Polyfarmakoterapie – zásadní problém geriatrické medicíny.
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2010 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Ač jsou si pojmy polyfarmakoterapie a polypragmazie obsahově blízké a bývají někdy i profesionální veřejností zaměňovány, nelze je etymologicky prohlásit za identické. Polyfarmakoterapie často odůvodněná a účelná bývá ve stáří podmíněna zejména současně přítomnou polymorbiditou. I když jednotlivá onemocnění jsou zcela správně a indikovaně léčena podle EBM (medicína založená na důkazech), nejednou z toho hrozící možné farmakologické interakce ustupují poněkud do pozadí. Díky tomu mohou být i závažné obtížně odhalitelné. Počet léků u ambulantních seniorů je 4-6/denně; zatímco u hospitalizovaných je to 5-8/den. V běžné praxi jako polyfarmakoterapii označujeme současné užívání více než 4 a více léků. U těchto lékových režimů je zvýšené riziko lékových interakcí. Polypragmazie je definována jako stav, kdy pacient – v některých případech zbytečně – užívá léčivých přípravků příliš mnoho, příliš dlouhou dobu nebo v nadměrných dávkách. O polypragmazii se mluví i v tom případě, kdy pacient užívá i jen jeden ne nezbytně nutný léčivý přípravek. Do určité míry má snahu tento pojem označit nekoordinovanost a neúčelnost terapeutických postupů a opatření. Polypragmazie tak může vést k exponenciálnímu nárůstu rizika nežádoucích účinků a lékových interakcí (při 6 a více lécích je riziko podle WHO zvláště vysoké). |