Diabetes mellitus – specifika v geriatrické medicíně a nové pohledy na terapii.
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2009 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Diabetes mellitus (DM) představuje v gerontologii klinicky nejčastější a velmi závažnou metabolickou poruchu. DM postihuje ve stáří 15-20% starší populace. Méně často se můžeme ve stáří setkat s DM typu 1, který si nemocní přinášejí z mladšího věku nebo může vzniknout i v séniu, např. typ LADA, kde jde o roky probíhající autoimunní insulitidu. U seniorů jde převážně o DM typu 2 (nad 70 roků až 95%). Za rozvoj DM 2 jsou zodpovědné zejména: 1. inzulinová rezistence (porucha účinku inzulinu při jeho relativním dostatku v oběhu); 2. porucha inzulinové sekrece (defekt B-buněk); 3. porucha suprese glukoneogeneze. Téměř polovina starších diabetiků o své chorobě neví. DM2 ve stáří vzniká interakcí genetické predispozice a vlivů zevního prostředí. Cílem terapie DM ve stáří je zlepšení kvality života. U DM 1 bude absolutně indikována vždy inzulinoterapie. Léčebné možnosti DM2 představují: dieta, fyzická aktivita, perorální antidiabetika, inzulin a edukace. |