Learning curve roboticky asistovaného laparoskopického aortofemorálního bypassu pro aortoilické okluzívní onemocnění
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2011 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Úvod: Robotické operační systémy umožňují miniinvazivní provádění komplexních chirurgických výkonů, jejichž laparoskopické varianty jsou velmi náročné. Díky 3D vizualizaci a více stupňům volnosti pohybu robotických nástrojů se zkracuje learning curve těchto výkonů. Naším cílem bylo zhodnotit learning curve roboticky asistovaného laparoskopického aorto-femorálního bypassu na souboru 55 pacientů. Metodika: V období květen 2006 – květen 2011 podstoupilo 55 pacientů, průměrného věku 58 let (48-75 let), roboticky asistovanou laparoskopickou aortofemorální rekonstrukci. Pro hodnocení času anastomózy, svorky a celkového operačního času byly použity výukové křivky vytvořené metodou kumulativního průměru. Pro hodnocení konverzí byla použita metoda kumulovaných součtů (CUSUM). Dále bylo provedeno statistické srovnání 1. a 2. poloviny souboru a unilaterálních a bilaterálních rekonstrukcí. Výsledky: Bylo implantováno 29 aortobifemorálních a 26 aortofemorálních bypassů. Medián času anastomózy byl 23 minut (18-50 minut), medián času svorky 60 minut (40-125 minut), medián celkového operačního času 280 minut (180-475 minut). 30-denní mortalita byla 0%. Nebyly zaznamenány kardiopulmonální, hepatální či renální komplikace. V průběhu follow-up (medián 16 měsíců, 1-57) jsme zaznamenali jsme 3 časné uzávěry rekonstrukce. Po trombektomiích a prodloužení rekonstrukcí byla sekundární průchodnost 100%. Vyskytl se jeden případ infekce protézy a jedna kýla v portu. Křivky potvrdily krátký výukový čas robotické části výkonu s odpovídajícím rychlým zkracováním času anastomózy a svorky. Výuková křivka pro celkový operační čas byla plochá, což potvrzuje komplexnost celého výkonu. Byly zaznamenány 2 konverze v otevřený výkon. CUSUM analýza potvrdila rychlé dosažení akceptovatelného počtu konverzí. Srovnání 1. a 2. poloviny souboru prokázalo statisticky signifikantní zlepšení všech sledovaných časů. Rozdíly mezi unilaterálními a bilaterálními rekonstrukcemi nebyly statisticky významné. Závěr: Naše výsledky prokazují, že úspěšnost roboticky asistovaných laparoskopických aortofemorálních rekonstrukcí je vysoká a počet komplikací nízký. Problém tvorby anastomózy, jednoho z nejobtížnějších kroků laparoskopických bypassů, byl pomocí robotických operačních systémů překonán. Laparoskopická preparace aortoilického segmentu zůstává nejobtížnější částí celého výkonu a její další simplifikace v budoucnu může významně přispět ke zkrácení operačních časů. |