| Popis |
Pronační poloha i vysokofrekvenční oscilační ventilace jsou považovány za metody zlepšující výměnu krevních plynů u pacientů se závažným respiračním selháním. Cílem studie je ověřit vliv jejich kombinace u experimentálního modelu syndromu akutní respirační tísně. Do studie bylo zařazeno 40 experimentálních zvířat – selat. Po premedikaci a instrumentaci byla zvířata ventilována PCV (PEEP 5 cm H2O, FiO2 1,0, I:E 1:2, Vt 5 ml/kg, RR pro normokapnii), plicní postižení bylo vyvoláno opakovanou bilaterální laváží plic fyziologickým roztokem (38 C, 30 ml/kg) do dosažení PaO2/FiO2 < 100 mm Hg. Po navození experimentálního ARDS byla zvířata randomizována do 5 skupin – kontrolní skupina (PCV v supinní poloze po celou dobu experimentu); PP (PCV v pronační poloze a následně v supinní poloze); HFOV (HFOV v supinní poloze po celou dobu experimentu); HFOV+PP (HFOV v supinní poloze, po 6 hodinách pronační poloha a následně supinní poloha); PP+HFOV (PCV v pronační poloze, po hodinách HFOV, dále střídání supinní a pronační polohy jako u skupiny PP). Nastavení PCV a HFOV bylo stejné u všech zvířat a neměnilo se v průběhu experimentu. Sledované parametry [pH, PaO2, PaCO2 a oxygenační index (OI = 100 x Paw x FiO2/PaO2)] byly zaznamenávány po instrumentaci (baseline), po vyvolání plicního postižení (čas 0 h) a vždy těsně před a 60 minut po změně polohy nebo ventilačního režimu – čas 1, 3, 6, 7, 9, 12, 18, 19, 24 hod a byly porovnány mezi jednotlivými skupinami. Po 24 hodinách byla zvířata utracena předepsaným způsobem. Pro statistické hodnocení byla použita ANOVA test pro opakovaná měření, statistická významnost p < 0,05. Z pohledu oxygenace (PaO2) nebyl rozdíl mezi PP a HFOV, vyšší PaO2 dosahovala PP+HFOV než HFOV+PP. Eliminace CO2 byla lepší u HFOV+PP než u PP+HFOV, nebyl rozdíl mezi PP a HFOV. Nebyl zaznamenán rozdíl v OI mezi PP a HFOV, PP+HFOV měla nižší OI než HFOV+PP. Mezi PP a HFOV nebyly rozdíly v oxygenaci a eliminaci CO2, kombinace PP+HFOV je z pohledu oxygenace účinnější.
|