Budu hrdá porodní asistentka: porod je zázrak

Míšo, kdy jste se rozhodovala o Vaší budoucí kariéře?
Odmalička jsem v tom měla jasno: budu paní doktorka, která je v porodnici. Budu si chovat si stovky miminek a postarám se o všechny maminky. Na maškarní ples jsem nešla jinak než za paní doktorku. Za vysvědčení v první třídě jsem se chtěla podívat na operační sál. Kdykoli měl někdo ze známých miminko, chtěla jsem se ihned jet podívat rovnou do porodnice. O pár let později, o mnoho hodin fyziky, chemie a biologie později jsem stále byla přesvědčená, že chci na medicínu a potom být porodník. V maturitním ročníku na veletrhu vysokých škol mi dal někdo do ruky letáček o porodní asistenci. Začala jsem si zjišťovat informace, přečetla jsem si desítky článků. A bylo jasno. Zvážila jsem si všechny pro a proti: budu studovat tři roky, budu převážně u "bezproblémových" porodů, i tak budu mít kompetence vést sama porod. Budu tady jak pro maminky, tak pro miminka.

Na přijímačky jste se přihlásila na Všeobecné lékařství na několik fakult v ČR, stejně tak na porodní asistenci. Proč u Vás zvítězila volba programu Porodní asistentka a proč na LF MU?
U přijímaček na Všeobecné lékařství jsem uspěla a byla přijata, ale srdcem jsem chtěla být u porodů. Zvážila jsem to, že jako studentka Všeobecného lékařství bych se gynekologem-porodníkem stala za velmi dlouhou dobu. Rozhodla jsem se i na základě toho, že jako porodní asistentky už od druhého semestru máme praxe. Máme plné kompetence vést celý porod, pokud probíhá fyziologicky (tj. bez komplikací) a jsme v kontaktu se ženou během těhotenství i v šestinedělí, u patologických porodů asistujeme, staráme se i o ženy po operacích, s onkologickým onemocněním. Ten záběr je skutečně pestrý. V případě, že bych chtěla změnit po studiích preference, můžu jít pracovat jako sestra např. do zubní ambulance či kamkoliv jinam jako praktická sestra. K tomuto je studium uzpůsobeno. Troufám si říct, že měnit obor určitě nebudu.

Pocházím z Olomouce, mí rodiče v Brně studovali, není to daleko od domova, můžu se tak od své milované rodiny na chvíli odstřihnout a odstartovat svůj dospělý život. Na Dni otevřených dveří LF MU jsem se prostě rozhodla, že chci jít jedině do Brna. Cítila jsem, že je to správné místo. Asi i díky tomu, že se mi během návštěvy opravdu věnovali. Přijímačky nebyly úplně jednoduché, a proto si opravdu cením přijetí. V ročníku je nás 15, známe se osobně a díky osobnímu přístupu vyučujících i v porodnicích se dostáváme opravdu do reality.

Mohla byste nám krátce popsat, jak probíhá studium prváku? Na jaké předměty se mají prvačky připravit?
Je nutné se připravit na to, že během prvního semestru vás čeká opravdu hodně teorie, některé předměty absolvujeme stejně jako studenti medicíny, nemáme sice tak podrobné zkouškové otázky, ale velkou spoustu informací musíme znát. Učíme se neporušovat intimitu ženy i to, jak se k ženám chovat i z psychologického a etického hlediska. V prvním semestru mám za sebou předměty biochemie, biofyziku, anatomii, latinu a také oborové předměty prváku, např. dovednosti v porodní asistenci, základy teorie porodní asistence, komunikace v porodní asistenci, obecná a vývojová psychologie či zdravý životní styl. Ve druhém semestru máme za sebou např. mikrobiologii, fyziologii, základy teorie porodní asistence a klinickou propedeutiku a odbornou praxi. Mou první praxi po několika dnech bohužel přerušila koronavirová pandemie, ale nebojím se, že to nedoženu.

Nelitujete rozhodnutí, že se na Vás mohou mnozí hledět jako na "jen" porodní asistentku?
V žádném případě to pro mě není "jen" porodní asistentka, i když to tak dost lidí stále vnímá. Naopak, už teď jsem hrdou studentkou programu Porodní asistentka a budu hrdou porodní asistentkou, protože považuji porod za opravdový zázrak. Chci provázet ženu během těhotenství, porodu a šestinedělí. Je to stejně důležitá práce jako je lékař, fyzioterapeut či právník. Je to moje cesta, na kterou jsem opravdu pyšná a studovat porodní asistenci beru jako životní výhru. Budu pro ženu z části doktor, z části psycholog, z části kamarádka. A vyhovuje mi to.

