| Popis |
Cílem naší práce bylo zjistit zda se subtalamické jádro (STN) zúčastňuje na generování kognitivních P3 potenciálů a zda se STN účastní exekutivních funkcí. Pacienti a metodika: Do naší práce jsme zahrnuli výsledky 7 pacientů s Parkinsonovu nemocí (PN), kterým byly pro pozdní hybné komplikace PN implantovány hluboké elektrody bilaterálně do STN (tedy celkem 14 elektrod). Během implantace byl proveden intraoperační elektrofyziologický monitoring (nahrávání elektrické aktivity cílové oblasti pomocí mikroelektrod a mikrostimulace) na ověření pozice definitivní stimulační elektrody. Dva centrální kontakty kvadripolární elektrody byly lokalizovány v STN a nejproximálnější a nejdistálnější kontakt se nacházeli mimo subtalamického jádra. Nahrávání P3 bylo provedeno v intraoperačním období po implantaci definitivních stimulačních elektrod a před internalizací a implantací neurostimulátoru (Itrel II Neurostimulator nebo Kinetra, společnosti Medtronic, Inc.). Období mezi operacemi se pohybovalo od 3 do 7 dnů. Nepozorovali jsme žádnou komplikaci vyvolanou časovou prodlevou mezi internalizací elektrod a implantací neurostimulátoru. Nahrávali jsme vlny P3 po sluchovém stimulu. Použili jsme standartní odball paradigma, které jsme srovnali s Pš vyvolanou modifikovaným protokolem se zvýšenou zátěží paměti (2). Standartní sluchové paradigma neobsahovalo ýádnou motorickou aktivitu během testu (3). Zvukové podněty (tóny) byly pacientovi prezentovány do sluchátek s frekvencí 2 Hz, časté podněty (1000 Hz, 70 dB, 0,1 s) byly v poměru 5:1 s cílovými podněty (1000 Hz, 70 dB, 0,1 s). Tóny byly generovány náhodně. Pacienti byli v standartním protokolu instruováni aby v duchu spočetli cílové tóny. U modifikovaného protokolu měli po každém cílovém tónupřipočítat jeden k datu, které jim bylo zadáno na začátku protokolu (zvýšená zátěž pracovní paměti. Výsledky: Modifikované paradigma vedlo ke zvýšení latence vlny P3 u 11 ze 14 testovaných elektrod (22 z 28 kontaktů lokalizovaných v STN) ve srovnání se standardním paradigmatem (TAB.1). Střední latence u standardního protokolu byla 289,3 milisekund, se standardní odchylkou ( SD) 49,9 ve srovnání s těmito parametry u modifikovaného protokolu: 314,8 ms, SD 52,4. Tento rozdíl byl statisticky signifikantní s p < 0,0001(Wilcoxon matched pairs test). Modifikovaný protokol vedl ke zvýšení amplitudy u 6 ze 14 testovaných elektrod (TAB.2), bez statisticky signifikantního rozdílu (střední amplituda 12,8, SD 6,3 u standardního protokolu verzus střední amplituda 12,8 SD 3,9 u modifikovaného protokolu). P3 potenciál byl generován v STN u 6 ze 12 elektrod, u kterých bylo možno hodnotit přítomnost generátoru. Dvě elektrody nemohly být hodnoceny kvůli artefaktům. Statistické ohodnocení potvrdilo přítomnost generátoru p < 0,0001 (test homogenity binomické distribuce). Závěr: 1) P3 potenciál je generován v subtalamickém jádru. STN se zúčastňuje na kognitivním zpracování senzorické informace. Elektrody použité k testování generátorové aktivity byly lokalizovány v motorické části STN. Předpokládáme, že u vzhledem k tomu, že u části pacientů, u kterých nebyl generátor P3 zachycen mohlo dojít ke generaci P3 ve vzdálenějších částech STN. 2) Modifikované paradigma (se zvýšenou zátěží pracovní paměti) vedlo k ovlivnění latencí P3. STN se zúřastňuje na exekutivním zpracování senzorické informace.
|