Aktuální role video-mediastinoskopie v diagnostice i terapii NSCLC
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2011 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Mediastinoskopie – videomediastinoskopie (VMS) je invazivní chirurgická vyšetřovací metoda. Vyšetření probíhá v celkové anestezii, z krátké kolární incise nad jugulem. Po preparaci pre a paratracheálního prostoru se provádí biopsie patologicky změněných lymfatických uzlin. Rozšířená videomediastinoskopie je metoda umožňující i biopsii uzlin z tzv. aortálního okna. Klasická mediastinoskopie byla do klinické praxe zavedena Carlensem již v roce 1959. I v dnešní době PET/CT i EBUS má nadále nezastupitelnou úlohu v oblasti histologického N stagingu plicního karcinomu. Platí jednoznačné doporučení ESTS – Evropské společnosti hrudních chirurgů, pro diagnostiku a terapii plicního karcinomu. Při pozitivním CT PET či PET/CT vyšetření je mediastinální lymfadenopatie indikována k histologickému vyšetření. Toto je možno provést i cestou EBUS s FNA, při negativním nálezu je však indikována videomediastinoskopie. Tuto je možno indikovat již primárně na podkladě CT či PET vyšetření. Videomediastinoskopie má v dnešní době i přínos terapeutický, je totiž možno přistoupit k mediastinální lymfadenektomii (Hürtgen, 2002 VAMLA video-assisted mediastinoscopic lymphadenectomy) a onkologicky nepodkoročitelnou plicní resekci, tedy lobektomii vykonat miniinvazivním přístupem torakoskopicky asistovaně, zcela torakoskopicky či torakoskopicky - roboticky asistovaně. VMS je možno indikovat i v rámci restagingu NSCLC po neoadjuvantní onkoterapii primárního plicního karcinomu. VMS je indikována i k histologické verifikaci mediastinální lymfadenopatie mimoplicní etiologie (sarkoidosa, metastatické postižení). Je užívána i k diagnostice mediastinálních tumorů, předně lymfomů. Vyšetření je bezpečné, s prakticky nulovou mortalitou a velmi nízkým výskytem komplikací. |