Společně se studentkami porodní asistence napříč ČR i z několika slovenských lékařských fakult připravujete platformu pro porodní asistentky. Co je vaším cílem, čeho chcete dosáhnout?
Náš největší cíl je sjednotit studenty porodní asistence. Chceme, abychom si navzájem mohli předávat zkušenosti a zviditelňovat náš obor ať už v rámci univerzity, tak i celkově v ČR. Porodní asistentky sice mají podle zákona spoustu kompetencí, ale praxe stále bývá leckde odlišná. Ať už to, že někde vedou i fyziologické porody lékaři, nebo že novorozence po porodu chodí ošetřovat dětské sestry. A pokud budeme všechny už od studia táhnout za jeden provaz, půjde nám to mnohem líp prosazovat.

Patříte tedy mezi aktivní studentky. Na Instagramu jste si založila účet pribeh_porodni_baby. Co Vás k tomu vedlo, kdo jsou Vaši sledující a s čím se na Vás obrací?
Začínali jsme s kamarády z jiných oborů na společném účtu, ale zjistili jsme, že díky povaze mého studia mám akční příběhy a nejsou to jen obrázky z učebnic, tak jsem se po čase rozdělili. Teď se na mě obrací např. nastávající rodičky pro rady. Když si u nějaké otázky nejsem zcela jistá odpovědí, obrátím se na svou vyučující, která mi během okamžiku poradí, doplní či vhodně okomentuje mnou připravenou radu. Sama se tak můžu ještě více vzdělávat a připravovat na praxi. Můj profil sledují i porodní asistentky z celé ČR. Díky Instagramu se mi podařilo vysvětlit aspoň té tisícovce lidí, co mě sledují, že porod vede porodní asistentka a co je naším posláním.

A taky mi píšou uchazečky o studium tohoto programu na naší fakultě. Po přijímačkách jsme si s několika uchazečkami daly společně kávu, aby mohly probrat dojmy z přijímaček. Ty, které u přijímaček uspěly, se už nebudou muset tolik obávat při nástupu neznámého prostředí a neznámých spolužáků.

Máte za sebou (téměř) celý první rok studia. Co Vám rok studia vzal a naopak dal?
Změnil se mi kompletně celý život. Začnu tím spíše negativním. Studium mi vzalo iluze o tom, že porodní asistentka je jen u těch "hezkých věcí". Uvědomila jsem si, že porodní asistentky se můžou starat i o ženu s onkologickým onemocněním, po operacích. A že ani ty porody nemají vždy hezký konec. Taky mi vzal představu o tom, jak bude mé vlastní těhotenství krásné a porod bezproblémový. V hlavě mám už tolik patologií, že rozhodně nebudu v klidu, až budu čekat miminko. Toho pozitivního je ale naopak mnohem více. Sama sebe vnímám jinak, stejně tak i práci porodní asistentky už chápu v úplně jiném smyslu. Na porodní asistenci jsem chtěla především kvůli novorozencům, ale po roce studia chápu, že je to v mnoha případech daleko více o ženě. Začínám chápat, kolik toho u porodu ovlivní jedna špatně zvolená věta. Naučila jsem se neříkat věci, které slíbit nemůžu – říct rodičce, že vše dobře dopadne, když to nevím. I na různá porodní přání jsem změnila názor.

Vystudovala jsem všeobecné gymnázium, tedy veškeré mé znalosti byly pouze teoretické. Teď už dokážu píchnout injekci, zavést močový katetr, vzít krev. Mám pocit, že nyní už můžu v nemocnici na praxích aspoň něčím přispět. Naučila jsem se, jaké to je žít bez rodičů. Nemít doma "plný servis" a vědět, že když si nekoupím večeři, tak ji prostě nemám. I když si nemůžu stěžovat, mám skvělé spolubydlící, kteří mi navaří, vyžehlí, nebo třeba opraví počítač. To je další věc, naučila jsem se žít s prakticky cizími lidmi. Našli jsme si vlastní systém a jsme spokojeni. A především jsem potkala skvělou partu budoucích porodních asistentek, navzájem si pomáháme a věřím tomu, že budeme v kontaktu i po škole.

A na závěr, co byste doporučila všem, co se zajímají o program Porodní asistentka na naší fakultě?
I když studium není vůbec jednoduché, jak z hlediska času, tak z hlediska náročnosti předmětů, jsem přesvědčená, že opravdu stojí za to. Nic není víc než pomoct na svět přivést nový život. Nepočítejte s tím, že když je to "jen bakalářský obor", tak že budete mít spoustu volného času a nebude to náročné. Zjistěte si, co všechno vlastně porodní asistentka dělá, naše kompetence i možnosti zaměstnání jsou opravdu široké. Nemusíte se bát toho, že byste se neměli na koho obrátit. Jak my studentky, tak vyučující Vám se vším rádi pomůžeme. Pojďte studovat porodní asistenci, empatických a nadšených porodních asistentek není nikdy dost!