Naše zkušenosti se zakládáním přístupů pro hemodialýzu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Cíl: Úkolem chirurga je zajistit takový přístup k cévnímu systému u nemocného s chronickým selháním ledvin, který umožní jeho opakovatelné, bezpečné a bezbolestné napojení na umělou ledvinu. Jedná se o založení arteriovenózního (AV) zkratu. Metodika a výsledky: V letech 1996 - srpen 2012 jsme na naší klinice založili celkem 2210 přístupů pro hemodialýzu. Nejčastější variantou AV zkratu byl typ dle Brescia-Cimino (63 %), varianty AV zkratů v kubitální jamce (24 %), jiné cévní varianty (4,6 %), implantace ePTFE vascular graftů (0,4 %). Přístup pro peritoneální dialýzu jsme založili v 8 %. Nejčastěji jsme operovali v lokální anestézii (92,0 %), bloková anestézie byla využita u 9,2 % nemocných a celková anestézie v 0,8 %. Z komplikací u přístupů pro hemodialýzu jsme zaznamenali a řešili: trombózy, stenózy a aneuryzmatické degradace odvodné žíly, hyperfunkce (steal fenomény) AV zkratů, infekce implantovaných ePTFE vascular graftů. Závěr: V péči o pacienty s onemocněním ledvin zařazených do chronického dialyzačního programu je důležitá mezioborová spolupráce nefrologů, angiochirurgů a intervenčních radiologů. Nejideálnějším pro založení AV zkratu je autologní materiál především na horních končetinách. Jako alternativu lze použít ePTFE vascular grafty. Předpokladem pro dlouhodobou funkčnost AV zkratu je vedle správné indikace a precizního založení, také šetrné užívaní. K tomu přispívá i poučení pacienta. Peritoneální dialýzu lze zvolit pouze v případě, že v dutině břišní nejsou srůsty a že se pacient bude schopen o tento systém starat. |