a pomoc účinně poskytnout.

Medici a zejména spolky se ukázali jako bytostně důležití ve vztahu pomoci v nemocnicích. Jak to hodnotíte?
Velmi pozitivně a obdivovala jsem, jak rychle a obětavě se naši studenti přihlásili hned od začátku jako dobrovolníci. A to ještě před tím, než pak zcela suverénně, racionálně a profesionálně zvládli i tu tzv. „pracovní povinnost“, to znamená výpomoc ve zdravotnických zařízeních. Pandemický plán jim to sice teoreticky ukládal, ale nebyly s tím modelem žádné zkušenosti v praxi a na počátku v tom byl opravdu dost velký chaos. Troufám si říci, že to byla jen a jen zásluha studentů, Lékařské fakulty a našich fakultních nemocnic, že to nakonec dobře fungovalo, nikoli zásluha centrálních státních orgánů, které podle pandemického plánu měly všechno koordinovat, ale vlastně toho nebyly schopny.
Velkou práci tady odvedli všichni studenti, kteří se pomoci účastnili – ať jako koordinátoři, dobrovolníci v nemocnicích, mnozí plnili těch rolí více současně – třeba naši zástupci ze Studentské komory Akademického senátu (SKAS). Chodí nám také děkovné dopisy z různých zařízení sociálních služeb i z jiných zdravotnických zařízení, na které se pracovní povinnost nevztahovala, ale studenti LF tam přesto obětavě pomáhali – to je opravdu radost číst.

Prý vzniká nový projekt a to "medici na ulici". V čem spočívá?
Studenti, kteří se projektem Medici na ulici cítili inspirováni, mě oslovili již v minulém roce. Od té doby jsme několikrát diskutovali o podobě a náplni projektu a o možnostech, omezeních i vhodnosti zapojení našich studentů a o roli LF. Už v zimě začali někteří studenti chodit mezi lidi bez domova. Během nouzového stavu tito studenti v rámci své dobrovolnické práce chodili „do terénu“ pomáhat zejména při ošetřování ran, pravidelně začali působit i v centrech pro bezdomovce, aktivně přitom spolupracovali s Magistrátem města Brna. Paní primátorka Markéta Vaňková jim dokonce poskytla auto, aby se mohli rychleji přesunovat mezi bezdomoveckými centry a stihnout ošetřit co nejvíce lidí. Studenti se také snaží lidem v nouzi zprostředkovat zdravotní péči, na kterou někteří z různých důvodů nedosáhnou, nebo ne v potřebné kvalitě. Chtějí vytvářet jakýsi pomyslný „most“ mezi zdravotnickými zařízeními a sociálně a zdravotně potřebnými. Spolupracují s charitativními organizacemi a lékaři. Není to ale žádná „partyzánština“, jak by se někomu mohlo na první pohled zdát, navíc nyní tyto jejich aktivity získávají i oficiální platformu: studenti společně s kolegy z Karlovy univerzity založili studentský spolek se sídlem v Praze a s pobočkami prozatím v Praze a Brně. Říkali mi, že do budoucna chtějí spolupracovat i s mediky z dalších měst. My tyto aktivity chceme v rámci možností fakulty podporovat, například společně s právníky se budeme snažit ukotvit právní postavení „pouliční medicíny“ – Street Medicine, která se již v některých zemích úspěšně etablovala a rozvíjí, anebo také pomáhat studentům zajistit vzdělání v této problematice jejich dalším kolegům.

Vy sama mj. máte na starosti spolky. Jak je vnímá vedení fakulty a bude se jejich poslání nějak měnit?
Spolky jsou nezastupitelné, aktivizují ostatní studenty, velmi pomáhají fakultě, plní často i roli veřejné služby a tím zase zpětně pomáhají budovat dobré jméno LF. Mezi samotnými studenty pomáhají vytvářet pocit sounáležitosti navzájem mezi sebou i k fakultě, působí motivačně i mentorsky, jako poradci mladším kolegům. Často všude tam, kde by oficiální zástupci LF měli dveře i srdce zavřené. Pomáhají studentům ve studiu a odborném růstu – zprostředkovávají odborné stáže či studijní pobyty, stejně jako další odborné akce. Organizují „tmelící“ společenské akce pro studenty. Každý ze studentských spolků má trochu jiný profil a pole působnosti, a tedy i funkci. Máme tu náš Spolek mediků, jako jediný na Masarykově univerzitě se stoletou kontinuální tradicí, pak mezinárodní sdružení studentů medicíny IFMSA – International Federation of Medical Students Associations, jejíž brněnská pobočka je již léta tou nejaktivnější a nejúspěšnější z celé České republiky. Na naší fakultě pak funguje i MIMSA - Masaryk International Medical Student Association pro anglicky mluvící studenty. Také nově vznikající spolek Medici na ulici. No a mnozí studenti jsou také aktivní ve Sdružení studentů stomatologie, Asociaci studentů fyzioterapie či v České asociaci nutričních terapeutů. Také musím připomenout aktivní studenty ve SKAS LF. Každá z uvedených aktivit má trochu jinou roli, ale skvěle se doplňují. My je chceme v této pestrosti nadále podporovat. Mimochodem jsme fakulta, která má v rámci České republiky nejširší nabídku stipendijních programů pro nadané a aktivní studenty. Máme léty ověřeno, že studenti a studentky, kteří vyjadřují svoji motivaci prací nad rámec svých základních studijních povinností, chtějí nejen včas a dobře dokončit své studium, ale především být úspěšní ve svém oboru. Právě takové absolventy jako prestižní fakulta chceme.