Přímé versus nepřímé metody stanovení intenzity zatížení v kardiovaskulární rehabilitaci
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Kardiologická revue - Interní medicína |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Ostatní lékařské obory |
| Klíčová slova | Cardiovascular rehabilitation; Excercise training; Heart rate; Oxygen uptake; Spiroergometry; Ventilatory thresholds |
| Popis | Cíl: Na základě spiroergometrického vyšetření stanovit oba ventilační anaerobní prahy (VT1 a VT2) u kardiologicky nemocných před zahájením kardiovaskulární rehabilitace a posoudit použitelnost nepřímých metod stanovení tréninkových parametrů u těchto pacientů. Metody: Ze 107 rampových spiroergometrických testů provedených u kardiologicky nemocných pacientů před zahájením ambulantní kardiovaskulární rehabilitace bylo vybráno 57 testů (43 mužů – věk 61,3 +/- 10,3 let a 14 žen – věk 63,4 +/- 10,9 let) se spolehlivě detekovatelným VT1 i VT2 a ukončených při dostatečném metabolickém vytížení. Pro posouzení použitelnosti nepřímých metod byla z výsledků spiroergometrického testu též vypočtena rezerva příjmu kyslíku (VO2R) a rezerva srdeční frekvence (HRR – heart rate reserve). Výsledky: Absolutní hodnoty VO2VT1 byly u žen nižší ve srovnání s muži, ale vzhledem k VO2peak je VT1 u žen lokalizovaný výše (59 % VO2peak) než u mužů (53 % VO2peak). VT1 vyjádřený jako % z VO2R a % z HRR byl u mužů na úrovni 43 % VO2R a 44 % HRR – rozdíl mezi těmito hodnotami není statisticky významný. U žen byl VT1 na úrovni 45 % VO2R a 47 % HRR – rozdíl také není statisticky významný. Korelace mezi % VO2R a % HRR byla statisticky významná u mužů (p < 0,001) i u žen (p < 0,01), ale nízký koeficient determinace (u mužů R2 = 0,32; u žen R2 = 0,44) svědčí pro nízkou sílu lineární závislosti. Při zřetelném rozptylu hodnot mohou stejné hodnotě % HRR odpovídat významně odlišné hodnoty % VO2R. U 39 % pacientů se vyskytovala chronotropní inkompetence (CTI) a maximální dosažená srdeční frekvence (SFpeak) byla nižší než 80 % SFmax odpovídající věku. Z toho vyplývá, že nepřímými metodami vypočtená tréninková SF se velmi často značně liší od správných hodnot stanovených spiroergometrickým vyšetřením. Závěr: Za jedině správnou a přesnou metodu ke stanovení tréninkové intenzity zatížení je třeba považovat spiroergometrické vyšetření. Nepřímé metody mají jistě svůj význam pro zdravou populaci, ale z pohledu kardiovaskulární rehabilitace jsou nespolehlivé, a proto nelze jejich použití doporučit. |