Klinické a laboratorní projevy borreliózy

Autoři

KRBKOVÁ Lenka

Rok publikování 2013
Druh Konferenční abstrakty
Fakulta / Pracoviště MU

Lékařská fakulta

Citace
Popis Lymeská (klíšťová) borrelióza (LB) se v dětském věku projevuje klinicky jako forma kožní, nervová nebo kloubní, vzácně je diagnostikováno srdeční nebo oční postižení. Dominují formy časné lokalizované nebo časné disseminované. Do pozdního (chronického) stadia přechází výjimečně. Spektrum borrelií, které způsobují klinická postižení, se v posledních letech v Evropě rozšířilo. Patogenita byla prokázána nejen u původně popsaných Borrelia afzelii, B. garinii a B. burgdorferi sensu stricto, ale i u nových genospecies B. spielmanii, B. lusitaniae a B. valaisiana. Erythema migrans (EM) se vyskytuje u 77 až 90 % pacientů s LB. Inkubační doba je variabilní od 3 do l80 dní, závisí i na druhu borrelie. Medián doby od přisátí po objevení se zarudnutí typu EM je 17 dní u B. afzelii, která převažuje u evropských pacientů. Erytém může být klinicky makulární s homogenním zarudnutím, anulární s centrálním výbledem nebo koncentrický s červenými kruhy, ve kterých se střídá červená a bledá barva kůže. Mnohočetné erytémy jsou způsobena diseminací spirochét do dalších kožních lézí z místa primární inokulace. Borreliový lymfocytom (BL) je vzácným postižením, ale typickým pro dětský věk. Modročervený uzlík je tvořen infiltrací kůže a podkoží převážně B lymfocyty, objevuje se akrálně po delší inkubační době na ušním boltci, lalůčku, křídle nosním, bradavce prsní či skrotu. Nervová forma pod obrazem meningitidy, kraniální neuritidy a ojediněle i radikulitidy či kombinovaných postižení je způsobena neurotropní B. garinii. Děti s borreliovou meningoneuritidou mají mírnou bolest hlavy, minimálně vyznačené meningeální příznaky, ale překvapivě zánětlivé změny v likvoru. Postižení periferní parézou n. facialis nebo n. abducenti může být jednostranné nebo oboustranné. Lymeská artritida se projevuje jako zánětlivé postižení jednoho nebo několika málo kloubů, nejčastěji kolenního a infekce je způsobena B. burgdorferi sensu stricto. Artralgie mohou provázet kterékoliv jiné postižení borreliové etiologie. Laboratorní průkaz infekce není nutný v případě časné lokalizované kožní formy ? EM. Erytém je diagnóza výhradně klinická. Ostatní diseminované formy vyžadují průkaz infekce. Metody přímé detekce jsou pro běžnou praxi nepoužitelné: kultivace je časově náročná a průkaz borreliové DNA pomocí PCR z tělních tekutin dosahuje maximálně 30% výtěžnosti. Nejvhodnější jsou metody sérologické: průkaz protilátek IgM a IgG metodou ELISA a v případě pozitivity jejich konfirmace imunoblotingovou analýzou protilátek proti specifickým antigenům borrelií. Dostupné jsou metody druhově specifické či testy s využitím rekombinantních antigenů z borrelií, vyskytujících se v naší zeměpisné oblasti. K diagnostickým kritériím nervové formy patří zánětlivé změny v likvoru (lymfocytární pleocytóza) a průkaz intratekální syntézy specifických protilátek stanovených výpočtem dle Reibera. U lymeské artritidy je vhodné vyšetření protilátek z kloubního punktátu a vyloučení autoimunitních postižení při zkřížené reakci lidských proteinů s homologní sekvencí vybraných borreliových antigenů.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info