| Popis |
Novou možností léčby diabetického makulárního edému je aplikace ranibizumabu (Lucentisu) do sklivcového prostoru (intravitreálně). Metodika a soubor: Jedná se o retrospektivní sledování pacientů s diabetickým makulárním edémem léčených ranibizumabem. Ke statistickému zpracování jsme použili Wilcoxonův test. Celkem bylo v souboru zahrnuto 17 pacientů, průměrného věku 67 let, SD ±7,11 žen (65 %) a 6 mužů (35 %). Průměrná sledovací doba byla 7 měsíců, SD ±4 měsíce. Výsledky: Průměrná vstupní nejlépe korigovaná zraková ostrost (NKZO) byla 28 písmen ETDRS optotypů, SD ±8, centrální tloušťka sítnice (ČRT) byla 476 um, SD ±95. V den aplikace třetí injekce Lucentisu byla NKZO 34 písmen ETDRS, SD ±8, ČRT 328 um, SD ±72.Tři měsíce po třetí intravitreální aplikaci byla NKZO souboru 35 písmen ETDRS, SD ±6, ČRT 380 um, SD ±130. Na kontrole 8 měsíců od zahájení léčby byla NKZO 31 písmen ETDRS, SD ±9, ČRT 386 (jm, SD ±148. Rok od zahájení léčby byla v našem souboru průměrná NKZO 34 písmen ETDRS, SD ±6, ČRT 321 um, SD ±64. Průměrný počet dávek během sledovacího období ranibizumabu byl 7, SD+4. Při zhodnocení jsme prokázali statisticky významný rozdíl mezí vstupní zrakovou ostrostí a NKZO v den aplikace třetí injekce (p = 0,004). V případě změny centrální tloušťky sítnice jsme zaznamenali statisticky významné výsledky mezi vstupní ČRT a ČRT v den aplikace třetí injekce (p < 0,001), ČRT po 5 měsících (p = 0,008) a po Směsicích od zahájení léčby (p = 0,018). Závěr: Ranibizumab představuje efektivní léčbu diabetického makulárního edému.
|